I hate you! I love you too!

,,Navždy"

,,Miluji tě Izzy" zašeptám jí do ucha a ještě upevním svoje objetí

,,Já tebe taky Nico"

Z pohledu Nica

V neděli odpoledne

Všechno už jsem měl sbalený do jednoho kufru a tašky. Izzy na tom byla hůř, ta si musela sbalit všechno, protože se sem už ani nechtěla vrátit. Oblečení se podařilo naskládat do dvou kufrů, velkých skoro jako ona sama, s osobními věcmi a knihami to bylo horší. Měli jsme šest velkých, plných krabic které byly plné knih, různé osobní věci měla v jednom normálním kufru a nábytek jsme nechali tady, už tak jsme museli jet autem protože v letadle by se to ztratilo. Izzy sice protestovala, ale když jí táta slíbil že jí koupí nový nábytek a jaký bude chtít, tak přestala protestovat. Teta samozřejmě brečela, Izzy brala jako dceru a sušenky které pekla na rozloučenou spálila kvůli tomu jak byla rozrušená ještě víc než obvykle. Když se nám podařilo úspěšně donést i poslední bednu s knihami do kufru a podařilo se nám ho, sice obtížně ale přeci jen zavřít, tak jsme mohli jet. Teta nás všechny objímala snad hodinu a málem nás ani nenechala nastoupit. Když jsme všichni byly v autě tak nám teta mávala jak zběsilá, dokud jsme se jí neztratili z dohledu. Úlevně jsem si oddechl, konečně jedu domů za Beth. A navíc, k mému obrovskému štěstí jede se mnou i Izzy a jak to vypadá tak už zůstane. Sice nevím, kam nastoupí na školu a myslím že to neví nikdo z nás ale to je jedno. Izzy asi bude smutno když musela opustit své kamarády na tamější škole, ale jak jí znám nebude mít problém si najít nové. Izzy je hodně společenská, milá, zábavná a úžasná.

,,Nelituješ toho že odjíždíš?" zeptám se jí a zkoumavě se na ní podívám

,,Ne, je to tak správně, to co se stalo před sedmi lety bylo špatné a aspoň já se vrátím" řekne Izzy a mě i jí povadne úsměv když si vzpomeneme na události před sedmi lety. Jsem rád, že se aspoň Izzy rozhodla kdy vrátit, ta byla z nás vždy ta nejrozumnější. Stiskl jsem jí ruku a povzbudivě se na ní usmál. Ona mi úsměv oplatila a zadívala se z okna.

,,Změnilo se toho hodně?" zeptá se mě Izzy s pohledem stále upřeným na krajinu která jí byla dlouhá léta domovem a ona jí teď pravděpodobně navždy opouští.

,,Záleží co, něco ano, něco ne" řeknu a ona se na mě podívá svými nebesky modrými oči.

,,Myslím jeho, našel si někoho?" zašeptá Izzy a ukáže nenápadně na tátu.

,,Nevím, ale myslím že ano, po dlouhé době zase vypadá šťastně" taky šeptnu a Izzy se na tváři objeví upřímný úsměv.

,,A co ty?" zeptá se s menším úšklebkem Izzy a já se snažím o to abych vypadal klidně, nezačal se červenat a nedal na sobě žádné známky toho že mám Beth.

,,Ne, znáš to, Forever single" zalžu a vytvořím na tváři umělý úsměv. Izzy zvedne obočí, ale dál to k mé úlevě nekomentuje, ale stejně si myslím že něco tuší a pokud ano, tak mám nakročeno do velkého průšvihu.

,,Chtěla bych psa!" vyhrkne po chvíli mlčení Izzy a já se na ní podívám výrazem Jako vážně?! 

,,Nemyslím že je to dobrý nápad Bello" ozve se i táta a já s ním musím souhlasit

,,A proč ne? Pejsek by byl úžasný, mazlil by se a oživil váš dům" říká Izzy a já přemýšlím jak se z toho vyvléknout.