I hate you! I love you too!

Sny

Z pohledu Beth 

Momentálně sedím u sebe v pokoji na posteli, v náruči držím jednorožce od Nica a dívám se do prázdna. Jak jsem to sakra mohla dovolit?! Ted mi zlomil srdce a já jsem se s ním líbala, Nico pro mě udělal všechno a já ho vlastně podvedla. Jsem tak pitomá! Jak jsem to sakra mohla udělat Nicovi?! Nica mám hrozně moc ráda a myslím že ho opravdu miluji. Ale bojím se přeci jen něco pořád cítím k Tedovi, těžko zapomenete na vaši první lásku pro kterou by jste udělali všechno, milovali jste jí a ona přišla k vám na školu. Navíc znám Teda , pokud myslel to že se nevzdá tak je to problém, Ted se vzdá jen když už není ani nepatrná šance na úspěch a to že jsem mu oplatila polibek nevypadá na to že by neměl šanci. Tohle se už nikdy nesmí opakovat, musím Teda ignorovat, musí být pro mě vzduch. Nevím jak to budu zvládat, matiku máme každý den a ve středu dvouhodinovku, takže to znamená šest hodin týdně sedět vedle Teda a to je teprve říjen, takže mě čeká ještě více jak půl roku vedle něj. Natáhnu se na postel a zavřu oči, musím si pročistit hlavu. Přemýšlím o svých rozbouřených pocitech a pomalu se začnu propadat do říše snů...

Stojím ve velké prázdné místnosti. Rozhlédnu se kolem a zjistím že na stěnách je několik dveří. Dojdu k nejbližším a vejdu do nich.

 Přede mnou je zelená louka plná květin. Je jasný slunečný den a já uslyším smích. Dětský zvonivý smích. Rozejdu se směrem odkud slyším smích a uvidím malou, bosou hnědovlasou holčičku jak běží po trávě a za ní běží mladá blonďatá žena která se také směje. Žena malou dívenku brzy chytí a zvedne jí do náruče a točí s ní. To mi poskytne pohled do ženiny tváře, která je mi hrozně povědomá.

,,Tady jsou moje holky" ozve se jiný, hlubší hlas a já uvidím vysokého muže, který má vlasy stejné barvy jako dívenky v náruči světlovlásky.

,,Mami táťa je tady" zašišlá malá holčička a žena, pravděpodobně její matka jí pustí, aby se mohla rozeběhnout k muži. Přijdu blíž abych viděla do obličeje i holčičce. Když se jí podívám do jejích smaragdových očí, které vídám každé ráno v zrcadle, tak se mi všechno spojí dohromady.

,,Pojď k nám taky Emily" zavolá dívčin otec na její matku, která k nim přiběhne a oba je obejme. Právě se dívám na sebe jako malou a na mé rodiče dohromady. Snažím si zapamatovat tvář mého otce. Má stejnou barvu vlasů i očí, ale jinak mám úplně stejné rysy jako moje matka. Najednou se mi zatočí hlava a obraz zmizí. Jsem znova v té místnosti s dveřmi. Dojdu k dalším a otevřu je, abych zjistila jaká scéna se nachází v za nimi.

Tentokrát jsem se objevila před mnou velmi známou budovou, mojí školou.

,,Ale mami, já tam nechci co když mě nikdo nebude mít rád?" uslyším lehce plačtivý hlas za sebou a otočím se. Stojí tam žena z minulé scény, ale už nevypadá tak šťastná a je trochu starší, a hladí po rameni malou dívku před ní. Opět v ní poznávám sebe a vzpomenu si na tenhle den. Byl to můj první den ve škole já se hrozně bála že nebudu mít žádné kamarády a že mě vyloučí, protože nejsem dost chytrá.

,,Neboj zlatíčko, najdeš si hromadu kamarádů a teď neplakej, budeš mít červené oči" utěšuje mojí mladší verzi má matka a usmívá se na ni. Malá holčička si otře rukávem oči a popotáhne.

,,Tak a teď tě doprovodím do třídy ano?" usměje se moje matka na mojí mladší verzi a chytne ji za ruku. Spolu jdou pro mě známou cestou a já je následuji. Když se loučí, vidím jak se obě snaží neplakat, i když ve škole budu první den jen jednu hodinu. Dívenka se posadí na jedno z volných míst v poslední lavici a ustrašeně se rozhlíží po třídě.