I hate you! I love you too!

,,Počkej!"

Z pohledu Beth

Opravdu jsem nevěděla co dělat, a kdyby to bylo možné, tak bych se unudila k smrti. Nico musel k mému neštěstí brzo končit a mě pořád vrtalo hlavou, s kým mě chce seznámit. Nikdo mě nenapadal, možná nějaký jeho kamarád nebo někdo takový. 

Povzdechla jsem si a přehodila si vlasy na rameno, protože mi padaly do obličeje a nepříjemně mě šimraly v nose. Becce jsem se už pokoušela dovolat, ale nezvedala to. Pořád jsem myslela na posledních pár dní. Změnilo se snad všechno v mém životě a já toho nelituji. Poznala jsem toho nejúžasnějšího kluka na světě a je zároveň můj přítel. Nico je milý, pozorný, chytrý, bláznivý, snílek a je duší romantik, což je málo kluků v jeho věku. jeho úsměv mi vždycky rozjasní den a..... Jednoduše ho miluji a myslím že v nejbližší době k nikomu nepocítím tak silné city jako k němu. On mi vnesl do života opět oheň, od té doby co jsem se rozešla s Tedem to se mnou šlo z kopce a teď se to konečně napravilo. Už nesedím hodiny na jednom místě a nezírám do holé zdi aniž bych promluvila. Už nehrozí, že každou chvíli propuknu v pláč a nedokáži přestat a můžu chodit kamkoliv, protože když půjdu na místo které jsme navštívili spolu tak nezačnu brečet.

Tichým pokojem se ozvalo cinknutí mobilu a já se pro něj s úsměvem natáhla

Nico: Jak pak se má moje princezna?

Já: Teď? Skvěle :*

Nico: Že by jsi konečně přestala být sarkastická? :D

Já: Leda ve snu :D

Nico: ÁÁÁ sarkastická Beth je zpět :D

Já: A taky tady zůstane! :D

Nico: Škoda.... :D

Já: Tobě vadí že jsem sarkastická?

Nico: Ne, jen někdy nevím co je sarkasmus a co ne

Já: Opravdu?

Nico: Ano

Já: Promiň

Nico: Nemusíš se omlouvat

Já: Musím, já nevěděla že si jsi to někdy vyložil i jinak

Nico: Ne, to je v pořádku

Já: Opravdu?

Nico: Ano, ježiš nedělej z toho tragédii :D

Já: Je mi to líto, slibuji že celou tuhle konverzaci se pokusím nebýt ani jednou sarkastická

Nico: No, tak to mě zajímá jak to dokážeš :D

Já: Schválně, piš mi věty a já na ně musím reagovat

Nico: Jsem ten nejúžasnější, nejkrásnější a nejchytřejší a nejlepší kluk na světě

Já: To je pravda

Nico: Kolik úsilí tě stálo to napsat?

Já: Víc než nezabít Beccu když ti jednou napsala kde se vyrábíš

Nico: :D Pokračujeme. Máš ten nejdokonalejší zadek na světě

Já: To mi lichotí

Nico: Sakra! Hmmmm tohle bude chtít větší kalibr.... Ta fialová modřinka na vnější straně tvého levého stehna je moje nejpovedenější dílo

Já: Taky si myslím

Nico: Zatím se držíš.... Zatím.... Miluješ mě protože jsem tě dokázal dovést k vrcholu dvakrát za noc a jednou ráno

Já: A taky protože jak už jsi říkal jsi celkově dokonalý. Můžu se už vzdát, pokud ještě jednou budu muset odpovědět něco takového, tak přísahám že se oběsím

Nico: Dobře, můžeš toho nechat :D

Já: Díkybohu :D

Nico: Budu muset končit, baterka je hodně slabá, ale slibuji že hned co se mi nabije mobil, tak ti napíšu princezno :*

Já: Jasně, ahoj <3

Nico: Ahoj krásko <3

S lehce smutným obličejem jsem položila mobil na postel a přemítala si naší konverzaci. Sice všechno co Nico napsal byla pravda a když se zmínil o jeho výtvoru na mém stehně, tak jsem znova zrudla a cítila lehké brnění na tom místě. Věděla jsem, že pokud Nica teď hned neuvidím, tak se asi zblázním.

Bleskově jsem se zvedla z postele a běžela se rychle obléct, pyžamové kalhoty jsem vyměnila za džíny a místo tílka jsem si přes hlavu přetáhla obyčejné černé triko, přes které jsem si přetáhla červenou mikinu a protože se začíná ochlazovat, tak jsem přes sebe hodila ještě koženou bundu. Do ruky jsem popadla mobil spolu s peněženkou, rychle se obula a na vlasy jsem neměla čas, protože jsem musela rychle běžet, dokud si pamatuji cestu k Nicovi domů.

Doběhla jsem tam co nejrychleji jsem mohla, sice jsem dvakrát zabloudila ale dostala jsem se sem. Stála jsem před velkým, světle hnědým domem s nádechem žluté. Za domem jsem viděla kousek zahrady. Došla jsem k domovním dveřím a zazvonila. K mému nesmírnému překvapení se ozval smích. Dívčí smích. Nakrčila jsem obočí, ale nic jsem zatím nedělala i když mnou projela vlna strachu. Nervózně jsem překračovala před domem a měla jsem nastražené uši. Trhla jsem hlavou když jsem slyšela kroky a se zatajeným dechem čekala až se dveře otevřou.

Dveře se pootevřely a z té malé škvírky vykoukla hlava. Hlava blonďaté dívky, která se na mě zvědavě dívala nebesky modrými oči. Celá jsem ztuhla a možná jsem na chvíli přestala i dýchat.

,,Ehm... Ahoj, co potřebuješ?" zeptala se mě překvapeně dívka, asi stejně velká jako já a zamrkala svými průzračně modrými oči. Nemohla jsem ze sebe dostat ani slovo, přede mnou stála ta dívka, kterou jsem viděla u Nica v telefonu, jen měla své dlouhé plavé vlasy zapletené do copu a místo tílka a šortek na sobě měla dlouhé modré triko a tepláky. Krev mi ztuhla v žilách, to triko na sobě měl Nico když jsem ho poprvé viděla.

,,Izzy? Kdo to je?" ozve se seshora povědomý hlas chlapce, kterého miluji. Oči se mi začnou plnit slzami a rychle mrkám, abych se je pokusila zahnat. Přes slzy ještě vidím obličej Nica a kdybych necítila tu bodavou bolest v srdci tak bych se pozastavila nad jeho nyní blonďatými vlasy.

,,Beth! Počkej!" zavolá na mě Nico, když jsi všiml mě se slzami v očích. Já ale nechci slyšet žádné vysvětlení, nechtěla jsem ho slyšet ani od Teda, nechci ho slyšet ani od něj. Ignoruji Nica který na mě volá a běžím co nejrychleji směrem domů, abych se mohla zamknout v pokoji a vyplakat se do polštáře.

Stalo se to, na co jste skoro všichni čekali.... Izzy a Beth se setkaly a nevypadá to dobře...

Omlouvám se, že kapitola je krátká, ale snad to vynahradí to, že se v ní něco důležitého stalo. Jako vždy vám děkuji za tolik přečtení, hvězdiček a komentářů a očekávám od vás, že mě zahrnete komentáři, přímo v to doufám :D

Cathy-corn

  „Nejvíce lásku obvykle potřebujeme ve chvíli, kdy nás nikdo mít rád ani nemůže."