I hate you! I love you too!

,,ISABELLO!!!"

Z pohledu Nica

,,Opravdu musíš jít?" zeptala se mě Beth když mi ležela na hrudi a dívala se do prázdna.

,,Bohužel, ještě jsem nevybalil" usměji se na ní a dám jí pusu do jejích hnědých vlasů. Beth se na mě otočí a smutně se na mě podívá. Usměji se na ní a zastrčím jí pár neposedných pramínků za uši. Pohladím jí po tváři a opatrně si nad ní lehnu, a abych jí nezalehl tak se opřu o lokty. Otřu se svým nosem o tem její a usmívám se na ní. I mě je líto, že už musím jít ale vím, že už tak mě Izzy zabije jen co vejdu do dveří. 

,,Ještě chvíli" řekne beth a koukne na mě svýma psíma očima.

,,Ale jenom chvíli" řeknu jí a nahnu se k ní blíž, abych mohl zase spojit naše rty. Beth se usmála do polibku a hned mi ho začala vracet a ještě prohlubovat. Já jsem se sice pokoušel o to, aby to byl jemný a pomalý polibek, ale jí se to moc nelíbilo a začala mě náruživě a vášnivě líbat. Neprotestoval jsem a začal jí polibek s radostí oplácet.

,,Už ale opravdu musím jít" zamumlám jí po chvíli (asi půl hodině) do rtů a ona se ode mě neochotně odtáhne.

,,Slib, že mi napíšeš" podívala se mi do očí. Přikývl jsem, naposledy jí něžně políbil na rty. Usmál jsem se na ní a vydal se domů, kde určitě čeká naštvaná Izzy...

Nervózně jsem stál před dveřmi a rozhodoval se, pokud přeci jen nebyl lepší nápad zůstat u Beth. Zhluboka jsem se nadechl, dal klíč do zámku pomalu ho otočil. Otevřel jsem dveře a ostražitě se rozhlédl po chodbě. Nic. Je tu prázdno i naprosté ticho. Trochu se mi ulevilo, ale pak jsem si uvědomil, že Izzy nikdy není potichu, navíc tu není ani ta její obří potvora. Pomalu jsem začal mířit do svého pokoje, a celou dobu jsem se ohlížel, protože jsem se bál, že na mě vybafne Izzy. Úspěšně jsem došel až do svého pokoje. Bylo zavřeno a slyšel jsem slabé mňoukání Pusinky, což snad znamenalo dobrou věc. Se zatajeným dechem jsem vzal do ruky kliku a otevřel dveře. Pohotově jsem se rozhlédl po pokoji. Nic zvláštního. Postel je pořád ve stejně hrozném stavu jako když jsem odcházel, stejně jako stůl. Podíval jsem se na kočičí hrad, ve kterém se spokojeně válela Pusinka. Oddechl jsem si a začal vybalovat kufry. 

Když už jsem jen uklízel poslední triko, tak mi teprve došlo, že tohle na Izzy nesedí. Ta Izzy kterou znám, by mi v nejlepším aspoň obmotala celý pokoj toaleťákem nebo vymalovala na růžovou a polepila fotkami postav z Upířích deníků. Zamračil jsem se a přemýšlel, co by mi mohla udělat a hlavně kde je. Vstal jsem z postele a šel se podívat do pokoje, o kterém na 100 procent vím, že bude její. Otevřu dveře a hned se leknu, protože kousek od nich leží ta její potvora. Opatrně jsem jí obešel a rozhlédl se po jejím pokoji. Ta slintající příšera ležela v obřím levandulovém pelechu s kožíškem a klidně si oddechovala a slintala. Za ní stála masivní bíla skříň, která stejně jako celý pokoj působila moderně. Po mé levé ruce byla dlouhá knihovna, plná knih. Nikdy jsem Izzy nechápal, ona byla pro každou špatnost a nebála se ušpinit, ale přesto trávila spousty času, s nosem zabořeným v knihách. Milovala příběhy a to jakékoliv. Dokázala číst celé hodiny a neomrzelo jí to. Zbožňovala příběhy příběhy o jiných světech, o dracích, kouzlech a všem co se nemůže doopravdy stát. Usmál jsem se, když jsem četl některé názvy knížek, většina to byly až moc přeslazené knížky pro puberťačky, nebo fantasmagorie nebo nejlépe obojí dohromady. 

