I hate you! I love you too!

Zmizení

Nico: DOPRDELE!!!!

Já: Co se děje?

Nico: Izzy je pryč

Z pohledu Nica

Beth: Jak to víš?

Nico: Není nikde v domě, musela zmizet, když jsme si psali

Beth: Chceš jet za ní?

Nico: Rozhodně ano! Za deset minut jsem u tebe, vyzvednu tě, pojedeš se mnou pokud ti to nevadí

S tím jsem si mobil hodil do kapsy u kalhot a rychle si na sebe vzal bundu a letěl dolů se obout. V rychlosti blesku jsem zašel do garáže pro auto, která jsem použil snad jen třikrát, dávám přednost chůzi. Rychle jsem ho otevřel, nasedl a už si to jel směrem k domu Beth.

Venku mi stačilo jen zatroubit, Beth vylítla ven, nijak nekomentovala fakt, že jsem přijel a autě, nasedla na místo spolujezdce a já už jel.

,,Víš vůbec, kam máš jet?" zeptala se mě Beth.

,,Mám tři typy. Buď to bude park, klub Ústřice nebo skatepark, jsou to jediná místa ve města, které zná"

,,Kam jedeme první?" 

,,Do Ústřice, ta je nejblíž" jen řeknu a zrychlím, opravdu se o Izzy bojím, už jako pětiletá měla sklony k tomu, aby se pokaždé zamotala do těch největších problémů. Oba jsme mlčeli, já jsem se plně soustředil na silnici přede mnou a strach o Izzy mě ještě popoháněl.

Prudce jsem zaparkoval na jednom z volných míst u klubu, už se stmívalo a z klubu byla slyšet hlasitá hudba. Rychle jsem i Beth otevřel dveře a spolu jsme už běželi ke vchodu. 

,,Kam pak jdete děcka?" ozval se hrubý hlas vyhazovače, který si nás měřil přes tmavé brýle.

,,Nevešla jsem náhodou teď někdy malá blondýnka s dlouhými vlasy, modré oči a rozhodně ještě není plnoletá?" zoufale jsem vychrlil na vyhazovače.

,,Ne, sem málokdy zavítá někdo s přirozenou barvou vlasů, tohle je poměrně drsný klub a navíc, nikoho nezletilého bych sem nepustil, takže padejte" Zoufale jsem si projel vlasy a zpátky běžel k autu, další cíl je park. Beth mě následovala, vím že bych jí do toho neměl zatahovat, ale potřebuji psychickou podporu. Z parkoviště jsme vyjel, jen co si Beth zapla pás, já na ten svůj kašlal, musel jsem vědět, kde je Izzy.

Uplynuli tři hodiny. Tři hodiny hledám svojí mladší sestru všude, kde to snad jen jde, ale nikde po ní není ani památky. Vyčerpaně se opřu o kapotu auta, jsem zoufalej a už mě nenapadá, kde by mohla být. Projeli jsme snad všechno, park jsme prošli celý, skatepark, kino, nákupák, náměstí a ještě další dva kluby, prostě nikde není. 

,,Nico, to bude v pořádku" snaží se mě uchlácholit Beth a položí mi ruku na rameno.

,,A co když ne? Co když se stane něco, jako se stalo dřív?" vzlyknu, ne nesmím brečet, ta noc byla pro mě sice nejhorší nocí mého života, ale nesmím se tady složit.

,,Co se stalo dřív?" opatrně se mě zeptá Beth a mě se ta noc vybaví do nemnších podrobností.

Flashback

Seděl jsem na posteli a poslouchal, jak mi maminka vypráví pohádku. Byl jsem naprosto unešený dějem a pozorně jsem jí poslouchal. Miloval jsem její hlas, měla ho lehký a melodický, uměla krásně zpívat a pořád se smála. Pamatuji si, že jsem jí rád česal vlasy, měla je dlouhé a velmi světlé, celkově působila křehce.