I hate you! I love you too!

Opět kousek krajky

Já: Super, buď v osm u mě :D

Nico: Neboj budu :*

Já: Jsi úžasnej :D :* ^_^

Odložila jsem si mobil a šla dolů do kuchyně si vzít něco k jídlu, ve škole jsem nebyla na obědě, protože jsem se chtěla vyhnout spolužákům. Otevřela jsem lednici a hledala v ní něco, co bych si mohla dát. Měla jsem štěstí, v krabičce tam bylo rizoto. Nasypala jsem ho na talíř a dala ho ohřát do mikrovonky. Musela jsem se usmát, když jsem si vzpomněla na Nica jak dělal pizzu. Mikrovonka zacinkala a já vytáhla talíř s už teplým rizotem ven. Vzala jsem si talíř s obědem a odnesla ho nahoru do svého pokoje. Sedla jsem si do pytle a přisunula si k sobě stolek a položila si na něj talíř a notebook. Projela jsem facebook a instagram, dala like na nějaké příspěvky. Rozhodla jsem se, že si pustím nějaký film. Projížděla jsem svoje uložené filmy než jsem našla jeden, který jsem ještě neviděla. Jmenoval se Pixely. Pokrčila jsem rameny a pustila ho.

,,Crrrrrrrrr!!!!" ozve se zvonek zezdola, zrovna když můžu umřít smíchy, protože jedna ženská zabila šmoulu. Líně vstanu a jdu dolů otevřít. Ze dveří vykoukne hlava se střapatými tmavými vlasy a já si povzdechnu.

,,Říkala jsem, že tady máš být až v osm, teď je půlčtvrté" řeknu Nicovi a ten se ale pořád usmívá jako měsíček na hnoji.

,,Promiň, jdou mi blbě hodiny" snaží se z toho vymluvit Nico, ale já to radši nekomentuji. Jdu zpět nahoru dokoukat film, protože mě zajímá jak to skončí. Nico jde samozřejmě zamnou a když uvidí, na co se dívám tak se mu objeví úsměv na tváři.

,,Ty se koukáš na Pixely? Máš dobrý vkus. Ale skončí to tak, že Donkey Konga porazí a z Cuberta se stane ženská, která porodí pět Cubertů" řekne Nico a já mám chuť ho zabít

,, Proč si mi SAKRA řekl ten konec?! Mě zajímalo jak to skončí a chtěla jsem to vidět! A teď kvůli tobě nebudu překvapená" křiknu na něj a otočím se k němu zády. Dělám uraženou, ale v duchu se směji tomu konci.

,,Noták, princezno odpusť mi to" prosí mě Nico a zezadu mě objal kolem pasu. Já se stále neotáčím a naštvaně stojím dál. Ucítím jeho dech na svém krku a pár sekund na to i jeho rty. Snažím se pořád stát a nedat najevo, že je mi to příjemné a zatím se mi to daří. Nico se ale nevzdává a když vidí že to se mnou nic nedělá, tak svoje rty přemisťuje na moje ucho. To už se neudržím a zachvěji se. Cítím jak se Nico usměje a skousne mi ucho. Nevydržím to a mé rty opustí jeden vzdech.

,,Pořád se na mě zlobíš?" zeptá se Nico a přesune svoje rty zpět na můj krk.

,,J-jo" vykoktám a nechci si přiznat pravdu. On tedy dál pokračuje se svojí činností a lehce mi skousává krk.

,,Pořád se zlobíš?" zeptá se po pár minutách

,,Jo" odpovím mu. Nico se mi podívá do očí a jeho rty jsou nebezpečně blízko těm mým

,,A přestala by jsi se zlobit, kdybych tě teď políbil?" zeptá se Nico a usměje se

,,Možná..." odpovím mu a hned co to dopovím tak už cítím jeho rty na mých. Polibek mu hned opětuji a tentokrát ho prohloubím já. Zamotá svoje ruce do mých vlasů a lehce za ně zatahá. Odtáhne se ode mě a podívá se mi zkoumavě do očí.