I hate you! I love you too!

,,Je konec"

,,Beth! Počkej!" zavolá na mě Nico, když jsi všiml mě se slzami v očích. Já ale nechci slyšet žádné vysvětlení, nechtěla jsem ho slyšet ani od Teda, nechci ho slyšet ani od něj. Ignoruji Nica který na mě volá a běžím co nejrychleji směrem domů, abych se mohla zamknout v pokoji a vyplakat se do polštáře.

Přes slzy špatně vidím na cestu, ale nezastavuji se nechci aby mě Nico dohnal nebo cokoliv vysvětloval. Tohle se nedá ani vysvětlit jinak, prostě jsem zase naletěla. 

Tlumeně slyším jak na mě Nico volá, nevnímám nic jen brečím a běžím. Matně vnímám, že jsem poblíž tramvajové stanice a uvědomím si tak svojí šanci utéct Nicovi. K mému nesmírnému štěstí, právě stojí v zastávce nějaká tramvaj, je mi naprosto jedna jaká a já se rozeběhnu jejím směrem. Těsně stihnu skočit do tramvaje a přes zavřené dveře vidím jen Nica, který se snaží tramvaj dohnat, ale to už vyjíždí ze zastávky. Přes slzy se na něj podívám, vytáhnu mobil a napíšu jednu větu

Já: Je konec

Hned co tohle odešlu, tak si Nica zablokuji, nechci číst jeho výmluvy. Vím, že na mě všichni v tramvaji zírají, ale je mi to jedno, jediná věc která mi teď lítá hlavou je pár slov. Kdy? Jak dlouho? Proč? 
Co jsem udělala,že se mi tohle muselo stát znovu? Můj život je jako nepovedený béčkový film.

Při první zastávce, kde to aspoň trochu znám vystoupím z tramvaje a schovaná pod vlasy, se vydám nejkratší cestou domů. Pomalu se plížím domů, potok slz z mých očí se pořád nezastavil a cítím se hrozně, zlomeně. 

Nevím přesně kdy dojdu domů, prostě se najednou ocitnu před dveřmi, které následně otevřu a běžím do svého pokoje se utápět v žalu.

Z pohledu Nica

Neskutečně mě bodlo u srdce a to  jen kvůli jedné věci. Ten její pohled. Oči měla plné slz, které jí stékaly po tvářích, neměla na tváři úsměv, byl to zlomený výraz. Jindy upravené vlasy jí rozcuchal vítr a padaly jí tak po stranách do obličeje. I z té dálky jsem poznal, že se třese a jediné co jsem v té chvíli chtěl udělat, bylo jí pevně sevřít v objetí, utišit jí, setřít jí slzy z tváře a vykouzlit jí na tváři opět úsměv. Když se tramvaj rozjela, tak jsem věděl, že teď už nemám šanci jí dohnat a po chvíli mi nyní zlomená dívka mého srdce zmizela z dohledu. Uhodil jsem se dlaní do čela, tohle nemůže být pravda, nemůžu jí ztratit. První slané kapky se mi mě dostávají z očí a cítím se příšerně

,,Nico? Co se děje? Kdo byla ta dívka?" ptá se mě povědomý hlas a já zvednu svůj pohled ze země, abych se setkal s blankytně modrými oči Izzy, které jsou teď plné starosti. Zamrkám, abych zahnal slzy a nadechnu se.

,,Řeknu ti to doma, pojď" řeknu jí nakřáplým hlasem a aniž bych čekal na její odpověď, tak jdu zpět domů. Slyším, jen jak si Izzy povzdechla ale bez námitek jde za mnou.

,,Tak kdo byla ta dívka?" zeptá se mě Izzy, když už oba sedíme na mojí posteli v mém pokoji a já držím v ruce hrnek se zeleným čajem. Napiji se čaje a celým tělem se mi hned rozlije příjemné teplo, které ale nedokáže vyhnat tu bolest v mém srdci. Podívám se na mobil, který leží vedle mě a je zapnutý, i když jsem ho vypínal. Vezmu ho do ruky a zjistím, že mám novou zprávu

♥Beth♥: Je konec

Rychle jí odepisuji, než si ale všimnu, že mě má zablokovaného. Sprostě si ulevím a hodím mobil na postel.

