Královna Smrti

38. kapitola

Lucien pořád těkal očima mezi mnou a bratrem, kterému všichni ustupovali z cesty, jelikož vypadal jak bůh pohromy, který se chystá předvést svůj hněv.
„Jdi za bratrem," řekla jsem klidně a vyhledala jsem mého otce, který měl stejně jako všichni nechápající, ale i zvídavý výraz.
„Jdi za svou rodinou, možná tu bude veselo," zazubil se na mě a rozeběhnul se. Přešla jsem k otci, který stál u mé matky a něco říkal Maddoxovi.
„Víš o, co se jedná?" optala jsem se a stoupla si vedle nich. Otec mu rychle něco dořekl a obrátil se na mě.
„Jak Sargon řekl, je to překvapení. Nikdo tady o ničem neví." Pokývla jsem hlavou a otočila se k vyvýšenému stolu, kde už stáli oba bratři se svým otcem a matkou. My ostatní jsme jen vyčkávali.
„Dovolte mi, abych oznámil, že můj nejstarší syn brzy pojme družku," Sargon se zatvářil vítězoslavně, za to Samael vypadal, že bude vraždit.
„Kdo to asi bude? Z jakého klanu bude? Třeba to budu já?" V sále začal šum plný otázek a také nadšení. Projížděla jsem očima všechny klany a krom toho našeho byl klidný už jen pouze klan vlkodlaků.
„Dovolte mi sem pozvat Giu Landsingerovou, budoucí družku klanu Dagonů!" Nastalo ticho a všechny oči směřovaly jejím směrem, až na jedny, až na Samaelovy rudě planoucí oči, které se dívaly na mě. Chvíli jsem mu pohled oplácela, ale nakonec jsem se odvrátila.
Když se Gia zvedla, aby došla k Sargonovi, ozval se potlesk, který rychle sílil.
„To není možné," řekl potichu otec. Musela jsem se začít smát, celá tahle situace byla k smíchu.
„Asi jsem nebyla dost vysoká nabídka, otče," řekla jsem a vzala si ze stolu flašku vody a nalila si do sklenice, kterou jsem do sebe hned kopla.
Gia došla k Sargonovi a udělala lehké pukrle a on ji vzal za ruku a usmál se na ni. Gia byla krásná, ne tak jako Ravena, ale díky její vlkodlačí podstatě z ní čišela divokost a svoboda. Byla minimálně o hlavu vyšší než já, její blonďaté vlasy se ve vlnách táhly k ramenům, pokožku měla zdravě opálenou a modré oči připomínaly lesní studánku. Ale stejně jako její bratr uměla být nebezpečná. Nebyla to jen princezna klanu, byla i jejich bojovnice.
Sargon předal její ruku Samaelovi, který ji po nepatrném zaváhání přijal. Potomci klanů neměli na výběr, když šlo o sňatky. To domlouvali rodiny, které předem uzavírali kontrakty a pokud byly prospěšné vůči oběma stranám, pak je stvrdili a ohlásili to světu.
„Za pár týdnů se bude konat svatba a samozřejmě jste všichni srdečně zváni, bude to velká událost!" tím Sargon rozpoutal bouřlivý potlesk a další etapu večírku.
Podívala jsem se na Samaela, který stále spočíval pohledem na mě.
„Věděl jsi to," naznačila jsem rty a on poraženě sklopil hlavu. Musela jsem se pousmát, podívala jsem na matku, která svým pohledem dávala najevo svůj nesouhlas.
„Možná bychom měli odejít," řekl otec, ostře jsem se na něj podívala s úsměvem, který on moc dobře znal a trochu se zalknul.
„Ale pročpak? Večírek teprve začíná, neslyšels?" řekla jsem a vydala se do víru večírku.
Začalo to hlavně seznamováním se všemi budoucími hlavami klanů. Při čemž jsem se musela neustále zbavovat Luciena, který mě chtěl odtáhnout někam stranou, ale když byla mezi lidmi, tak mu to šlo o něco hůř.
„Proč jsi tak paličatá?" vyprskl na mě.
„Paličatá? Já si přeci jen užívám večírek, jak se sluší a patří," odpověděla jsem mu klidným tónem a samozřejmě s vlídným úsměvem.
„Fajn, dělej si, co chceš," zakroutil hlavou a odstoupil ode mě. Já se hned poté rozloučila Tarronem, dědicem rodu Fae.
