Navždy

Dvaačtyřicátá kapitola

Assu a Kristi
Kristi se vyhnul ráně a zvednul meč. Assu však opět stočila svůj pohyb stranou a přiložila ostří svého meče k jeho krku.
"Odlož tu zbraň." Přikázala s úsměvem. Kristi ji neochotně pustil. Už zase vyhrála.
"Jak to děláš?" Zeptal se.
"Spíš já bych se zeptala, jak je možné, že se necháš vždycky tak snadno porazit. To snad ani nejde, takhle to zkazit." Usmála se. Kristi se na ni uraženě podíval a ona vyprskla smíchy. On to po chvíli nevydržel a taky se zasmál. Trénovali za vesnicí už skoro půl dne. Všimli si, že od domků k nim míří Sanzia, ale než se k nim dostane, stihnou ještě jeden souboj.
"A teď zaútoč." Řekla Assu. Kristi chvíli čekal, než se pokusil o výpad. Assu si trpělivě počkala a pak nečekaný útok okamžitě zaznamenala, dost včas, aby ho lehce odrazila. Na to útok vrátila a pousmála se, když měla šanci Kristiho porazit. Vynechala ji naschvál a on to věděl. Zaútočili na sebe vzájemně, ale zatímco Kristi se stáhl a jen připravil obranu, Assu se zvládla vyhnout místu, kde by byl Kristiho meč, pokud by útok dokončil, a zároveň svůj útok dotáhnout do konce. Kristi uskočil, protože viděl, že jinak by úder neustál. Assu ho nenechala vydechnout a plynule švihla mečem znovu. Kristi se sehnul a Assu ho nohou odkopla. Zůstal ležet na zemi s mečem u krku a smál se. Sanzia mezitím došla blíž a tleskala.
"Výborné!" Pochválila je.
"Ani se." Usmála se škádlivě Assu. Kristi jí věnoval předstíraný děkovný výraz.
"Jak to jde ve vesnici?" Zeptala se Assu.
"Proto za vámi jdu. Od rána se přihlásila snad polovina vesnice jako dobrovolníci a další lidé stojí v zástupu u Kimleyho a chtějí se přihlásit. Všichni v tobě vidí vzor a taky jim dodává odvahu to, co pro ně udělala Laitt. U památníku jí přibyly nějaké květiny. Kapitán musel zavést kurzy. Vojáci si berou každý nějakého vesničana a zkouší jeho dovednosti. Vyrábějí se zbraně a pro někoho i štíty, improvizované brnění na hruď a tak. Každý chce pomoct." Vypovídala všechno Sanzia.
"To je super?" Vydechl Kristi.
"Ano. A nehýbej se." Obrátila se k němu Assu. Pořád mu držela u krku svůj meč. Smála se a on to také bral jako vtip.
"Nepustíš ho?" Navrhla Sanzia.
"Pustí." Odpověděl Kristi.
"Ne." Assu jako kdyby přeslechla jeho odpověď. "Je příliš nebezpečný." Prohlásila.
"Vždyť ho porazíš i se zavřenýma očima." Namítla Sanzia.
"Proto trénujeme." Vyhrkl Kristi. Assu švihem zvedla meč.
"To ti došlo dobře." Pochválila ho. Kristi se postavil.
"Tak trénujte." Řekla Sanzia a otočila se k odchodu. Assu se na Kristiho usmála.
"A zkoukni prosím vesničany, jestli nebojují lépe než Kristi. Bojím se konkurence učitelů." Zavolala Assu. Sanzia se k ní s pobaveným výrazem ohlédla. Odešla.
"Dáme si přestávku?" Navrhl Kristi.
"Možná." Odpověděla. Kristi to vzal jako potvrzení a vytáhl skicák.
"Ty ho máš pořád s sebou?" Vydechla Assu.
"Jo. Pořád kreslím." Přikývl Kristi. Assu se dívala na jeho kresby, jak listoval a hledal volnou stranu. Většina z nich byla propracovaná a některé tvořily jen rychlé skicy. I ty však byly věrné své předloze.
"Já nikdy moc nekreslila." Přiznala Assu. Kristi jí podal tužku.
"Zkus to." Řekl pouze. Assu si vzala skicák i tužku a posadila se čelem k vesnici. Položila konec tužky na papír a slabým tahem zkusila první čáru. Za ní pořád další. Kreslila první domky z vesnice. Kristi jí koukal přes rameno a kontroloval ji. Byl hned za ní. Pak vzal její ruku do své a vedl její tahy. Domky nabíraly podobnost.
"Jsem ráda, že jsem ti povolila tu přestávku." Řekla Assu.
"Jde ti to. Není to špatné. Ale s mečem ti to bohužel jde lépe."
"Bohužel?" Zeptala se.
"Konec přestávky." Ohlásil najednou Kristi, sáhl po svém meči a přiložil ho Assu ke krku. Ta jen polkla.
"Takhle se na tebe musí. Přes kresbu. Pak nestihneš ani sáhnout po meči." Usmál se na ni. Assu se nechtěla nechat takhle porazit. I přes ostří u svého krku se natáhla po vlastní zbrani. Kristi odhodil svůj meč a chytl ji za ruce. Ztratila rovnováhu a svalila se do trávy. Kristi se nad ni naklonil.
"Poražena?" Nadhodil.
"Uznávám." Řekla Assu. Nebránila se. Byl tak blízko a držel ji za ruce. Najednou si něco uvědomila.
"Já nechci, abys bojoval s námi. Jsi nešika a s mečem ti to nejde. Nechci, aby tě zabila." Šeptala.
"Já bych tam nejradši nepustil ani tebe. Víš..." Zadrhnul se a nemohl pokračovat dál. Pak se k ní naklonil ještě víc a zaváhal. Neuhnula. Nebránila se.
Jejich rty se lehce dotkly.