I hate you! I love you too!

Máma/babička

Jsem doma Beth" ozve se najednou ze zdola a já vím že je zle.

Rychle se zadýchaně odtrhnu od Nica a přemýšlím co udělat.

,, Máma je doma, schovej se" pošeptám Nicovi a rychle uklízím pokoj. Nico rychle zamíří k mé skříni a schová se dovnitř.

,,Ahojky Beth, jak bylo ve škole?" zeptá se mě máma když otevře dveře do mého pokoje.

,,Dobrý, ale Dorková mi dala zase pětku" povzdechnu si a nervózně těkám očima po pokoji. Máma se smutně usměje a řekne:

,,Zase? To už je hrůza. A nechceš něco k jídlu společně se svým kamarádem?" Ztuhnu, když máma řekne tu poslední větu. Začnu si nervózně mnout ruce a kousat se do rtu.

,,J-jakého kamaráda?" snažím se říct normálně, ale vyjde ze mě nervózní zakoktání a máma se na mě zadívá se zvednutým obočím

,,Vím že tady je nějaký kluk Beth, ale nevadí mi to a ráda bych ho poznala" odpoví mi máma klidně a já vytřeštím oči.

,,Jak si to poznala?" řeknu už odevzdaně a máma se vítězně usměje.

,,Dole jsou cizí boty a bunda" odpoví mi a rozhlídne se po pokoji

,,Tak kde je schovaný? V koupelně? Ve skříni? Pod postelí? Za stolem?" zeptá se mě zkoumavě a já si jen povzdechnu.

,,Nico, už můžeš ven" zavolám a ze skříně vyjde Nico s rozpačitým poloúsměvem na tváři.

,,Dobrý den paní Johnsová" pozdraví Nico slušně a máma se na něj usmějě

,,Ahoj Nico, neříkej mi prosím tak, říkej mi Emily. Nechcete s Beth něco k jídlu?" zeptá se ho máma a mně spadla pusa až ke kolenům. Máma a kluk se kterým jsem se před chvílí líbala si povídají jako kamarádi?!

,,Ne to je dobré, ale děkuji jste velmi milá" opět slušně odpoví Nico a usmívá se na mojí mámu. Tak se na nás oba usměje a jde směrem ke dveřím. Všimnu si že se ale před dveřmi válí ta prokletá krajka a modlím se aby ji máma neviděla. K mé smůle se ale máma zastaví, ohne se a zvedne ji ze země. Tázavě se na nás podívá a oba zrudneme. Uchechtne se a otevírá dveře.

,,Beth, pokud už tak použijte ochranu, pokud nemáte je něco v koupelně ve skříňce pod umyvadlem a buďte potichu, ještě nechci být babička a slyšet to opravdu nepotřebuju" řekne než odejde a já naberu ještě červenější barvu a obličeji. Nico se začne smát a já se k němu po chvíli přidám.

,,Nevěděl jsem, že máš tak bezva mámu" řekne Nico když se přestane smát a já se usměji.

,,Jo, máma je super, chápe mě a můžu se jí se vším svěřit" odpovím mu s lehkým úsměvem na rtech. Nico se usměje a přijde blíž.

,,A když to tvé mámě nevadí tak..." nedořekne větu Nico, protože ho praštím polštářem.

,, Ani na TO nemysli" odpovím mu s zabijáckým a zároveň pobaveným obličejem a Nico jen obranně zvedne ruce do vzduchu.

,,Tak bychom se aspoň mohli vrátit k předchozí činnosti" zašeptá mi Nico do ucha a lehceo skousne můj ušní lalůček. Snažím se mu nedat najevo, že je mi to příjemné a tak ho odstrčím.

,,Znám tě tři dny. Tři dny a chovám se k tobě jako dříve k Tedovi" řeknu mu a musím zamrkat abych potlačila slzy při vzpomínce na Teda. Nico si musel všimnout, že Ted je pro mě smutné téma a tak ke mně přijde a obejme mě zezadu kolem pasu. I přes moji snahu zadržet slzy, se mi po tváři začaly kutálet slané kapky neštěstí a já nahlas zavzlykám.

,,Pššššš..... To bude dobrý princezno" šeptá mi Nico tichým uklidňujícím hlasem a sedá si se mnou na postel. Obejme mě pevněji a mé vzlyky se zvýší. V této pozici jsme několik minut- já brečím a Nico se mě snaží uklidnit. Když už mi došly slzy, tak se zvednu a uslzenýma očima se podívám do Nicových. Vidím v nich starost, něhu a ještě něco co neumím pojmenovat.

