Navždy

Třicátá kapitola

Sanzia
Sanzia nechala Assu s Elow a s Toriou osamotě. Lidé se domluvili a vyklidili pro ně část jedné veliké stodoly. Nechali jim tam deky a přinesli jim jídlo. Sanzia tam chvíli seděla s nimi, potom ale začaly mluvit o Laitt. Do téhle debaty neměla Sanzia co vložit, proto oznámila, že se půjde projít. Prošla okolo památníku a pokračovala dál. Vesnice byla moc hezká. Pěkně čistá a u každého domku ležela malá zahrádka. Některé byly oplocené, jiné ne. Všude někdo byl. Nejčastěji děti, které si hrály, nebo také hlídaly zvířata. Nejčastěji husy, ovce a někdy taky krávy. Sanzia se tady cítila lépe, než ve městě. Působila tady uvolněnější atmosféra. Každý každého znal, nedy alespoň od vidění, každý měl nějaký význam.
Sanzia si vůbec nevšimla, že k ní míří Neonn. Zahlédla ji až těsně před tím, než jí dívka položila ruku na rameno.
"Ahoj." Pozdravila.
"Ahoj." Odpověděla tiše Sanzia. Obrátila se k ní a usmála se.

"Máš chvilku?" Zeptala se Neonn. Sanzia pokývla hlavou.
"Jo, děje se něco?" Zeptala se.
"Ty jsi čarodějka?" Tiše položila otázku Neonn. Sanzia přimhouřila oči.
"Ano, jsem." Potvrdila opatrně. Neonn sebou krátce cukla.
"Dobře. Mohla bys teď na chvíli se mnou?" Neonn ukázala směr. Sanzia se ohlédla po kolemjdoucích lidech. Nikdo si jí nijak nevšímal, už ji sem přijali jako návštěvu, proto po ní přestali házet zvědavé pohledy.
"Půjdu. Až mi řekneš, kam." Oznámila Sanzia. Neonn se na ni zadívala.
"Znám jednu čarodějku z naší vesnice. Bydlí v domě naproti mně." Řekla Sanzia.
"A k ní chceš jít?"
"Chtěla by tě vidět a promluvit si s tebou." Zdůvodnila Sanzia.
"Dobře. Za to nic nedám." Pokrčila Sanzia rameny. Neonn se na ni děkovně usmála. Vyšly spolu hlavní ulicí dál do vesnice a pak odbočily užší uličkou. Skoro úplně na kraji vesnice stál domek o trochu odlišný od jiných. Jednu stranu měl porostlou popínavou rostlinou s květy podobným červeným růžím. Neonn sáhla přes plot a zevnitř otevřela branku. Nechala Sanziu projít. Sama šla hned za ní a branku po sobě zavřela. Po chodníku z plochých kamenů došly ke vchodu do domu. Neonn bez zaklepání vstoupila. Vnitřek domu byl tmavý, ale příjemný. Všechno bylo sladěné do nevýrazných odstínů a podtržené dřevěnou podlahou, policemi a vyřezávaným stolem. Sanzia se rozhlížela a tiše obdivovala smísení příjemné atmosféry s tajemnou.
"Jsme tady!" Zavolala Neonn. Dům měl dvě patra. Nahoru vedlo úzké točité schodiště, zvláštně umístěné uprostřed místnosti. Celé bylo natřené tmavě rudou barvou. Skoro hnědou.
"Děkuji, Neonn. Sanzia může jít nahoru. Ty si vezmi to, co leží na stole." Ozval se milý hlas. Přicházel z horního patra. Neonn přešla ke stolu. Ležela na něm obálka s jejím jménem. Neonn se usmála. Zjevně věděla, co v ní je a očekávala to. Kývla na Sanziu a rozloučila se. Paj odešla. Sanzia se postavila k začátku schodiště. Ruku položila na zábradlí. Nebyla si jistá, jestli má nahoru jít. Tu čarodějku vůbec neznala. Nakonec udělala první krok. Stoupala po úzkém točitém schodišti nahoru. Dostala se do pokoje plného rostlin. Podlaha byla potažená vrstvou starých koberců a po zdech visely obrazy listí, dřeva, nebo tam byly police plné tlustých v kůži vázaných knih. Celé to prostředí klidně mohla být půda. Strop se zvedal do tvaru střechy a nad hlavou Sanzii byly natažené trámy. Z některých visela nějaká látka, která symbolicky oddělovala části patra. Nebo se z nich spouštěly chlupaté, husté, velmi tlusté kusy koberce. Za jednou z látek zářila svíčka. Sanzia se k ní vydala. Stálo tam křeslo. Staré, stejně jako všechny koberce. V něm seděla malá žena vysokého věku. Ve světle svíčky vyšívala cosi do další látky.

"Ty jsi Sanzia? Posaď se." Vyzvala dívku žena. Sanzia se posadila na vysokou vrstvu měkkých hustých koberců různých vzorů. Hromada dosahovala skoro k jejímu pasu.
"A kdo jste vy?" Zeptala se Sanzia. Žena se dívala na své šití. Ne na dívku.
"Jsem čarodějka. Jako ty. Vycítím to, když se v mé blízkosti nachází čaroděj." Řekla.
"A co mi chcete?" Zeptala se Sanzia ani nepříjemným, ani příjemným tónem.
"Mohla bych tě něco naučit. Jestliže jsi se přidala k ochránkyním země, budeš možná chtít větší moc."
"Proč myslíte, že bych jako společnice tří zbylých měla mít větší moc?" Podezíravě nadhodila Sanzia. Žena přestala šít a poprvé se Sanzie zadívala dlouze přímo do očí.
"Kvůli Arimes." Zdůvodnila.