Navždy

Šestačtyřicátá kapitola

Bitva
Assu se vrhla pod nohy obludy, se kterou původně bojovala. Každou chvíli čekala, že jí šíp provrtá hlavu. Stvůra se ji pokoušela zabít, točila se a dupala kolem sebe. Elow tak mohla sotva zamířit. Assu se stala nesnadným cílem. Nechtěla, aby ji Elow zastřelila. Proč právě Elow? Kolem prolétla střela. Assu zalapala po dechu. Vyběhla zpod stvůry. Ta se zřítila na zem. Assu se na chvilku přikrčila, aby měla čas najít směr. Elow ji netrefila. Byl záměr zastřelit nejdřív obludu, až potom ji? Nebo se Elow poprvé netrefila? To nebylo možné. Třeba zůstala na jejich straně a jen předstírá, že střílí po Assu. Další šíp skolil kapitána vojáků. Neomylně. Vůdce jednotky vykřikl a stal se obětí stvůry. Vzdoroval bolesti, kterou způsobil přesně střelený šíp. Byl snadno zranitelný. Po chvíli nenávratně mrtvý. Elow se k vojákům a Assu nevrátila. Střílí po nich. A na přesnosti jí také nikdo neubral. Musela být součást její taktiky, že nejdřív zničila stvůru. Teď se Assu nemá za co schovat. Elow byla vždy nápaditá. Byla skvělý stratég.
Assu ji konečně spatřila. Elow seděla na jedné z těch stvůr. Proto ji nebylo vidět. Nikdo nečekal, že se na nich dá jezdit. Assu tím okamžikem skončila s ukrýváním se před šípy. Vyběhla přímo proti obludě s Elow na hřbetě. Byla odhodlaná ji z té výšky sundat. Stvůra si jí všimla. Zamručením Elow upozornila a opětovala útok. Assu se oběma meči kryla a brzy se jí podařilo stvůru poranit.
"Nech toho, Assu!" Vykřikla na ni Elow.
"Nenechám! Zabiju ji, abys nemusela zůstávat tak vysoko. Jistě máš závrať!" Odpověděla Assu. Znovu se v ní zvedl vztek z toho, že Elow zradila.
"Pak mi nedáš jinou možnost, než tě zastřelit." Oznámila Elow. Vytáhla z toulce šíp. Ihned plynule natáhla tetivu luku do plného nátahu.
"Posluš si!" Vykřikla Assu a probodla stvůru. Cítila, jak se jí na ruce rozplývá horko. Na rukávu prosakovala krev. Byla zraněná. Neměla tušení, kdy se to stalo, ale neřešila to. Stvůra byla mrtvá a Elow z jejího hřbetu spadla. Skutálela se po straně na zem a tvrdě dopadla. Luk jí vypadl z ruky a zůstal ležet kus od ní. Assu chtěla zaútočit, ale zjistila, že nemůže. Nejde to. Proti Elow nemohla zvednout meč. Assu stála a zápasila sama se sebou. Měla by se Elow zbavit, než způsobí vojákům větší ztráty. Přála si, aby to všechno Elow jen předstírala. Pohled jí zabloudil k hradbám. Arimes je zaujatě sledovala. Chtěla vědět, jak jejich souboj skončí. Jak se Assu zachová. Elow se sbírala ze země. Náraz ji omezil v pohybu, ale postupně se bolest, kterou Elow cítila, vytrácela. Elow očima hledala svůj luk. Bez něj ji mohl kdokoli snadno přemoct. Spatřila ho. Assu napadlo, že ji nemůže nechat, aby zbraň znovu získala. Musí ji zabít, dokud má převahu. Chvíli váhala, než se odhodlala meče zvednout. Každý krok ji více táhl zpět, ale ona šla dopředu. Myslí jí proběhlo tolik vzpomínek. Tak takhle skončí slavná skupina Osmi dívek, které chránily lidi z vesnic po celé zemi. Všechny zemřely, předposlední zradila, poslední ji zabila. A i ta poslední je na konci. Táhne celou jednu vesnici a jednotku vojáků do předem prohrané bitvy. Arimes se ubrání za každou cenu. Assu nechtěla, aby se jí po tvářích roztekly slzy, ale věděla, že pokud Elow zabije, k čemuž se zrovna chystala, nezadrží je. Chybělo tak málo. Krok a nápřah. Nic víc. Rozhodovaly vteřiny. Assu vykřikla. Prostě nemohla! Elow dosáhla na luk. Během chvilky ho sebrala a vytrhla z toulce šíp. Zamířila rychleji, než stačila Assu postřehnout. Teď se nedalo o ničem rozhodovat. Assu se vrhla do strany a propadla se mezi bojující vojáky. Otočila se, aby spatřila Elow, jak běží pryč. Na druhou stranu, než ležela Assu. Dívka chtěla v tu chvíli všechno zastavit. Nechat čas, aby zmrzl a nikdy neroztál.