Navždy

Pětatřicátá kapitola

Elow a Assu
Společně se rozhodly, že do vesnice se nevrátí. Jednak by je mohli odhalit vojáci, jednak by uvedly všechny své přívržence do problémů. To nechtěly. Navíc musely najít Toriu. Jestli ji zabili, pomstí ji a pohřbí. Pokud ji zatím drží v zajetí, osvobodí ji. Nebylo to nic příjemného. Věděly, že Arimes je hledá. Možná vedou Toriu přímo k ní. A ani jedna z nich neměla nejmenší tušení, kde se skrývá. Kde má nové sídlo, když už se jí město znelíbilo.
"Možná bychom se mohly podívat k městu. Když ho Arimes zničila a odešla, mohly bychom tam najít nějakou nápovědu." Napadlo Assu.
"Já vlastně nevím, jestli ty trosky chci vidět." Odpověděla tiše Elow.
"Já taky ne. Ale myslím, že je to jediná možnost, jak se pokusit něco zjistit." Řekla Assu.
"Dobře. Ale ne moc dlouho." Souhlasila Elow. Přece jen nevěděly, jestli je náhodou Arimes nesleduje. Jestli tam na ně nečeká. Nebo jestli je nepřekvapí každým okamžikem. "Elow?" Ozvala se Assu.
"Ano?" Nadhodila stejným tónem Elow. Assu ráda povídala, což bylo pro Elow naprostým opakem. Assu to vycítila a pečlivě zvážila svá slova, aby se nemusela ptát dvakrát.
"Tobě hodně chybí Laitt, že? Je to na tobě vidět. Nikomu už nic nesvěřuješ a všechny pocity v sobě držíš zamčené." Věděla, že je to pro ni bolestivé téma, ale chtěla jí pomoct.
"Laitt jediná se mi přiblížila ještě o něco víc, než ty a ostatní. Nikomu jinému nic říct nedokážu." Odpověděla Elow. Assu si skousla ret. Elow byla silná, ale nějakou oporu potřebovala. Assu sama se hodně bavila s Ellas a s Tryss. Chyběly jí. Obě dívky šly beze slov dál. Každá si přemýšlela o svých věcech. Obě trápila ta samá věc, přesto trochu odlišným způsobem. Blížily se k městu. Už byly blízko. Elow si něčeho všimla. Upozornila Assu. Někdo šel v lese za nimi. Nejspíš jeden člověk, ale pokud jich bylo víc, nemusely si toho všimnout. Najednou byly obě ve střehu. Zastavily se.
Spatřili Kristiho. Toho kluka, kterého vesničané zachránili při zničení města. Ani jedna z dívek se však neuvolnily. Nevěděly, co chce a co tady dělá.
"Co se děje?" Vyhkla Assu, aniž by ho pozdravila.
"Nic se neděje." Pokrčil rameny Kristi. Usmál se.
"A proč jdeš za námi?" Nenechala se Assu.
"Chci se k vám přidat." Řekl Kristi, jako kdyby právě odhalil narozeninový dárek. Nejspíš očekával, že budou radostí bez sebe. Dočkal se však opaku.
"Chápeš, že nás chce zabít Arimes? Být tebou, držím se od nás dál." Odbyla ho Assu.
"Ne! Já se naučím bojovat!" Vyhrkl Kristi.
"Ty ještě neumíš bojovat? Je to vtip, že ano?" Řekla překvapeně Assu. Kristi se trochu zarazil, ale nenechal se tak snadno dostat.
"Trochu ano, ale zdokonalím se, určitě! Půjde mi to!" Přemlouval. Assu propalovala pohledem meč, který měl ledabyle připnutí u opasku. Věřila, že s ním půjde každý boj úplně sám. Šlo jen o to, jaký talent Kristi má.
"Můžeš ho zkusit něco naučit." Usmála se Elow. Viděla, jak na něj Assu štěká a rozhodla se vložit do věci.
"Ani omylem! Tohle nepřichází v úvahu." Pak se trochu uklidnila. Jen krátce na Kristiho pohlédla a vyrazila dál na cestu. Elow se za jejími zády nenápadně přitočila ke Kristimu a nahnula se k němu.
"Bojí se, že budeš lepší, než ona." Řekla s úsměvem.
"Já to slyšela, Elow, nemysli si." Ozvala se Assu zepředu. Elow se však ke Kristimu nahnula znovu.
"Většinou později změní názor." Řekla. Kristi se usmál a Assu se na Elow s přísným výrazem otočila.

Dorazily k městu. Už z dálky bylo vidět ohořelé rozpadlé kousky domů a zcela zničené hradby. Kristi se na svůj bývalý domov díval s obrovskou bolestí v očích. Nebylo možné nijak zničit takové množství hradeb a domů, aby skončily takhle! Vstoupili do míst, kde dříve bývala ulice. Pod jejich nohama se s každým krokem zvedl prach. Rozdrobené kousky zdí, kamenů a částí nábytku, které ještě nedávno stály v pokojích mnoha spokojených lidí. Vedle trosek ležela hromada těl. Všechno to byli obyvatelé města. Mrtví. V Elow se zvedla vlna odporu. Jak mohla Arimes žít na vesnici, být obyčejnou holkou, a nakonec se naučit takhle vraždit? Jak vůbec přišla k magii, která neexistovala? Navíc nechala zabít i Osm! Pohrdala jí.
"Co to je?" Zeptal se Kristi.
"Co?" Vytrhl Assu z přemýšlení. Elow také, ale ta zůstala zticha.
"Tohle." Ukázal Kristi prstem.