Navždy

Šestadvacátá kapitola

Elow, Toria, Assu a Sanzia
Holka a oba kluci se vyděšeně dívali na jejich zbraně. Jen bez hnutí stáli a neměli ponětí, jak se zachovat. Assu se rozhodla něco udělat jako první. Vzala oba meče a položila je před sebe na zem. Když je držela, holka sebou cukla, ale jakmile ležely na zemi, zas se o trochu zklidnila. Assu meče překročila a vydala se k holce a chlapcům.
"Jak se jmenujete?" Zeptala se. Mlčeli.
"Jméno." Opakovala Assu.
Byli zticha a báli se cokoliv říct.
"Já jsem Assu. Tohle je Elow, Toria a Sanzia." Představila se jako první.
"Mé jméno je Neonn." Řekla ta holka. Musela být z obyčejné vesnice. Vypadala podle toho. "To jsou moji bráškové. Starší je Tad a mladší Lian."
Assu se na ni usmála.
"Ty jsi z vesnice, že ano? Je tady někde poblíž?" Zeptala se.
"Ano. Jen kousek." Odpověděla Neonn. Tad s Lianem se za ni schovávali.
"Mám zásadní otázku." Assu se nadechla a otázku položila.
"Jsi na straně Arimes?" Neonn sebou škubla.
"Arimes? A vy snad ano?" Vykřikla s odporem. Její strach byl pryč, vystřídal ho vztek.
"Nejsme. Je to přesně naopak." Assu se otočila na své kamarádky. Sebrala ze země oba meče a založila je zpět do pouzder.
"Můžeme k vám do vesnice, můžeš nás tam zavést?" Chtěla Assu vědět.
"Co jste přesně zač?" Opáčila Neonn. Odpověděla jí Elow.
"Slyšela jsi o osmi, které mají bránit zemi?" Dotkla se stříbrné spony na svém modrém plášti. Neonn přikývla a pak na ně zůstala překvapeně zírat. Došlo jí to. Zbraně, stříbrné spony, modré pláště, nejsou na straně Arimes.
"Vy jste čtyři z osmi?" Vyhrkla.
"Jen tři. Zbyly jsme jen tři." Řekla smutně Elow. Assu rychle vysvětlila. "Sanzia je čarodějka z města. Na naší straně."
Neonn na ně chvíli koukala. Tad a Lian taktéž. Neonn je potom pobídla, ať jdou napřed. Oba chlapci utekli do lesa. Bylo ticho.
"Pojďte. Rychle." Oznámila Neonn a rychlým krokem zamířila za mladšími bratry. Toria zalitovala, že tady není Enndor. Snad nebyl skutečně mrtvý. Kdyby tady byl, mohl by zjistit, na co Neonn myslela. Jestli se rozhodla je udat vojákům, a nebo jen zvažovala, jestli jim věřit. Nebo myslela na něco úplně jiného? Šly za Neonn. Před nimi mezi stromy utíkali Tad a Lian.
"Jste skutečně tři z Těch osmi? Jste Ony?" Ujišťovala se Neonn.
"Ano." Kývla Assu.
"V tom případě zničíte Arimes, že?" Neonn se k nim s nadějí v hlase otočila.
"To nevíme. Je příliš silná čarodějka." Řekla Toria.
"Máte přece Sanziu, říkaly jste, že je čarodějka!" Namítla Neonn.
"Nemohu se jí nikdy rovnat." Odmítla Sanzia okamžitě. Vesnice se objevila před nimi a dívky vstoupily mezi domy. Šly ulicí pořád dál až k malému náměstí. Tad už tam čekal a několik lidí s ním. Lian se někam ztratil. Uprostřed skupiny lidí stál vysoký muž. Na první pohled vedoucí vesnice, i když nevzbuzoval až tak veliký respekt. Dívky se u něj zastavily. Pozdravil jako první.
"Jsem Kymley." Představil se. "Naše vesnice se postavila proti Arimes, takže vás tady rádi schováme před vojáky, než získáte sílu ji zničit." Kymley se choval velice přátelsky. Elow zůstávala podezíravá, tichá a ve střehu. Všechno mluvení nechala na Assu a na Toriu. Sanzia se zapojovala do hovoru jen málo.
"Proč jste se postavili proti Arimes? I vojáci se jí bojí vzepřít!" Položila otázku Toria. Kymley se na ni soucitně podíval. Zjevně mu hlavou proběhlo několik myšlenek, které nechtěl říct nahlas.
"Věříme vám a vašim schopnostem." Odpověděl nakonec. Torie to nestačilo.
"To i vojáci. Přesto je jejich strach silnější. V čem máte zdroj své odvahy?" Ptala se. Kymley měl v očích náznak podvolení a nejspíš se rozhodl prozradit pravý důvod toho, proč je tato vesnice nakloněna na stranu zbylých tří. Ještě stále ale váhal.
"Stalo se to v den, kdy sem přišla ona." Ukázal prstem na druhou stranu náměstí. Stál tam kámen, obložený květinami, svíčkami a dárečky od dětí z vesnice. Na kameni bylo vytesané jméno. Pod nápisem byla v kameni hluboká rýha, v níž byla položena zbraň. Elow se ke kameni rozběhla. Assu na místě zamrzla a Toria jen vykřikla.