Královna Smrti

1. kapitola

Vyšla jsem z koupelny a on se pořád rozvaloval v posteli. A naschvál se ani nezakryl dekou. Nemůžu mu to mít za zlé, bylo na něm co obdivovat a on to moc dobře věděl.
„Ty už odcházíš?" zeptal se líně.
„Mám něco na práci," odsekla jsem mu a on se jen začal smát.
„Všichni o tobě říkají, že jsi chladná, ale v posteli jsi ďáblice, proč se tu se mnou ještě nezdržíš? Udělali bychom si tu pěkné peklíčko." Jen jsem zakoulela očima a začala si sbírat oblečení.
„Promiň Lassie, ale jak jsem řekla, mám něco na práci." Opět se začal smát.
„My už jsme v takové fázi vztahu, že si dáváme přezdívky?" Nico, následník pozice bosse v klanu vlkodlaků. Člověk by od něj očekával nějakou tu vážnost, nebo aspoň, že se bude víc angažovat v rodinném byznysu, ale on místo toho jen chlastal, honil holky a vyl na měsíc.
„My, ale žádný vztah nemáme," mrkla jsem na něj a zapnula si bundu. On mezi tím vstal a stoupnul si za mě.
„A kdo je vlastně dnes tvá dnešní práce, doufám, že nikdo od nás." Začal mě hladit přes záda, až se nakonec dostal k zadku. Bylo to jen otravný štěně, který, ale bylo dobrý v sexu. To jediné ho šlechtilo.
„I kdyby, tak ty se o tom nedozvíš," vzala jsem mu ruku, udělala rychlou otočku a zkroutila jsem mu ji za zády.
„A navíc, já tady nikdy nebyla," dala jsem mu pusu na krk a pustila jsem mu ruku.
„Jak jinak," povzdechl si a zašel do koupelny. Já si vzala svůj batoh, otevřela okno a skočila z třetího patra dolů.
Při dopadu, jsem přešla do kotrmelce, rychle jsem se rozhlédla a naučenou cestičkou utíkala z pozemku.

Od otce jsem dnes dostala za úkol zabít Dylena Cadena, kožoměnec, který se stará o finance svého klanu. Největší paradox na tom ovšem je, že si jeho smrt vyžádal přímo boss kožoměneckého klanu Archibald Lincoln. I když je vůči všem lhostejný, vůči penězům to ovšem neplatilo. A když zjistil, že ho jeho pravá ruka obírá o slušné sumy, každý měsíc, požádal mého otce o jeho odstranění.
Než se můj otec stal bossem banshee klanu, byl jeden z nejvyhledávanějších nájemných vrahů na celé polokouli, pak potkal mou matku, chtěl se usadit, ale jak to tak bývá mafie má ráda užitečné lidi. Sám rod Dagonů, jež jsou potomci démonů, ho požádal, aby se k nim přidal. A tak se banshee stali součástí mafiánské organizace. I když se o banshee říká, že jen zvěstují smrt, tak to není pravda. Smrt dokážeme i samy přivést. Máme i pár další schopností, které nám s tím pomáhají, jako je například levitace, křik, drápy a vidiny blízké budoucnosti.
Ale jelikož prý nejsem plnohodnotná banshee, tak se musím prozatím spokojit jen s levitací.

Dostat se na území kožoměnců nebyl žádný velký problém, sousedí kousek od vlkodlaků, protože jako klan spadají pod ně.
Vyšplhala jsem na strom, z kterého jsem měla výborný výhled na bránu, ale zároveň byl i dost hustý, aby mě nikdo neviděl.
Rychle jsem se podívala na hodinky. Bylo půl druhé ráno, brzo by měl odcházet k sobě domů, tak kde se fláká?
Nakonec jsem na něj musela čekat ještě hodinu. Problém nastal, když nasedl do auta, které mělo řidiče. Bylo mi řečeno, že řídí sám. Že by Archibald uspořádal loučící večírek?
Každopádně to byla pro mě komplikace a já musela podat hlášení. Sice se mi nechtělo, ale vytočila jsem otcovo číslo.
„To jsi tak rychlá, nebo si něco posrala?" Ach ano, milující otec nad vše.
„Něco se posralo samo. Caden nejede domu sám, ale s řidičem. Potřebuju jen vědět, jestli ten řidič patří Archibaldovi a odjede, nebo se mám zbavit i jeho," chvilku bylo v telefonu ticho, ale slyšela jsem hlas z povzdálí.
„Není to jeho řidič. Až ho vyloží, tak odjede. Pak mi podej hlášení," a hned poté položil telefon. Až přijdu domů, budu potřebovat nový boxovací pytel.
Seskočila jsem ze stromu a rozběhla se do centra města, abych tam dorazila, aspoň o chvilku před ním.