,,Kdo byla ta dívka?" zeptá se mě opět Izzy s nadzvednutých obočím a klidným výrazem v obličeji.

,,Moje přítelkyně" zamumlám a shledám se s překvapeným výrazem v její tváři. Izzy překvapeně zamrká a překvapený výraz hned nahradí naštvaný.

,,A to jsi my prostě nemohl napsat nebo říct že máš přítelkyni?!" podrážděně se zeptala Izzy a propalovala mě očima. 

,,Nevěděl jsem, že by tě to zajímalo" zamrmlám na svojí obhajobu, ale když vidím její obličej tak si uvědomím, že tohle nebyl dobrý argument.

,,Tak tebe to nenapadlo?! Mám tě ráda a záleží mi na tobě, tyhle věci mě zajímají a kdybych si já někoho našla, tak bych ti to napsala protože by mi bylo jasné, že b jsi to chtěl vědět!" křikne na mě Izzy a já radši mlčím.

,,Proč utekla?" položí otázky Izzy po pár minutách naprostého ticha, kdy jediný zvuk v pokoji byl tikot nástěnných hodin nad námi. 

,,Proč asi? Myslela si, že tě s ní podvádím a ani se jí nedivím. Když jsem byl ve Španělsku, tak tě viděla přes kameru a pak se mě ještě ptala, kdo jsi. Navíc, její bývalý přítel jí podvedl a tím je její ostražitost jistá" povzdechnu si a znova si naplním ústa horkou tekutinou, která mě uklidňuje. Izzy se zatváří provinile a veškerá zloba je z jejího obličeje pryč.

,,Promiň" špitne Izzy a omluvně se na mě podívá. Nuceně se na ní usměji a pohladím jí po spletených plavých vlasech.

,,Nemůžeš za to, není to tvoje chyba" obdaruji jí jedním smutným úsměvem a povzdechnu si. Budu to muset Beth vysvětlit, ale nevím pokud mě bude chtít vůbec poslouchat a pokud mi vůbec uvěří.

,,Můžeš pro mě něco prosím udělat Izzy?" zeptám se po chvilce přemýšlení nadějně Izzy, která hned souhlasně kývne hlavou.

,,Potřebuji, aby jsi zítra z tvé nové školy odešla trochu dřív a stavila se sem domů. Ještě se domluví kdy se tady setkáme, ale pak s tebou potřebuji někam jít"sdělím jí svůj ne moc promyšlený plán.

,,Klidně, ale kam?" zeptá se lehce zmateně Izzy a já se i přes bodavou bolest u srdce pousměji

,,K její škole, hodlám jí všechno říct"

Opravdu moc se omlouvám, že je to hodně krátká kapitola, je to jen taková spojka k další ve které se dozvíte to, na co všichni už dlouho čekáte. Identitu Izzy...
Tím sice ztratím jednu z hlavních zápletek, ale nebojte s kamarádkou jsem vymyslela hromadu dalších a slibuji, že se pokusím, aby příběh nebyl nudný. Jinak vám chci jako obvykle poděkovat za to že čtete můj příběh. Nedávno jsem kontrolovala počty hvězdiček a málem mi to vyrazilo dech. Skoro u všech kapitol 100 hvězdiček?! Když jsem začala tenhle příběh psát, tak jsem myslela že to budou číst jen kamarádky a že to bude mít tak 500 přečtení maximálně. A teď mám 78K přečtení, 7K hvězdiček,700 komentářů a jsem mezi prvními pěti v teen fikci.... To jsou neskutečná čísla a já vám za ně z celého srdce děkuji, vím že můj příběh nepatří mezi nejlepší a začátky nebyly zrovna nejlepší, ale myslím že jsem se zlepšila a ještě zlepším protože jsem teď sama poznala lásku a myslím, že o ní dokážu teď lépe psát.

P.s Nahoře nádherná písnička, u které jsem psala, doporučuji pustit při čtení

Cathy-corn

Když jsem tě potkala, vykvetla jsem jako květina...

Ale jakmile jsi dal vodu jiné, zvadla jsem...