Navždy

Čtyřiadvacátá kapitola

Elow, Toria, Assu a Sanzia
Sanzia měla malé šance. Jediná její možnost byla najít svou magii uvnitř sebe a použít ji tak, jak to ještě nikdy neudělala. V obraně. Tak, aby někomu ublížila. Pes se jí znovu zakousl do lokte. Vykřikla a ohnala se po něm. Cítila jak ji jiný za kotník táhne po zemi. Tím, že se ohnala po útočícím lovci, vystavila hlavu chvilkové zranitelnosti. Psi toho zkusili využít. Vyjekla a znovu si hlavu a krk zakryla. Vykopla nohama a psi, kteří ji drželi zuby za lýtka a kotníky, se odtáhli. Jednoho kopla do čenichu, druhý stihl uhnout. Nebylo to však velké vítězství. Stále na ni útočili další. Vycítili v ní nejsnazší kořist a seběhli se k ní. Všiml si toho Enndor. Mohl jí trochu pomoct. Sletěl k ní a útočil rychlými nálety z nečekaných směrů. Strefoval se na oči. Buď drápy nebo zobákem mířil tak, aby psa co nejvíce zranil. Dařilo se. Sanzia se mohla trochu nadechnout. Kopla do hlavy nového psa a stáhla se, aby si znovu chránila krk a hlavu. Enndor znovu nalétl a klovl jednoho z lovců těsně pod oko. Sanzia vrazila loktem do čenichu psa. Vzduchem pak prosvištělo několik šípů. Elow zasáhla. Psi padali k zemi s šípy v hlavách, hrudích a nebo dokonce přímo v srdcích. Elow věděla, že Sanzia potřebuje největší podporu. I tak Enndor nepřestával útočit.
Z houfu psů okolo vyskočil jeden lovec, silný a rozzuřený. Pod okem mu tekla krev a ucho měl drápy ostříže rozervané na cáry. Stačilo mu, aby se odrazil a skočil. Ostříž si ho všiml příliš pozdě. Pes ho chytil za křídlo a pevně tiskl zuby. Enndor se začal zběsile bránit. Kloval a máchal kolem sebe křídly. Pes s ním nemilosrdně zatřásl. Ze stromu, kde seděla Elow přilétl bleskově rychlý šíp. Pes povolil stisk a padl. Enndor vzlétl a otřeseným letem, který nemohl vydržet moc dlouho, zmizel ve stromech. Křídlo měl rudé od vlastní krve. Bylo zázrakem, že ještě odlétl. Sanzia se vyhoupla na nohy a ty se jí zas podlomily. Musela se však bránit dál. Nápor psů neustával. Toria také začínala podléhat. Když se Elow dostala na strom a začala ostřelovat smečku, zvládala. Pak se Elow pozornost obrátila k Sanzie a Toria se propadala pod spoustu útočících psů. Lovci se nevzdávali, i když jich už mnoho padlo. Assu se statečně držela. Postupně se k Torie dostala blíž a sehrály se. Bojovaly společně a pomáhaly si.
Elow měla omezené množství šípů a již s nimi začínala šetřit. Pomáhala Sanzie. Sanzia se rozhodla vyburcovat v sobě onu magii, která v ní dřímala. Ale nešlo to. Kouzla, která znala a používala, byla snadná a jen intuitivní. Moc, která mohla ublížit, si vyžadovala větší víru, větší vůli a co největší pocity. Sanzia se soustředila na svou magii. Nešlo to.
Elow viděla, jak se psi sápou i na kmen stromu, na který vylezla. Nahoře byla v bezpečí, ale mít pod sebou skupinu zuřivých lovců, to také nebyl příjemný pocit. Navíc stále očekávala chvíli, kdy sáhne pro šíp naprázdno. V očekávání zklamání sáhla dozadu za hlavu. Nahmatala posledních pět šípů. Ještě se pokusila ohlédnout. Chtěla zjistit, jestli jich opravdu není ještě více. Nebylo. Vzala jeden, zamířila, vystřelila. Sanzia se tak znovu zbavila největšího útočníka. Sáhla podruhé. Hledala pravý cíl. Za Toriou stál mohutný lovec, připraven ke skoku. Vystřelila. Sáhla potřetí. Sanzia se snažila najít svou magii. Nemohla to ale dokázat. Nikdy to nedělala. Vrhl se po ní další pes. Vykřikla. Elow vystřelila. Sáhla počtvrté. Znovu mířila na psa u Sanzii. A sáhla do toulce popáté. Než šíp založila do tětivy, prohlédla si ho. Ten je její poslední. Pečlivě si ho podržela a tětivu natáhla. Hledala jeho cíl. Narovnaná v plném nátahu přejela pohledem v půlkruhu celé bojiště. Pak ji oslepil zlatý blesk.
Náhle se všude zjevila jasná žlutá záře. Třpytila se všude okolo. Žluté a zlaté paprsky s kouzelnými řetízky páry ve tvarech květin, podle fantazie, prolétly v celém prostoru. Obklopily každou bytost, která tam v tuto chvíli byla. Ze žluté záře začaly šlehat krátké zlaté blesky.
A vše zmizelo.