Schovala jsem se za rohem budovy s apartmány a viděla, jak Caden vystupuje z auta. Něco ještě štěknul na řidiče, pak práskl dveřmi a řidič odjel. Výborně a teď se jen držet plánu.
Caden vešel do budovy a já se proplížila za ním, za rohem si přivolával výtah.
Ať se říká o kožoměncích, co chce, ale v lidských podobách jsou úplně bezbranní, ani si nevšimnou, že jim někdo stojí za zády.
Všiml si mě, až když se otevřel výtah a uviděl mě v odrazu zrcadla. Hned sebou cukl a ohlédl se na mě.
„Ah, pardon vůbec jsem si vás nevšiml." Jen jsem se usmála.
„To je v pořádku." Vešel do výtahu a já za ním. On si zmáčkl páté patro a já šesté.
„Vy jste tady nová?" Věděla jsem, že působím dobře na opačné pohlaví. Byla jsem spíš po matce a ta byla doslova nádherná a mě se její genetické predispozice občas hodí.
„Ano, nastěhovala jsem se před pár dny." Začal se pokyvovat hlavou.
„A nechtěla byste zajít na skleničku?" To jako vážně? Až tak moc mi to bude ulehčovat?
„No už je sice pozdě, ale jedna mě snad nezabije, že?" opět jsem se na něj uculila a on mi to oplatil.
„Přesně moje řeč," Vystoupila jsem s ním v pátém patře a on nemotorně naťukal pin svého bytu. Zámek zapípal a Caden otevřel dveře.
„Prosím," poukázal rukou dovnitř a hned na to mi ji položil na kříž. Caden byl muž ve středním věku. Kožoměnci sice nestárnou stejně jako lidi, ale i tak stárnou, žijí maximálně tři sta až čtyři sta let. A Cadenovi bylo už něco mála přes dvě stě. A mě bylo nedávno dvacet jedna let. Kdo by odolal mladému masu?
„Děkuji," pokývla jsem hlavou a vešla dovnitř. Všechno odpovídalo fotkám a plánům, které jsem dostala.
„Tak, co si dáte k pití?" otočil se ke mně zády a šel k menšímu baru.
„Co třeba vás?" odpověděla jsem a uštědřila mu ránu zezadu do krku. Když se to udělá špatně, odnese to krční páteř nebo dokonce mícha, a jelikož nechci, aby to vypadalo, že ho někdo zabil, tak jsem musela být vážně opatrná, abych ho jen omráčila.
„Tak to bychom měli," sundala jsem batoh ze zad a rozepnula zip. V mém batohu bylo plno pokladů, od provazu, přes nože až po jeden glock devět milimetrů. Klasika.
Podle plánů jsem věděla, že v obýváku má bytelný trám, který unese i mrtvé lidské tělo. Kontrolovala jsem to i u výrobce, jen jsem vynechala slovo mrtvé u těla.
Zavěsila jsem lano, udělala smyčku a teď ta nejtěžší část, postavit ho na židli a navléknout mu smyčku kolem krku.
I když jsem říkala, že umím levitovat, tak v tom stejně nejsem nijak dobrá. Musím se soustředit na víc věcí najednou, ale neměla jsem na výběr.
Po chvilce snažení se má chodila, odlepila od země a já vzala Cadena v podpaží a vytáhla ho nahoru, kde jsem mu dala smyčku kolem hlavy a nohy mu položila na židli.
A ještě jedna důležitá část. Sáhla jsem mu do náprsní kapsy a vytáhla krabičku, kde se ukrýval kousek kůže zvířete. Kdybych mu to nechala, tak by se snadno přeměnil a utekl by mi.
„No tak vstáváme!" lehce jsem ho propleskla a on se začal zmateně vrtět. Jakmile si uvědomil situaci, začal na mě prskat nadávky.
„Jen počkej, ty malá děvko! Nevíš, s kým sis začala! Conversio ad testimonium!" poslední větu zahřměl, ale jakmile zjistil, že se nic neděje, byl zmatený.
„Ach, promiň, nemáš u sebe tohle," ukázala jsem na krabičku, kterou jsem otevřela.
„Hm, medvěd," prohlédla jsem si kůži. Pak z kapsy vyndala zapalovač a kůži zpopelnila.
„Ty děvko!" vykřikl opět na mě. Jen jsem protočila očima a rychle se k němu přemístila, dívala jsem se mu zpříma do očí a v tu chvíli se mu na čele začali objevovat krůpěje potu.
„Ty jsi banshee... ty jsi ta..." položila jsem mu prst na pusu. Banshee se prozradí celkem snadno. Pohledem do očí. Všechny banshee mají zelené oči se zlatým kroužkem kolem čočky, proto jsou banshee vždy pěkné a oblékají se výstředně. Aby odpoutali pozornost.
„Kradl jsi svému šéfovi peníze a tomu se to moc nelíbilo, proto jsem tady. Doufám, že nejsi typ chlapa, co by zanechával dopis na rozloučenou," pomalu jsem se nohama opět dotkla země.
„Počkej, dám ti peníze, co budeš chtít!" Tohle už jsem slyšela už nesčetněkrát. Jen jsem pokrčila rameny a podkopla židli, na které stál.
Lano se napnulo a tělo sebou začalo škubat. Kdyby sebou škubl na začátku pořádně, mohl si zlomit vaz, ale teď musím čekat, než se udusí.

Netrvalo to moc dlouho. Já si mezitím sbalila věci, nasadila si rukavice a zapálila vonnou tyčinku, která zakryje můj pach.
Vzala jsem telefon a vytočila opět otcovo číslo.
„Slyším," ozval se jeho rozespalý hlas.
„Cíl zneškodněn, vracím se domu," a hned jsem to položila.
„Tak pro dnešek bylo srandy dost."