Navždy

Osmatřicátá kapitola

Elow, Assu a Kristi
Leželi poblíž sebe a odpočívali. Byla noc a Kristi i Assu spali. Elow sledovala noční oblohu a přemýšlela. Doufala, že Sanzia pokračuje úspěšně v získávání moci, kterou pak může dokázat Arimes porazit. Zároveň si ale říkala- stojí to za to? Celé město, to všechno padlo, jen kvůli čarodějce a třem, které si zachránily život. Mělo to něco znamenat? Muselo se to stát? Někdo by měl vládnout a spravovat zemi. Rozhodně by se tady nemělo válčit s Arimes. Ta teď čeká na starém hradě, který si zvolila za nový domov místo města. Elow byla ztracená ve vlastních myšlenkách. Ona měla chránit zemi, nikoli vést spory s čarodějkami, které si usmyslely převzít vládu. Arimes je příliš mocná. Ani ona, ani Assu, se k ní nepřiblíží na kilometr, aniž by to nezjistila. Nezabijí ji, dokud si ona sama neřekne, že je vhodný čas. Ona je jedna z Osmi a říkalo se o ní totéž. Nikdo ji neměl nikdy zajmout, pokud by sama nechtěla. Bylo by tak snadné se vzdát! Ale tím by se ničemu nepomohlo. Elow se svými myšlenkami probírala stále dál. Mysl se ubírala do stále hlubších nápadů, až se Elow ocitla na hraně možností. Přišlo rozhodnutí. Náhle jediná dobrá šance. Posadila se. Assu spala a Kristi také. Elow vstala a přehodila si přes rameno luk i toulec. Dýku od Assu si nezapomněla opět připnout s pouzdrem k noze. Ohlédla se na svou kamarádku. Tohle jí nejspíš nikdy neodpustí. Elow nemohla odejít jen tak. Vyndala z toulce jeden šíp a rukou zarazila jeho hrot do kmene stromu. Prsty přejela po jeho délce a opřela se o kůru. Jestli se neodhodlá jít, už nepůjde. Proto rychlými kroky vyrazila pryč.
Assu celou dobu ležela na boku zády k Elow a s očima plnýma slz se dívala do temnoty lesa. Když slyšela, že se kroky vzdalují, vzhlédla. Elow mizela v noční tmě lesa a sotva se ohlédla. V kůře stromu byl zaražený její šíp a všechny její věci měla s sebou. Dotkla se Kristiho. On jediný svůj spánek nepředstíral, ale naštěstí ho neměl příliš tvrdý. Zvedl hlavu a pootevřel oči.
"Assu? Co se děje?" Zašeptal.
"Elow jde pryč." Oznámila Assu a zvedla se. Meč nechala, kde byl. Nevzala si ho. Kristi pomalu vstal a vydal se za ní. Rozběhli se za Elow. Dívka byla o trochu rychlejší, než Kristi, ale jelikož neběželi daleko, stačil jí. Doběhli Elow ještě celkem blízko jejich dočasného tábora. Elow je slyšela a otočila se.
"Neměli jste za mnou chodit." Řekla Elow a sklonila hlavu.
"Proč? Elow, co se děje, kam jdeš?" Ptala ss Assu.
"Za Arimes." Odpověděla klidně.
"Ale přesně to ona chce! To nemůžeš!" Vyhrkla Assu.
"Můžu. Musím!" Řekla Elow a rozhodila rukama do prázdna.
"Ale vždyť takhle jí jen pomůžeš všechny zničit!" Nenechala se Assu. Elow nesouhlasně hnula hlavou.
"Má smysl bojovat?" Vydechla tiše.
"Má." Rozhodně řekl Kristi. Assu se na něj s nadějí ohlédla. Povzbudivě se na ni usmál.
"Proti takové magii?" Pochybovala Elow.
"Ano." Potvrdila Assu.
"Ne. K ní se nikdo nedostane dost blízko, aby ji mohl zabít, než když mi sama dovolí přiblížit se. A ani tak ji zabít nedokážu. Buď zemřu, nebo se mě pokusí dostat na svou stranu. Nic víc." Řekla Elow.
"To není pravda. Můžeme vybojovat vítězství. Jestli tam půjdeš, přijdeme o další výhodu ve válce proti ní." Hádala se Assu. Elow se v očích objevilo pár smutných jisker.
"Zabije mě? To si myslíš?" Zeptala se Elow.
"Tak moc bych si přála věřit, že vyhraješ, ale vím, že to není možné. Ona tě zabije! Zabije tě!" Křičela Assu.
"Ale já tam nejdu zemřít." Oznámila Elow. Kristi se té věty skoro lekl. Nechápavě se na Elow díval.
"Přidáš se na její stranu?" Vydechl. Assu při těch slovech zalapala pk dechu.
"Třeba." Odsekla Elow. "Tak mě už nechte jít."
"To nemyslíš vážně?" Assu se natáhla a chytla Elow za ruku. Chtěla ji stáhnout zpět, ale dívka se jí vyvlíkla a strhla z ramene luk. Šíp mířil Assu přímo na hlavu.
"Elow?" Špitla vyděšeně a otřeseně zároveň.
"Nech mě jít." Řekla Elow a rozběhla se pryč. Assu vyhrkly slzy z očí a podlomila se jí kolena.
"Vrať se!" Slyšela Kristiho, jak za Elow volá. Ta už ale byla pryč. Assu byla v šoku nemohla se skoro nadechnout. Tohle nebylo možné. Nikdy se to nemohlo stát. Až se probudí, Elow bude ležet ve své dece na zemi vedle ní. Jenže tohle nebyl sen.