I hate you! I love you too!

Servírka

Otáčím se a vidím před sebou vysokého chlapce a neposednými černými vlasy, které mu padají do tyrkysově modrých očí s neposednými jiskřičkami a tím nejkrásnějším úsměvem, který jsem kdy viděla. V ruce drží kytici červených růží a bílých lilií a velkou čokoládu Milka. Než se naději, tak už jsem uvězněná v jeho pevném objetí.

Nečekala jsem to a tak jen strnule stojím. Nico se po chvíli odtáhne a usměje se na mě. Já tam jen stojím a pokusím se mu úsměv opětovat, ale nevyjde to. Nico mě celou sjede pohledem a já se trochu ošiju. Potom se mi podívá opět do očí a s úsměvem mi řekne:

,,Nemýlil jsem se. Opravdu vypadáš jako princezna" Cítím jak rudnu a tak raději sklopím hlavu. Slyším jak se Nico uchechtne. 

,, Zajímavé, zatím jsi neměla žádnou ,, zlou" poznámku" řekne Nico a já zvednu pohled ze země a podívám se na něj vražedným pohledem.

,,A měla bych snad? Klidně nějakou vymyslím" ušklíbnu se já a vidím jak Nickovi po tváři přeběhlo pobavení.

,,Tohle je moje princezna" usměje se Nico, chytne mě za ruku a když vidí, že jsem nad jeho gestem jen zvedla obočí, ale nijak neprotestuji tak i se mnou vyráží na druhou stranu václaváku. Cestou ani jeden z nás nepromluví. 

Asi po deseti minutách Nico zastavuje před útulně vypadající restaurací.

,, Jsme tady princezno" řekne mi Nico a otevře mi dveře. Vstoupím do menší restaurace vymalovanou na bílo červeno a s několika dřevěnými stoly. Cítím lehký stisk na své ruce a když se podívám víš tak zpatřím i Nickův obličej. Nico mě vede ke stolu úplně v rohu. Oba si mlčky sedáme naproti sobě.            

,,No tak Beth, co se děje že jsi tak nemluvná?" zeptá se mě s lehkým úsměvem Nico a přikryje svojí dlaní moji ruku. Přeběhne mi mráz po zádech o odpovím:

,, Nic, jen...." řeknu potichu

,,Jen co?" zeptá se mě starostlivě Nico a já se snažím uvolnit. Je to ten samý smradlavý osel, se kterým jsi si ještě včera večer psala.

,, Jsem nervózní" přiznám a Nico se usměje. Už jsem zmiňovala jak moc má nádherný úsměv?

,, Nemáš proč být nervózní princezno" usměje se na mě Nico a začne mi dlaní přejíždět po ruce. Neříkám že by mi to nebylo příjemné, právě naopak. Začnu se uvolňovat.

,,Co jsi objedal k obědu oslíku?" zeptám se ho a svůj úsměv skryji za jídelní lístek.

,,Hej, nejsem žádnej oslík princezno" řekne naoko uraženým hlasem Nico, ale nevydrží mu to dlouho a zase se začne usmívat jako idiot.

,,Promiň já zapomněla. Jsi vlastně úchylnej idiot" ušklíbnu se a čekám na Nickovu reakci. Nico jen zvedne obočí a řekne:

,,Zatím jsem ještě úchylnej nebyl" řekne na svojí obhajobu a já protočím oči. 

,,HAHA!!! A zase tě mám" křikne nadšeně Nico  a já si až opožděně uvědomím co jsem udělala.

,,No tak, tohle protočení očima se nepočítá" namítnu ale Nico se dál usmívá a vrtí hlavou

,,Ale jo, počítá takže........ já taky můžu porušit dohodu" zazubí se na mě Nico a já ho zabíjím pohledem.

,,Ale to ty neuděláš, protože jsi hodný kluk" usměju se jako neviňátko na Nicka a čekám co mi odpoví.

,, A když budu hodný, platí to co jsi slíbila?" zeptá se mě Nico a nahodí co nejrostomilejší výraz co umí.