,,Už je to dobrý princezno?" zeptá se mě opatrně Nico a já přikývnu ve znamení souhlasu.

,,D-díky že jsi mě podržel Nico" poděkuji mu vdečně a lehce se usměji

,,Není za co princezno" usměje se na mě Nico taky a vtiskne mi polibek na čelo.

,,A díky že jsi se mě zastal před Rickem" Vidím jak Nicova tvář ztuhne když řeknu jeho jméno

,,Ten zmrd si to zasloužil, nikdo tě nebude urážet" zasyčí Nico a zamračí se

,,Doufej, že jsi mu nezlomil nos" řeknu mu a on se ušklíbne

,,Doufám že ano, dostal jen to co mu patří a ještě málo" Protočím očima nad Nicovým až moc ochranářským přístupem a on se na mě vítězně usměje

,,Zase si protočila oči princezno" řekne mi Nico a usmívá se jako měsíček na hnoji

,,Nicooooooo, zrušme tu dohodu prosím" poprosím Nica, ale on zavrtí hlavou

,,Ne slib je slib a ty jsi ho porušila, takže já můžu taky" usměje se Nico a já ho vraždím pohledem. Nico se usměje nad mou reakcí a přisune se ke mně blíž. Cítím jeho horký dech na své tváři a ucítím jak mnou projelo mravenčení. Už je jen kousek od mých rtů a já začnu přerývavě dýchat. Vezme moji tvář do dlaní a nežně mě políbí. Polibek mu opětuji a on mi zajede rukama do vlasů. Já nezůstávám pozadu a obmotám mu ruce za krkem. Po chvilce mi Nico něžně přejede jazykem po spodním rtu a žádá přístup do mých úst. Lehce pootevřu ústa a celým tělem mi projede slast.

Odtrhne se od sebe teprve až nám dojde vzduch a celí rudí se vydýcháváme. Přejedu to prsty po svých ještě teplých napuchlých rtech od naší předchozí činnosti a zasněně se usměji. Nechápu, co mě na Nicovi tak přitahuje. Ricka jsem znala několik let a odmítla ho. Nica znám tři dny a nechávám ho mu mi říkat princezno a už několikrát jsem ho políbila. Nechápu své srdce a svoje pocity.

Nico ke mně přijde a obejme mě kolem pasu. Přitisknu se k němu co nejvíc a on mě jednou rukou drží a tou druhou si hraje s mými vlasy. Je mi příjemné být s ním a cítím se v bezpečí. Mou mysl ale napadne otázka. Co budu dělat zítra ve škole? Nad tím jsem nepřemýšlela....

,,Princezno, je mi líto ale už budu muset jít" řekne mi potichu Nico a pustí mě.

,,Dobře, vyprovodím tě" usměji se na něj a jdu s ním dolů

,,Mami Nico už odchází jdu ho doprovodit na zastávku" zavolám na mámu do obýváku a ona hned přiběhne k nám.

,,Tak ahoj Nico, měj se dobře a doufám že se ještě stavíš" rozloučí se s ním máma a Nico se na ni zdvořile usměje.

,,Nashledanou pan......Emily a ano určitě ještě přijdu" odpoví Nico a už obutý a oblečený vyjde ze dveří. Já si rychle obuji tenisky a přes ramena si vezmu bílý svetr. Když vyjdu ven, tak mě Nico vezme za ruku a společně jdeme na zastávku

,,Tak ahoj princezno, ještě napíšu" pomalu se se mnou loučí Nico když už je tramvaj kousek od zastávky

,,Ahoj" odpovím mu a udělám nečekaně jednu věc. Stoupnu si na špičky a políbím ho. Nico mi polibek hned opětuje, ale musíme brzy skončit, protože tramvaj zastavila a Nico musí domů. Ještě na něj zamávám a on mi pošle vzdušný polibek. Protočím s úsměvem oči a naznačím že ho chytám a tisknu si ho k srdci.

Tramvaj s Nickem zmizela v dálce a já šla směrem domů s obrovským úsměvem na tváři.

,,Beth, počkej!" Úsměv mi zmizí z tváře když poznám čí je to hlas. Otočím se a uvidím.....

,,Za jednu minutu člověk pozná, zda se mu někdo líbí, za hodinu pozná, zda by jej dokázal mít rád či milovat, za jeden den zjistí, jestli by s tou osobou dokázal strávit celý život...ale poté trvá celý život než na tu osobu zapomene."