Navždy

Čtvrtá kapitola

Tryss
Každý další krok znamenal přiblížení ke kopcům. Tam totiž mířili. Vojáci z města pod vedením Tryss. Dívka patřila k osmi a doufala, že ona nebo její společnice najdou skrývajícího se jezdce. Postupovali ke kopcům a Tryss pobízela ostatní k rychlejší chůzi. V kopcích nebylo mnoho míst k ukrytí před pronásledovately, ale ani tuto část území nemohly dívky nechat náhodě. Hrálo se o nápad. Tryss sebrala ze země kámen a promnula ho v ruce.
"Máte stopy?" Zeptala se vojáků. Jeden z nich byl celkem dobrý stopař, i když se dali sehnat i mnohem lepší.
"Byl tady kůň s malým povozem. To ale nebude to, co potřebujeme." Odpověděl stopař.
Tryss jen přikývla a pokračovala v chůzi. Byla k nim zády a nevšimla si, že se stopař začíná při chůzi motat. Ostatní ho předešli a on si klekl na zem. Zkoušel předstírat, že něco vidí ve stopách mezi kameny, ale ve skutečnosti se snažil snížit bolest v hlavě.
"Zabít! Splňte rozkaz!" Znělo mu v mysli. Tryss se ohlédla. Zastavila se.
"Děje se něco?" Ptala se.
"Ne, to bude v pořádku." Řekl tiše voják a myšlenkami odpovídal, že úkol vyplní.
Stále ale nevstával, a proto se k němu Tryss vrátila.
"Určitě?" Dělala si starost.
"Ano, už je to dobré." Ale Tryss to nebrala na lehkou váhu.
"Kdyby se cokoli stalo, musíš mi to říct. Máme na chvíli zastavit?"
"Ne, ne." Odmítal voják. Napil se ze své lahve s vodou a rozešel se. Tryss to vzala jako dostatečný důkaz. Pokračovala v pochodu.
Stopař teď potřeboval dát ostatním najevo, že přišel čas.
"Má o mě starost, přitom já ji teď zradím. To není správné." Říkal si v duchu. Zdravý rozum mu ale začal napovídat, že ve výhodě bude, pokud se bude držet původního plánu.
Poklekl.
"Tady, podívejte!" Vykřikl. Na zemi nic nebylo, ale Tryss to nevěděla a ostatní vojáci neuměli stopovat.
"Co vidíš?" Ptala se Tryss.
"Unavený kůň, běžel už jen klusem, ale jezdec v sedle ho musel stále hnát. Míří ke kopcům a možná trochu oklikou. S jeho stopami jsme se jen zkřížili. Jel trochu křivě na naši trasu." Stopař popisoval neexistující stopy velmi důvěryhodně. Jeho pohled se posouval po zemi v nacvičeném rytmu, ve kterém byl zvyklý rozeznávat detaily. Tryss jeho hře uvěřila.
"Je to on. Veď nás." Rozhodla. V tu chvíli se stopař podíval do tváří svých společníků. Tryss sledovala zem a hledala to, co on vymyslel. Vojáci pochopili. Stopař se s lehkým úsměvem ujal vedení.
"Tudy." Šel první. Tryss ho se zaujetím sledovala. Bylo pro ni úžasné, co všechno stopař vyčetl z tolika malých kamenů na hliněném podkladu. Sama v těch malých místech, kde ležela jen hlína, nic neviděla. Postupovali obloukem blíž ke kopcům. Tryss si postupně všimla stopařových falešných pohybů. Odhalila ho.
"Kam dál?" Zaskočila ho otázkou.
"Prosím?" Otočil se k ní čelem. Celou dobu je přeci vedl. Vypadalo to teď, že ztratil stopu? To si myslel, že není možné.
"Jen jsem se chtěla zeptat, jestli víš, kudy ta stopa vede."
"Jistě. Jinak bych nemohl stopu sledovat." Odpověděl stopař zmateně.
"Určitě?" Zkoušela ho vyvést z míry Tryss.
"Jsem si jistý. Vím, kudy dál." Zamračil se stopař. Tryss pokrčila rameny a pokynula mu, ať pokračuje. Sledovala ho a neuniklo jí, že než určil směr, rozhlédl se po okolí. Na zem se podíval jen letmo, než začal znovu předstírat zaujetí stopami, které tam nebyly.
"Proč lžeš!?" Vykřikla. Stopař se na ní vyděšeně podíval. "Proč mi lžeš, že vidíš stopy, když tu žádné nejsou? Kdybys nic nenašel, nic by se nestalo! Vždyť nemusel jet právě tudy! Země je veliká! Tak proč?" Křičela. Vojáci se kolem ní víc semkli.
"Jakto, že můžeš udělat něco takového? Kdo ti potom může věřit? V boji, v nebezpečí, během plnění úkolů." Pokračovala. Vojáci byli hned vedle ní, ale nevšímala si toho.
Stopař mlčel a smutně na ni koukal. Nic ani nenaznačil.
"Tak proč?" Vyjela na něj znovu.
Ucítila za zády přítomnost vojáka. Ihned na to ji ochromila bolest. Skrz záda jí projelo ostří meče. Probodli ji zezadu.
"Není to správné." Projelo stopaři hlavou.
"Proč?" Vydechla Tryss směrem k němu, ale už myslela na něco úplně jiného než na stopy.