I hate you! I love you too!

,,Jedu taky!"

Lehnu si na postel a v hlavě mám jen jednu myšlenku. 

Kdo je sakra ta holka?!

Dobře, vím že bych neměla žárlit, Nico by mě nikdy nepodvedl. Navíc ta holka nevypadala jako španělka, ty mají opálenou pleť a tmavé vlasy, tahle dívka byla přesný opak. Uklidňuji se tím, že to asi byla ta tetina známá o které mluvil, ale stejně se nedokážu zbavit toho ostnu žárlivosti v srdci. Ihned přestaň žárlit! Nico by ti to neudělal a určitě ti to vysvětlí, nemáš se čeho bát, miluješ ho tak mu věř říká mi můj mozek a já bych se uklidnila kdyby nepromluvilo i  moje žárlivé srdce: Ale co když přeci jen? Musíš uznat že ta holka byla hodně krásná, rozhodně krásnější než ty, Nico je přeci jen kluk, musel si všimnout že je hodně hezká... Ticho! okřiknu svoje srdce ale stejně mě to donutilo se zamyslet. Radši jsem si otevřela okno abych sem pustila čerstvý vzduch a pročistila si mysl. Přejdu k zrcadlu a kriticky se v něm změřím. Malá, hnědovláska s vlnitými momentálně rozcuchanými kousek po ramena se světlou pletí, srdcovým obličejem, velkými smaragdovými oči, plnými rty, menšími rameny a celkově drobným vzhledem. Nejsem nijak výrazná narozdíl od ní. I během té krátké chvilky jsem pochytila její rysy. Byla také drobná, asi stejně vysoká jako já, měla vlnité pískově blond vlasy skoro až po pás, jemné rysy v obličeji, alabastrovou pleť ale nejvýraznější byly její oči, měly takový odstín který jsem nikdy předtím neviděla. Byly čistě modré, žádné náznaky jiných barev, takhle nebesky modré oči jsem neviděla ani u Nica, který má už tak hodně modré oči, jen v nich má náznaky šedé. S ní jsem se nemohla měřit.

Z Nicova pohledu

Mobil jsem si strčil do kapsy a běžel zachránit svoji zmrzlinu od Izzy která si pochutnávala na malinovém kopečku. Se smíchem jsem si lehce doběhl a opatrně ji k se zmrzlinou zvedl do vzduchu. Ona se začala taky smát a pořád mi ujídala zmrzlinu. Položil jsem ji na zem a rychle jí sebral mojí pochoutku. Ona si uraženě založila ruce na hrudi a snažila se nesmát, ale nešlo jí to a pláží se ozýval její nádherný zvonivý smích.

,,Pojď měly bychom jít za Tamarou" řekne Izzy, vezme mě za ruku a táhne mě směrem k domku tety Tamary kam se mi nechtělo.

,,Ooo Nico, por favor pojď sem, musím hablo con tu" řekne teta, položí plech spálených sušenek a běží mě obejmout. Uměle se usměji a trpím tetino objetí a Izzy se mi za jejími zády směje. Hodím po ní zabijácký pohled a ona propukne v hlasitý smích a tím mě vysvobodí z tetina objetí, protože ta se zmateně podívá na smějící se Izzy.

,,Ty jsi jako z divokých vajec Bello" spráskne ruce teta. To Izzy ještě více rozesměje a teta zavrtí hlavou a udělá to, co dělají lidé když se modlí

,,Až si ty budeš hledat manžela, tak bude zázrak když tě nějaký bude chtít, protože se snad nenajde chlap který by tě snesl" hubuje jí teta a já obdivuji že to řekla celý česky.

,,Není mi ani patnáct! Teď si opravdu nebudu hledat manžela a u kdyby mě žádnej nechtěl, tak mě Nico zachrání že jo Nico?" mrkne na mě Izzy a já s úsměvem kývnu. Teta nesouhlasně mlaskne jazykem a znova se pomodlí.

,,Co by si i tom myslela Theresa..." mumlá si sama pro sebe teta a jde zdobit ty spálené sušenky, které stejně nikdo nebude jíst. S Izzy se oba smějeme a jdeme do obýváku, ale ve dveřích se srazíme s tátou.

,,Bello, Nico kam jdete?" zastaví nás táta ve dveřích.

,,K Izzy do pokoje" odpovím klidně