V rohu pokoje jsem zaznamenal velkou patrovou postel, ve které už bylo zdálky vidět až moc polštářů a peřin. Pod postelí byl rohový stůl, na kterém byl asi stejně velký nepořádek jako v tom mém. Na světle fialové stěně, už byly pověšeny fotky a různé papíry se slovy, spíše s útržky vět. Neviděl jsem nic divného, tak jsem zase odešel z jejího pokoje a opatrně obešel tu chrápající nestvůru. Chtěl jsem jít do mého pokoje. Otevřel jsem dveře a hned jsem toho litoval. V tu chvíli, kdy jsem otevřel dveře, tak se na mě vylil kýbl něčeho a já děkoval bohu, že to nemám v očích. Hned na to, se ozval melodický smích a já hned věděl, kdo to udělal.

,,Doprdele, co to je Izzy?!" křikl jsem na stále smějící se blondýnku a přemýšlel jak jí nejlépe zabít.

,,Voda to nebyla" zašklebila se Izzy a já jí vraždil pohledem

,,A byla by jsi tak laskava, a řekla mi co to bylo, když ne voda?!" "mile" jsem se jí zeptal a vražedně jsem se usmíval

,,Podívej se do zrcadla" dostala ze sebe přes smích Izzy a já hned běžel do koupelny. Málem jsem dostal infarkt, když jsem viděl, co mi ta malá potvora udělala. Z mých nádherných černých vlasů, se staly blonďaté prameny.

,,ISABELLO!!!!" zařval jsem na celý dům a odpovědí mi byl její smích. Naštvaně jsem vešel do svého pokoje, kde se na zemi válela Izzy a smála se jako blázen. 

,,Řekni že se to dá ještě smýt"  naštvaně a zároveň zoufale jsem se jí zeptal. nechtěl jsem být blonďák, to bych byl už skoro radši kdyby tam byla modrá barva.

,,Ne-e ale neboj, do konce týdne by se to mělo umejt" uculí se na mě Izzy a když vidí můj pohled tak se zasměje a běží ke dveřím. To bych ale nebyl já, kdybych jí nechytil. Hodil jsem s jí přes rameno jako pytel brambor a nesl jí ven. Ignoroval jsem její smích a bouchání do zad a nesl jí do koupelny. Zapnul jsem sprchu a rychle tam i s Izzy vlezl. Izzy pištěla, smála se a zároveň prosila abych tu vody vypnul, ale já jí ignoroval, bylo mi jedno že budu mokrý a navíc jsem pořád doufal že se mi to smyje z hlavy.

,,Nicooooo co mááám udělaat aby jsi m-ě pustil?" ptala se mě přes smích Izzy

,,No já nevím.... Třeba slíbit že už mi nikdy nic neprovedeš s vlasy?!" řekl jsem a nastavil ještě chladnější vodu.

,,Tady je někdo háklivej na vlasy" zasmála se Izzy a já tam pustil co nejchladnější vodu která šla. 

,,D-dobřeee, dobřeee slibujůůů!" pištěla Izzy a házela sebou. Usmál jsem se, vypnul vody a sundal si Izzy se zad. Izzy se na mě přes mokré vlasy zle podívala a já se zazubil

,,Tak teď jsme blondýny oba dva" usmál jsem se na ní a rozcuchuchal jí její mokré vlasy

,,Jo, ale ty větší" vyplázla na mě jazyk Izzy a oba jsme se začali smát a bylo nám naprosto jedno že jsme mokří a já blonďatej.

Dokopala jsem se k tomu napsat kratší oddechovou kapitolu. Doufám že se vám aspoň trochu líbil a že jste se možná i pobavili. Zase je v ní určitě hromada chyb za které se moc omlouvám. Jinak, další kapitola vyjde snad ve čtvrtek, kdyžtak v pátek a bude podobně dlouhá jako tahle. Omlouvám se, pokud je příběh teď už nezajímavý, většinu volného času buď přemýšlím co by se mohlo stát zajímavého, nebo hraju Pokemony. Taky vám děkuji za tolik hvězdiček, přečtení a komentářů, ani si neumíte představit co to pro mě znamená. A jsem jen trošku zklamaná, že jste mě v minulé kapitole nechtěli zabít v komentářích, budu to muset napravit a přidávat víc částí s Izzy :D

Cathy-corn

Láska je jako kniha, nepoznáš jí dokud jí nepřečteš...