Přemýšlím, co jsem mu zase slíbila a pak si vzpomenu. Polibek....    Nico si všiml toho, že jsem znejistěla a začal mi kreslit prstem kroužky na hřbet ruky. Začínám se znova postupně uvolňovat, ale neodpovím. Sedíme tady v absolutním tichu, jen občas se sem donese cinkání příborů nebo smích z ostatních stolů. Ticho prořízne až hlas servírky, která nám přinesla jídlo. Pokládá přede mě talíř se špagety a před Nica to samé. Všimnu si, že u Nickova talíře je přidělaný malý, růžový papírek a servírka než odejde, tak mrkne směrem k Nickovi. Najednou mě popadne neuvěřitelná zlost smíšená se žárlivostí. Nevím, kde se ve mě tyto pocity vzaly a tak je ignoruji. Nico si asi všiml změny mé nálady a s úšklebkem se mě zeptá:

,,Copak princezno, nežárlíš náhodou trochu?" Zrudnu a až moc rychle zavrtím hlavou, na to aby mi to mohl uvěřit. Sklopím svůj pohled a radši se začnu věnovat svým špagetám. Slyším, jen jak se Nico uchechtne a taky začne jíst. V hlavě se mi mezitím co jím špagety začne rodit úžasně zlomyslný plán.

Když k nám opět míří ta samá servírka s výstřihem až ke kolenům, tak najednou chytnu Nica za ruku a pohledem mu naznačím, aby spolupracoval. Když už je servírka u nás, tak se na ní Nico najednou usměje a řekne jí:

Slečno, byla byste tak laskava, a přinesla mě a mojí malé milovné princezně zmrzlinu? Ona jí totiž zbožňuje a já pro svojí princeznu udělám všechno" Vidím jak té servírce málem spadla huba až ke konci výstřihu a začíná nabírat lehce rudou barvu.

,,Jistě pane, ráda vám donesu zmrzlinu. A jen bych se chtěla zeptat, pokud nemáte dnes večer čas" odpoví mu ta ženská, která zřejmě nepochopila, že o ní Nico nejeví zájem.

,,To by asi nešlo slečno, Nico mi už slíbil že večer přespí u mě doma" vložím se do toho a jen těžko zadržuji smích, když vidím její obličej.

,,Tady moje princezna má pravdu, ale ještě před tím se musíme stavit jí koupit nějakou novou podprsenku, jednu totiž ztratila u mě doma a už se nenašla" nasadí tomu korunu Nico a obličej servírky prve zbledne a poté nabere rudou barvu, nevím pokud zlosti nebo ztrapnění. Bezeslova odejde a když oba vidíme, že už je pryč, tak vybuchneme smíchy.

,, Tak to se nám povedlo princezno" řekne Nico, hned co se přestane smát natolik, aby mohl mluvit. Já jen přikývnu na znamení souhlasu, protože stále nedokážu promluvit kvůli smíchu. Když už se uklidním i já, tak k nám míří opět ta samá servírka se zmrzlinou, tentokrát si ale ještě vyhrnula sukni do půli stehen. Nico na mě mrkne a téměř neslyšně mi pošeptá:

,,Teď se k tobě nakloním, aby to vypadalo, že se líbáme" Nestihnu ani protestovat a Nico před nás už dává jídelní lístek, tak aby nám nebylo vidět do obličeje a prohrábne mi vlasy. Já si položím svoje ruce za jeho ramena a různě hýbeme hlavou a snažíme se nesmát. Slyšíme už jen jak servírka položila zmrzlinu na stůl a rychle odkráčela pryč. Nico  jídelníčekpoloží zpátky na stůl a oba se začneme smát nanovo. Když už jsme oba v klidu, tak se pustíme do zmrzliny, protože se začíná pomalu roztékat.

Už jsou skoro tři hodiny když já a Nico odcházíme celí vysmátí z restaurace. Držíme se za ruku a vypadáme asi jako nějací blázni, co utekli z Bohnic. Nico mě doprovází až na tramvaj. Čekáme na zastávce a oba mlčíme, nechceme narušit to krásné ticho.                                                                                     

Najednou ke mě přijde Nico blíž a pohladí mě po tváři. Podívám se do jeho tyrkysových očí ve kterých se ztrácím. Odhrne mi jeden neposedný pramen vlasů, který mi spadl do obličeje a já se zachvěji pod jeho dotykem. Opět mi přejede prsty po tváři s zastaví se u mých rtů. Přiblížil ke mě ještě více svojí tvář a já se začala třást. Ucítila jsem lehký polibek na své pravé tváři, další následoval na můj pravý spánek a pokračoval na čelo. Políbil mě lehce na nos a nakonec do koutku rtu. Čekal. Čekal na můj souhlas. Lehce jsem se usmála a pohlnula hlavou tak, že se naše rty setkaly, moje srdce začalo zrychleně bušit a vybuchl mi ohňostroj motýlků v břiše.