Navždy

Třiadvacátá kapitola

Elow, Toria, Assu a Sanzia
"Jsou jich možná dvě stovky. Navíc se nechci dostat moc blízko k těm jejich psům." Svěřila se Toria. Šly pryč od řeky, jiným směrem, než odešli vojáci.
"Bojovat s nimi je nebezpečné. Přesile nemůžeme jen tak vpadnout do zad a doufat, že nás nikdo netrefí." Assu naštvaně kopla do kořene stromu, o který právě zakopla. Dívky se na ni otočily a počkaly, než kořen schytal ještě jednu. Assu oči měly pod šedou barvou jasně viditelný zelený podklad. Assu cítila napětí a mohla se kdykoli rozzlobit. Došla je a pokračovaly dál v chůzi.
"A proč prostě neodejdete? Je to mnohem jednodušší." Navrhla Sanzia.
"Protože to nejde. Nemůžeme si jen tak odejít ze země, když vládne Arimes." Odpověděla Assu. Sanzie to nestačilo.
"Pomohly byste si tím. Než se snažit přežít, raději bych využila situace, dokud ji máte." Řekla.
"Ale my ji nemáme!" Vyhrkla Assu. "Ona nám zabila pět jediných kamarádek, které jsme kdy měly. Navíc začíná mít moc nad celou zemí, kterou máme chránit- proto jsme byly vycvičeny! Rozumíš?"
"Je to zbytečné, tuhle zem už nikdo nezachrání, Arimes nejde porazit! Ta magie dokáže mnohem víc, než nám Arimes ukázala!" Oponovala Sanzia. Toria hádku bez zájmu sledovala a Elow stála opodál. Zůstávala zády a hlavu měla skloněnou.
"My Arimes porazíme." Rozhodla Assu. Sanzia se nenechala tak snadno odstrčit.
"Ty se raději necháš zabít?" Zvýšila hlas.
"Klidně ano! Protože jsem se rozhodla." Vyhrkla Assu. Neurčitá zelená jí zbarvila oči.
"Přemýšlej!" Rozkázala Sanzia. Nastalo ticho. Přiletěl Enndor. První věc, kterou obě hádající se dívky udělaly, bylo, že vrhly rychlý pohled na Toriu. To ona volala Enndora, když se něco stalo. Tentokrát ale přiletěl sám od sebe.
"Sanzia má pravdu." Přiklonil se na stranu dívky. Assu přivřela oči a oba si změřila pohledem.
"Chci se pomstít! Nikdy jen tak neuteču!" Vykřikla.
Pak se stalo několik věcí ve velmi rychlém sledu přes sebe. Assu, Sanzia a Enndor se nepřestali dohadovat. Během toho si Assu i ve vzteku všimla špeha. Poslouchal je. Vytrhla z pouzdra svou dýku a vrhla ji proti němu. Dýka o kousek minula Elow. Assu pokračovala v hádce a čelila vyděšené Sanzie. Ona i Enndor byli její reakcí zaraženi. Assu už si vojáka nevšímala. Zasáhla ho však jen do ramene. Dal se na útěk. Elow reagovala. Strhla z ramene luk, sáhla do toulce pro šíp a plynule natáhla tětivu. Aniž by zamířila, vystřelila a špeh padl k zemi. Sklonila zbraň a ohlédla se na Assu. Hádka se rozproudila ještě víc. Elow se rozhodla zasáhnout. Než ale vykročila, ozvala se Toria.
"Jsou tam dva!" Vykřikla a vyběhla do lesa. Elow se zarazila.
"Dost!" Okřikla Sanziu a Assu. Ztichly, protože ji ještě skoro nikdy křičet neslyšely. Elow nečekala a běžela za Toriou. Znovu připravila šíp. Zaslechla za sebou, jak se obě dívky vydaly stejným směrem. Enndor ji předehnal a prolétl okolo ní. Dohnali Toriu jen o dalších pár kroků vedle. Stála bez pohybu. Elow se také zastavila. Mezi stromy se proti nim řítili psi. Assu a Sanzia po sobě vrhly rychlé pohledy. Mísila se v nich omluva, odhodlanost k novému boji a opět vyrovnané přátelství.
Psi byli příliš blízko. Nemělo cenu utíkat. Naráz vytáhla Assu oba meče. Nejen ten u pasu, ale i ten přes záda. Toria svírala v rukou svou tyč, z jejíchž konců vystřelily bodce. Elow držela luk v pohotovosti a Sanzia bez zbraně zkoušela povolat své kouzelnické schopnosti. Psi doběhli a vrhli se na dívky. Nechtěly psům ubližovat, ale musely, pokud si chtěly zachránit život. Elow jich několik zastřelila. Pak se jich ale dostalo kolem ní moc a střelba ztratila smysl. Byla nucena luk pustit a čelit lovcům s dýkou od Assu. Ta na tom byla o trochu lépe. Každého psa mohla seknout, i když jí jich bylo líto. Přestože to byli vycvičení lovci, byli to vznešení psi. Toria se také dokázala skvěle bránit. Elow zjistila, že jen dýka jí nestačí. Blížila se k Assu, která mohla chránit alespoň část okolí. Přišla jí na pomoc. Zaměstnala psi, aby měla Elow možnost dostat se na strom. Začalo ostřelování útočící smečky. Elow byla přesná. Oplakat je může později. Teď si musí zachránit život. Vojáci nebyli ani vidět, ani nikde slyšet. Nejspíš nechali smečku volně a nechali si pár psů, kteří je po stopě dovedou za nimi.
Sanzia byla v nevýhodě. Psi se na ni vrhli. Povalili ji na zem. Rukama si bránila hlavu a krk. Cítila, jak se jí jeden z lovců zakousl do předloktí. Křičela o pomoc i bolestí. Další pes ji kousl do nohy. Táhl ji asi metr dál. Bolelo to a ona byla bezmocná.