Královna Smrti

Novela - Adrielle

            Probudila jsem se pocitem nadšení, měla jsem osmnácté narozeniny a to znamenalo jen jedno. Obrovská oslava! Posadila jsem se na posteli, venku už svítilo slunce a já slyšela cupitání po chodbách, jak probíhali přípravy. Zvedla jsem se a vyšla z pokoje, na chodě jsem zahnula doprava. Potkala jsem pár sloužících, všichni mě s úsměvem pozdravili a já jim to ráda oplatila. Došla jsem na konec chodby, otevřela jsem potichu dveře a opatrně vlezla dovnitř.

„Rivo!" křikla jsem a skočila na mou sestru do postele. Když jsem skončila na postel a rozhrnula jsem všechny deky, přišlo zjištění, že moje sestra už dávno nespí.

„Co tu jančíš sestřičko?" Riva vylezla z koupelny, měla mokré vlasy a na sobě vytahané tričko s kraťasy, jak ona říká, nejoblíbenější oblečení na světě. Občas jsem nevěřila, že jsme opravdu sestry.

„Hádej, co je dneska!" spiklenecky jsem se na ni usmála, věděla, že to není otázka. Riva si podložila bradu rukou a chvíli dělala, že přemýšlí.

„Jarní slunovrat?" řekla a skoro, jako kdyby ji ta odpověď překvapila, že slunovrat opravdu je. Rukou jsem ji naznačila, že má pokračovat.

„Což znamená, že máme dneska od všeho volno?" pokračovala ve svém škádlení, ale já viděla, jak mě po očku sleduje, aby si mohla užívat, že mě vytáčí.

„Mám narozeniny!" vyskočila jsem z postele a došla k ní a natáhla ruku. Riva na mě překvapeně zírala.

„Máš snad pro mě dárek, ne?" zamračila jsem se na ní. Riva vložila do mé ruky svou a spokojeně se usmála.

„Jak bych mohla zapomenout, má milovaná sestřičko. Co se týče dárku, mám pro tebe ten nejlepší dárek, jaký kdy vůbec dostaneš," Riva mi začala nahánět hrůzu, protože nikdy neměla takhle čirou radost z prostých věcí, pokud nešlo o čokoládu.

„Začínám mít pocit, že od tebe nic nechci," kousek jsem od své sestry odstoupila, ale ona mě rychle chytila za ruku. Sáhla si do zadní kapsy kraťasů a vyndala obálku. Byla jsem trochu zmatená, podala mi ji do ruky, za kterou mě držela a pustila mě, abych se mohla podívat. Z obálky jsem vyndala papír, rozložila jsem ho a přečetla si, co tam stálo. Moje sestra zadržovala smích, dokud to šlo, ale z mého výrazu ji bylo jasné, jak nadšená z toho jsem.

„Copak sestřičko? Nelíbí se ti můj dárek?" to už pomalu brečela smíchy. Na tom papíře stálo, že mi Její veličenstvo Riva, dovoluje s ní podstoupit tříhodinový trénink, který sama povede.

„Až se mnou někdy půjdeš nakupovat, tak s tebou půjdu na trénink," vyplázla jsem na ní jazyk. Riva se celá ošila. Nesnášela nakupování, stejně jako já její tréninky. I tak mi to nedalo, objala jsem ji a poděkovala. Objetí mi oplatila.

„Měla by ses jít připravovat, za chvíli tu máš děcka ostatních klanů. Hlavně ať se drží daleko od mého pokoje," protočila oči a zapletla si vlasy do copu. Měla pravdu, podívala jsem se na hodiny, bylo skoro deset hodin. Z pokoje jsem vyšla rychlou chůzí a šla si dát sprchu. Po sprše na mě čekaly už mé dvě služebné, které mi pomáhaly při každé větší akci. Během příprav přišla matka, která byla již náležitě připravená v krásných šedých šatech a přísně vyčesaném drdolu.

„Vypadáš krásně, drahá," poupravila mi trochu vlasy a pokynula služebným, aby mi pomohly do šatů, které jsem si vybrala. Byly o několik odstínů tmavší, než normální šedá, kterou banshee často nosí, matka z té volby nebyla nadšená, ale si je vzala snad až skoro na truc. Věděla jsem, že Riva miluje černou barvu a já chtěla, aby aspoň tak mohla být se mnou.