Královna Smrti

Novela - Max

            Stál jsem v kanceláři hlavy klanu Banshee a díval se na něj, jako kdyby si ze mě dělal srandu. Vedle něj stála jeho dcera, byla to stále malá holka, která se na mě dívala, jako kdyby mě chtěla propálit pohledem.

„Přijmeš mou nabídku?" zeptal se Morgan, usmál jsem se a došel k té holce, prohlédl jsem si ji od hlavy až k patám. Byla malá, hubená, kdyby nebylo jejího pohledu, myslel bych si, že není žádná hrozba.

„Jak víte, pane Reede, jsem k službám všem, kdo mi zaplatí mou cenu," odstoupil jsem od jeho dcery, která mě pozorovala jak lvice, svoji kořist.

„V tom případě, jsme domluveni. Eddie s vámi probere další detaily a podepíše s vámi smlouvu. Doporučuji vám neporušit, jakékoli její zásady, pokud se tak stane, tak ani Dagoni mi nezabrání vás roztrhat na kusy," poslední část věty byla sice hrozba, ale já věděl moc dobře, že skutečná. Kývl jsem hlavou.

„Pokud dovolíte, zde je smlouva, kterou si prostudujte, jakmile ji podepíšete a budete se vším souhlasit, váš výcvik se slečnou Rivou bude moci započít," pravá ruka hlavy klanu mi podal smlouvu. Na začátku byly klasické kecy o práci a její kompenzaci, když jsem se dostal k bodům, které nesmím dle slov Morgana porušit, začalo to být zajímavé.

- Nikdo se nesmí dozvědět, že Riva Reedová existuje

Zvedl jsem zrak k tomu dítěte, stále měla stejný výraz, jako kdyby byla duchem mimo, ale stále vnímala vše okolo sebe. Už jen kvůli tomu jsem se rozhodl obětovat svou možnost mluvit. Podepsal jsem smlouvu a podal ji Eddiemu.

„Můžeme začít," kývl jsem na Rivu a ona se postavila do pozoru, jako voják. Zajímalo mě, co dokáže už v tomhle věku. Bylo mi jasné, že Morgan si ji už stačil vycvičit k obrazu svému. Eddie nás odvedl do tělocvičny. Riva si sundala mikinu a zůstala stát na žíněnkách v teplákách a tričku. Eddie se postavil do rohu místnosti. Došel jsem pro cvičné tyče a hodil jednu po Rivě, chytla ji, aniž by pohnula očima.

„Co všechno už umíš?" zeptal jsem se ji. Pohledem na chvíli sjela na Eddieho. Neví, jestli může mluvit.

„Pokud by vám to nevadilo, byl bych rád, kdyby naše tréninky probíhali o samotě," řekl jsem dostatečně nahlas, aby to Eddie slyšel.

„Pan Reed by nebyl..." Přerušil jsem ho.

„Souhlasil jsem se všemi vašimi podmínkami!" zavrčel jsem na něj. Jeho pohled sjel na Rivu, ta na něj kývla a on prostě odešel. Ta holčička si myslela, že by mě dokázala sama zpacifikovat. Musel jsem se usmát. Ani pár let ji nebude stačit na to, aby mě dohnala v mých schopnostech.

„Takže, už mi povíš, co všechno umíš?" protočil jsem si holí v ruce.

„Základní výcvik s nožem, střelnou zbraní, základy bojového umění a sebeobrany," vyjmenovala základ, který se musí každý naučit.

„Dobře, kolik je ti let?" sám jsem odhadoval osm až deset let, ale chtěl jsem si být jistý.

„Jedenáct." Nebyl jsem daleko od pravdy.

„A proč otec chce, aby ses učila tohle? Když jsi banshee." Její tělo se napjalo a ona začala panikařit. Nevěděla, jak odpovědět, spíš nechtěla.

„Dobře, uděláme to takhle, když vyhraješ ty, nemusíš mi nic říkat, když vyhraju já, odpovíš mi, na cokoli se zeptám, dobře?" nabídl jsem ji a bylo na ní hned vidět, že se uvolnila a kývla hlavou. Usmál jsem se a postavil se do bojového postavení, Riva mě napodobila a přikrčila se k zemi. Její postoj nebyl dokonalý, ale bylo vidět, že znalosti už vážně má. Věděla, že je malá a tak má větší šance na útok zespoda, nebo na nohy. Morgan vážně neplýtval časem. Zahájil jsem útok. Nejdříve jsem ji jen oťukával, testoval její obranu, reakce a cit pro strategii, když viděla šanci, tak zaútočila.