I hate you! I love you too!

Ráno... Sen nebo noční můra?

Z pohledu Beth

Probudila jsem se a ještě byla tma. Chtěla jsem se protáhnout, ale bránily mi v tom dvě ruce obmotané kolem mého pasu. Usmála jsem se, když jsem si vzpomněla na včerejší noc a část dnešního rána- Bylo to naprosto kouzelné. Opatrně jsem zvedla jeho ruku, abych se osvobodila z jeho náruče. Byl hrozně roztomilý když spal, působil uvolněněji a na tváři měl pořád lehký úsměv. 

Prohrábla jsem si vlasy a ospale zívla. Konečně jsem se protáhla a jen v jeho větším triku jsem se vydala dolů do kuchyně pro něco k snědku. Z košíku s ovocem jsem si vytáhla zelené jablko a s chutí se do něj zakousla. Lehce nakyslá chuť ovoce se mi rozplývala na jazyku a já přemýšlela, co udělám většího k snídani. Po dlouhém rozhodovaní, protože moje kulinářské dovednosti byly velmi omezené, jsem se rozhodla pro lívance a doufala, že tentokrát se mi povedou.

Přichystala jsem si těsto a čekala, dokud neukyne. Mezitím, jsem si připravila různé ovoce a další věci, kterými jsem je chtěla ozdobit, aby aspoň vypadaly dobře, když asi nebudou jedlé. Po chvíli jsem mohla začít smažit a to už slunce vykouklo z mraků. Byl velmi jasný den na to, že byl pozdní podzim a zima už klepala na dveře, ale já si nestěžovala. Zimu jsem neměla ráda, nesnášela jsem pocit chladu a sníh byl můj nepřítel číslo jedna, hned po třídní učitelce.

Nějak se mi podařilo udělat mísu něčeho, co měli být lívance ale místo toho to mělo podivné tvary a pár z nich bylo i lehce připálených. Ve snaze to napravit, jsem na všechny dala vrchovatou vrstvu šlehačky, ozdobila borůvkami a polila čokoládovým sirupem. Své kulinářské umění jsem vyskládala na dva velké talíře a balancovala s nimi přes schody, až ke mě do pokoje. Tam jsem je položila na stůl a šla probudit spícího tmavovláska, který zabíral skoro celou mojí postel.

Potichu jsem přešla k posteli a tak, abych ho nevzbudila jsem si sedla vedle něj. Opravdu velmi lehce jsem ho políbila na špičku nosu. Jen se zavrtěl a zamumlal nějaká slova, kterým jsem nerozuměla. Znovu jsem ho políbila, ale tentokrát na tvář, do které jsem ho včera udeřila, ještě teď mě z toho svrbí dlaň. Zase se jen zavrtěl, ale ani tentokrát jsem ho neprobudila. Zastrčila jsem si vlasy za uši, aby mi nepadaly do tváře a já se pomalu sehnula tváří blíž k jeho rtům. Naše rty u sebe byly nebezpečně blízko a já se ho chystala políbit. Těsně předtím, než jsem spojila naše rty, jsem ale zaznamenala, že je jeho lehký úsměv změnil v zářivý úsměv od ucha k uchu a než jsem se nadála, byla jsem uvězněná pod Nicovým tělem.

,,Dobré ráno princezno" zazubil se na mě Nico a já musela jen protočit oči.

,,Dobré cvoku" oplatila jsem mu úsměv a pak si už jen užívala jeho rtů. Nemyslím si, že se někdy dokážu nabažit pocitu, jeho rtů na těch mých, pokaždé když mě políbil mnou projelo příjemná vlna horka, stejně jako když mě políbil poprvé, ale tentokrát nejsem tak nervózní jako tehdy. 

,,Připravila jsem nám snídani" šeptla jsem do polibku a usmála se na Nica

,,Ty umíš vařit?" zeptal se mě překvapeně Nico a já ho hned obdarovala nemilým pohledem.

,,To byl jen vtip, vím že umíš vařit" dostal ze sebe rychle Nico, když viděl můj obličej a zazubil se na mě. 

,,Máš štěstí" řekla jsem a výhružně se na něj podívala. To už jsme to ale nevydrželi oba a začali se smát.

,,A co jsi tedy udělala dobrého lásko?" zeptá se mě Nico potom, co se uklidníme

,,Nooo... Měly to být lívance" pousmála jsem se a donesla do postele talíře s tou kalorickou bombou.