Navždy

Třiatřicátá kapitola

Elow, Toria, Assu a Sanzia
Probudilo je tiché našlapování. Věděly o sobě vzájemně, že jsou vzhůru. Žádná se však nepohnula. Kroky se přiblížily nejprve k Elow. Pak utichly. Ozvaly se jiné, které se taky přibližovaly. Na Elow dopadla čísi ruka. Dívka otevřela oči a byla připravena vyskočit, aby čelila nepříteli. Před ní však stál malý chlapec. Lekl se jí. Rozhlédla se spatřila druhého chlapce. Tad a Lian přišli.
"Assu?" Houkla Elow na kamarádku. Zvedla hlavu. Hned po ní i Toria a Sanzia.
"Co se děje, kluci?" Zeptala se Assu. Kluci si vyměnili pohledy.
"Posílá nás Neonn. Máte se rychle schovat." Řekl Lian, mladší z chlapců.
"A proč? Víte, co se děje?" Zeptala se Assu. Tentokrát mluvil starší Tad.
"V lese jsou vojáci. Celá jednotka. Všichni z vesnice jim mají ukázat svůj dům a případně stodoly, kůlny, sklepy. Hledají vás." Tad se nervózně rozhlédl.
"Kymley by nás kryl." Řekla Toria. Měla pravdu. Tím by se ale vesnice dostala do potíží.
"Je jich strašně moc. A mají rozzuřené pejsky." Řekl Lian. Elow sáhla po luku.
"Běžte zpět za Neonn a držte se jí. Kdybychom se do večera nevrátily, řekni, že jsme v lese." Rozhodla Elow. Všechny čtyři dívky se sebraly.
"Mě nehledají, pokud už ano, neznají mě. Zůstanu tady. Kdyby se něco stalo, dám vám signál. Třeba pošlu zprávu po stromech. Takže kdyby se vám zdálo, že se vás stromy snaží zadržet, je to moje zpráva." Řekla Sanzia. "Navíc mám za chvíli schůzku s čarodějkou. Řeklo se ráno. To už skoro je." Sanzia vyhlédla ze dveří stodoly. Brzy se slunce dostane skrz stromy.
"Dobře. Takže půjdete?" Zeptal se Lian.
"Ano. Už jdeme." Usmála se Assu. Vzápětí se do stodoly vřítila Neonn.
"Vy jste ještě tady? To jsem zase poslala ty pravé dva. Říkala jsem rychle! Už jsou skoro tady! Honem!" Začal zmatený útěk. Oba chlapci přišli říct, co měli, ale nepochopili, že na tom závisí životy. Vojáci obkličovali stodolu. Elow vyběhla jako první a za ní Assu s Toriou. Zahnuly vlevo, přitiskly se ke zdi a Elow nakoukla za roh. Vojáci kontrolovali dvě zahrady u sousedů tohoto domu. Další cesta tudíž povede sem. Musely se odtud dostat. Neonn se sourozenci a se Sanziou vyšly z druhé strany domu. Prošly kolem vojáků, kteří si je pozorně změřili pohledem, ale pak nechali jít.
"Je jich plná ulice. Musíme jinudy." Obrátila se Elow na své společnice. Kývly a Toria se rozběhla na druhou stranu. Prošly kolem dalších dvou domů a konečně se přiblížily k lesu. Mohly nepozorovaně zmizet.
