I hate you! I love you too!

Problémy

Probudila mě bolavá záda a zvuk sprchy. Ospale jsem se posadila, zívla si a zamžourala na hodiny naproti mě. Bylo pár minut po šesté, akorát čas na to se začít chystat do školy. Pomalu jsem vstala a protáhla si ztuhlé svaly. Šla jsem do kuchyně kde už seděla oblečená Clariss a něco hledala v lednici.

,,Dobré ránko Clar, co hledáš?" zeptám se Clariss a ta se lekne a praští se hlavou o poličku.

,,Au, nemusela jsi mě děsit, přemýšlím co udělám k snídani protože ty i Becca jste v kuchyni katastrofa" ušklíbne se Clar a mne si čelo do kterého se uhodila.

,,Hej! Ale musíš uznat že jsem lepší než Becca" řeknu naoko uraženým hlasem a zkřížím si ruce na hrudi

,,V čem jsi lepší než já?" ozve se hlas ode dveří a my se otočíme na malou dívku zabalenou v ručníku a turbanem na hlavě

,,V hromadě věcech" usměji se na ní a ona mě propaluje pohledem

,,A v čem například?" pokračuje Becca v téhle nesmyslné konverzaci ze které má Clariss nejspíše výborné divadlo

,,Nó třeba ve fyzice, angličtině, vaření, vycházení s rodiči, netyranizování mladších sourozenců, stylu hlavně ohledně účesu..." pokračovala bych dál, ale Becca mě přeruší se slovy:

,,Dobře, dobře. Jé pár věci ve kterých jsi možná i trošku lepší. A jak jsi to myslela s těma vlasy?" pozvedne obočí Becca a já mám chuť se praštit do čela

,,Jak asi? Vlasy jsi si poprvé obarvila ve dvanácti na černo, o půl roku později na zrzavo, za další půl rok na rudou, po měsíci měsíce jsi si tam nechala udělat černý melír, po dalším půl roce jsi měla vlasy mintově zelené, po třech měsících jsi vypadala jako Cruela de Vil, to ti naštěstí vydrželo jenom dva měsíce, potom jsi měla vlasy fialové a nedávno jsi si je obarvila na modrou, která ti mimochodem nevydržela moc dlouho" řeknu a jsem na sebe hrdá že si to všechno pamatuji

,,Dobře, vzdávám se. Ale myslím že už si vlasy nikdy neobarvím. Už nechci ze sebe dělat blázna jen aby si mě lidi, a hlavně rodiče všimli. Potkala jsem někoho kdo mě má kromě vás, Ricka a Thomase rád takovou jaká jsem, obyčejná, bláznivá, milá holka. Většina lidí mě vnímá jako drsnačku a myslí jsi že jsem nezodpovědná a drsná" dopoví Becca zamyšleně a koutky se jí malinko zvednou, když se zmíní o tom neznámém.

,,Tak ty si někoho potkala? Tak povídej holčičko" ušklíbne se Clariss a zkoumavě se na Beccu dívá.

,,Ano a tobě do toho nic není" sladce se usměje Becca a sedne si na židli.

,,Ale je moje milovaná Becco, jsem tvoje kamarádka" nevzdává se Clariss a sedne si naproti ní.

,,Ne není a kašlu na tebe" pořád se sladce usmívá Becca a napila se z hrnku.

,,Rebecco Jane Colinsová!!! Neštvi mě!!!" zvýší hlas Clariss a snaží se vypadat vážně, ale cukají jí koutky nahoru. Já se musím přemáhat abych se nerozesmála a smíchy nespadla na zem.

,,A ty mě neoslovuj celým jménem" houkne na ní Becca a přejde k lednici a začne v ní něco hledat.

,,Co bude k snídani?" zeptá se nás Becca s hlavou pořád v lednici.

,,Nevím, co tam máte?" řeknu a přejdu k ní.

,,Nic moc, máma byla večer zase na nějakém tom shromáždění šílených věřících důchodkyň" povzdechne si Becca.

,,Ježiš, nejsou to důchodkyně, nejstarší je tam čtyřicet" obhajuji důchodkyně a Becca protočí oči.

,,Vždyť je to to samý" odsekne mi a dál se přehrabuje v lednici. Dobře, chápu proč je Becca naštvaná. Její máma se jí moc, vlastně vůbec nevěnuje od té doby co se narodili kluci. Už dřív na ní neměla tolik času, protože chodila na ty náboženský setkání a tak podobně, ale teď je sice většinu času doma, ale Beccu ignoruje, veškerou její pozornost mají kluci.