„Bylo mi potěšením," vzal mou ruku a lehce ji políbil. Jen jsem se usmála a vzdálila se. Hledala jsem můj dnešní cíl. S alkoholem místo krve se sice hledalo o něco hůř, ale stejně se mi to povedlo.
„Koukám, že se bavíš," řekla jsem a Nico, který sám postával u baru, se na mě otočil.
„Copak? Už máš sdílnější náladu?" sarkasticky se pousmála a upil si ze sklenky.
„Sdílenější možná ne, ale za to jinou náladu bych měla," položila jsem mu ruku na rameno a hrudníkem se na něj nalepila.
„Já myslel, že si teď hraješ na čubičku velkýho šéfa," zkusil se ode mě oddálit, ale já ho zadržela.
„Řekněme, že čubičce se nedostává dostatek pozornosti a hledá někoho, kdo by ji to vynahradil," řekla jsem mu blízko u ucha, jak je to k mé výšce šlo, a já věděla, že on je na uši velice citlivý. Potichu zavrčel a chytil mě za ruku, pořádně se rozhlédl a odvedl mě ze sálu.
Nico procházel chodbami dost daleko na to, abychom nepotkali žádné strážce a nehrozilo, že by některý z hostů náhle procházel.
Přitiskl mě tvrdě ke zdi, potichu jsem zasténala a on mě hned na to hladově políbil.
„Chyběla jsi mi," řekl v meziřečí a hned na to se přesunul s polibky na krk, zajela jsem mu prsty mezi vlasy a trochu ho zatahala.
„Já vím," vydechla jsem, když mě zlehka kousl do krku. Rukama mi začal kasat sukni nahoru, jelikož byla nahoře sukně upnutá, šlo to ztuha, ale on si poradil. Hladil mě po stehnech a já vyskočila a nohama se mu obmotala kolem pasu, jen co jsem se o něj trochu otřela, Nico zaskuhral a já viděla, jak se mu začaly zabarvovat oči do žlutě oranžové. Zasmála jsem se a znovu ho políbila, rukama jsem se ho držela kolem krku a pomalu jsem začínala hýbat boky nahoru a dolů. Nico mě chytil za zadek a pořádně ho zmáčkl.
„Tohle mi chybělo," řekl a ze zadku se přesunul ke svým kalhotám, které začal rozepínat. Snažila jsem se mu pomoc, takže jsem vyšplhala o kousek výš, ale hned mě zamrazilo.
„Mám pocit, že jsem ti říkal, že nemáš sahat na to, co je moje," ozval se tichý hlas. Oba jsme se otočili a viděla, jak oba bratři stojí v chodbě a mají na nás přímo přenádherný výhled. Jen jsem si odfrkla a slezla dolů.
„No tak Samaeli, vždyť jsme skoro rodina. Rodina se přeci dělí o svoje mazlíčky," řekl nadutě Nico. Ani se neobtěžoval zapnout si poklopec a otočil se na Samaela. Lucien mi věnoval pohrdavý pohled a naznačil mi, ať odstoupím.
„Dovol, aby ti dal jednu radu, já se o svoje mazlíčky nedělím," řekl svým tichým tónem a chodbou se prohnal tak silný vítr, že odhodil Nico až na zeď, kterou končila chodba. Mě to strhlo na zem, ale rychle jsem se podívala na Nica, který nasadil svůj drzý úsměv. Ani ne v mrknutí oka vyrazil proti Samaelovi, ten ho nechal přijít až k němu a dvěma chvaty ho položil na zem a při tom ho držel za hrdlo.
„Doufám, že jsem se vyjádřil dost jasně," řekl a rukou, kterou ho držel za krk, ho nadzvedl a praštil mu hlavou o podlahu. Postavila jsem se a dívala se na Nica, který propadl bezvědomí, pozvedla jsem oči a viděla, že Samael běsní, jeho oči zářily rudou.
„Odveď ho na ošetřovnu," rozkázal Lucienovi, který beze slova začal sbírat Nica ze země a podíval se na mě s jistou dávkou soucitu.
„Máme nějaký problém?" řekla jsem pevným hlasem.
„Proč jsi opustila sál?" stále mluvil tím svým tichým hlasem, kterým dával jasně najevo, že stačí už jen kapička a začne peklo.
„Chtěla jsem si užít večírek se vším všudy," odpověděla jsem a stáhla jsem si šaty dolů. Samael mi věnoval posměšný úsměv.
„Dobře, tak si ho užiješ," řekl s příslibem v očích, chytil mě za ruku a začal mě táhnout za sebou. Pryč od sálu, pryč od všeho dění.