"Tady jsou!" Ozval se výkřik hned za nimi. Zpoza domu ve vedlejší ulici vyšel samotný voják s pitím v ruce. Nejspíš se vydal do hospody na náměstí a pak se vyhýbal práci se svou jednotkou. Elow vytáhla šíp z toulce, strhla z ramene luk a vystřelila. Voják padl k zemi s hlasitým výkřikem. Jeho pití se rozlilo po zemi. Ten výkřik musel přilákat pozornost ostatních. Elow se bezmyšlenkovitě rozběhla pryč. Vyběhla na hlavní ulici těsně u jejího konce. Podél ní o několik metrů dál, ji spatřila skupinka vojáků. Nečekala a utíkala směrem od nich. Assu a Toria se ani nezastavily a následovaly ji. Vojáci s křikem začali hledat zbytek jednotky. Dívky běžely mezi stromy. Roztroušené skupiny vojáků se rozběhly za nimi. Dívky měly náskok, ale vojáků bylo víc. Navíc někteří nezapomněli na kuše. Začali střílet. Většina šipek skončila ve kmenech stromů. Některé ale mohly prchající dívky docela dobře zasáhnout. Všechny tři se snažily nepravidelně kličkovat a doufaly, že nevběhnou nějaké šipce přímo do dráhy. Nějaký voják se objevil z lesa po jejich levé straně. Nejspíš nechali v lese zálohu. Vesnici hlídali ze všech stran. Voják měl nabitou kuši a neváhal vystřelit. Minul. Ale u pasu měl ještě jednu, aby nemusel dlouho nabíjet. Dívky si jí nevšimly. Jeho nejbližším cílem byla Toria. Ani nevykřikla. Trefil ji do nohy, ona se pokusila o další krok, noha ji zradila, podlomila se a dívka upadla. Setrvačnost ji odhodila a smýkla s ní po zemi ještě o kousek dál. Ihned se začala zvedat. Assu si jí všimla dříve, než Elow. Přiběhla k ní a pomohla jí na nohy. Dál však nemohla běžet. Vojáci z levé strany k nim doběhli. Assu vytasila oba meče a začala bojovat. Vzápětí po nich je dohnali i vojáci z vesnice. To byla přesila. Assu bránila sebe i Toriu, která sice na svých schopnostech neztratila, ale měla omezenou možnost pohybu. Každý krok ji bolel. Z nebe se snesla smršť šípů. Elow se opět dostala na strom, ze kterého se dalo skvěle mířit. Čistila pole okolo Torii a kryla Assu záda. Mířila hlavně na vojáky s kušemi.
Nějaký voják zamířil na ni. Elow si ho všimla na poslední chvíli. Věděla, že rychlejší už nebude. I kdyby se pokusila zastřelit ho dřív, než vystřelí on, už by bylo pozdě. Místo toho se vrhla do strany a šipce se vyhnula. Spadla ze stromu. Dopadla na zem tvrdě, ale nic se jí nestalo. Okamžitě začala neomylně střílet další šípy. Teď trefila toho, který ji donutil skočit z větve na zem. Assu stála opodál a vojáci se na ni tlačili ze všech stran. Toria přestávala zvládat, protože se nemohla hnout z místa. Začala ostřelovat její protivníky.
Několik vojáků vytvořilo uzavřenou skupinku. Společně se probojovali i přes šípy a Toria proti nim stála sama.
"Dost!" Vykřikl voják. Assu se k němu otočila a zkameněla. Držel Toriu. Pod krkem měla meč. Její tyč ležela dva metry od ní.
"Zahoďte meče a luk! Tak bude to?" Křičel voják. Elow na něj mířila, ale bylo jí jasné, že tím ohrožuje i Toriu. Luk však ani nesklonila a Assu žádný z mečů neodložila. Voják vypadal rozzuřeně. Myslel si, že ho dívky poslechnou. Nestalo se tak.
"To byste nás museli nejdřív zabít!" Okřikla je Assu.
"Bez problému!" Odpověděl voják, ale ani se nehnul.
"Běžte! Pozor!" Vykřikla Toria. Voják jen zdržoval, aby mohli všichni ostatní nabít kuše. Všechny šipky vylétly naráz. Elow jim to svým jedním šípem oplatila. Vrhla se k zemi. Všimla si, že trefila jednoho z vojáků do krku. Musela se ale dostat pryč z palby střelců. Utíkaly s Assu pryč a neohlížely se. Bylo jim však jasné, že právě ztratily Toriu.