I hate you! I love you too!

,,Ano"

,,Ježiš, omlouvám se vám slečno, nedával jsem pozor" začne se hned omlouvat mladík který do mě vrazil a já se mu podívám do tváře a naše zelené oči se střetnou. Dívám se do důvěrně známých očí chlapce kterému dřív patřilo mé srdce a nevím co mám dělat.

,,Ahoj Beth, nečekal jsem tě tady" promluví prve mladík se světle zelenými oči a nervózně si prohrábne světlé vlasy.

,,Já tebe také ne Tede"

Co tady doprdele dělá Ted?! Tohle je obchod se spodním prádlem a nechápu co tady Ted dělá. 

,,Rád tě vidím Beth" nejistě promluví Ted a pousměje se. Svraštím obočí a tím Teda znervózním, jde to poznat podle toho, že si zase prohrábl svoje dokonalé blonďaté vlasy... Co?! Nemá dokonalé vlasy a vůbec, nepřemýšlej nad ním! okřikne mě moje vědomí a se vzpamatuji

,,Ale já tebe ne" ledově promluvím a on se zatváří jako ublížené štěně.

,,Ty mi to pořád vyčítáš?" zeptá se mě Ted a má na tváři smutný úsměv. Překvapeně vydechnu, jak si sakra může myslet že mu něco takového kdy odpustím?!

,,Samozřejmě že ano, mám ti snad jen tak odpustit že jsi mě podvedl s mojí kamarádkou?!" křiknu na něj a založím si ruce na hrudi. Ted si opět prohrábne vlasy, už mě to začíná štvát a povzdechne si

,,Už jsem se ti tolikrát omluvil, tolikrát jsem ti psal že mě to mrzí ať už přes smsky nebo jsem ti také psal dopisy, posílal jsem ti květiny jako omluvu, řekni mi co mám ještě udělat aby jsi mi odpustila?!" zvýší hlas Ted a zoufale si prohrábne už tak rozcuchané vlasy. To mě donutí zamyslet, já jsem vlastně nikdy nepřemýšlela nad tím, že bych mu kdy odpustila. Všechno co řekl byla pravda, prvních pár měsíců mi pořád chodily kytky, dopisy a smsky a to všechno od něj a já na to reagovala maximálně tím, že jsem kytky vyhodila, dopisy spálila a zablokovala jsi ho na všech sociálních sítích.

,,Na to nemáš co říct, že?" zeptá se mě Ted trochu klidnějším hlasem když neodpovídám. Povzdechnu jsi a on z toho vyvodí souhlas. Ted ke mě přijde blíž a jemně uchopí moji ruku do té své. Zvednu hlavu a podívám se mu do jeho klidných očí.

,,Prosím, odpusť mi Bethie" zašeptá a já se musím pousmát, když slyším jeho přezdívku pro mě.

,,Vím že jsem to posral, ale prosím tě o další šanci, jsi pro mě moc důležitá na to abych tě vynechal ze svého života" zašeptá a začne jemně přejíždět prsty po mém hřbetu ruky. Nevím co mám dělat, jsem rozpolcená na tři části. Jedna chce Tedovi odpustit a pevně ho sevřít v objetí, druhá mu chce něco odseknout a uraženě si stát za svým a neodpustit mu, a třetí chce utéct a schovat se k Nicovi do náruče. Stojím tam a nevím co mu mám odpovědět, jakou svojí část mám poslechnout. Sklopím pohled k zemi a dělám že mě hrozně zajímají moje boty. Ted mě něžně chytí za bradu a zvedne mi hlavu tak, aby mi viděl to obličeje.

,,Řekni mi jenom, byla by jsi schopná mi někdy odpustit? Někdy se se mnou zase normálně bavit?" zeptá se Ted po chvíli ticha a já nejistě přikývnu, protože se bojím že kdybych promluvila tak mě zradí hlas. Ted se usměje a přejde ke mě blíž. Překvapeně a zároveň lehce vyděšeně se na něj podívám a už chci něco říct, ale zastaví mě jeho rty. Strnu, ale neodstrčím ho. Moje tělo mě opět zradí a já nejistě pohnu svými rty. To ale trvá jen chvilku než si uvědomí co dělám a rychle se od něj odtrhnu.