Královna Smrti

12. kapitola

„Prosím, nezabíjejte mě. Odjedu pryč, už o mně nikdy neuslyšíte! Prosím, mám rodinu!" Křičela jsem na něj, ale on nehnul ani brvou. Tomu říkám bodyguard. Otevřel dveře do skladu a popostrčil mě dopředu. Padla jsem opět na zem a on za námi zamkl dveře. To neví, že když je zamčený zámek, tak to akorát zdržuje?
Jak byl otočený zády, sáhla jsem do pouzdra s nožíky a pár jsem jich vytáhla, díky tomu, že byly malé, tak se dobře skryly do dlaně.
William se ke mně otočil a vytáhl ze svého pouzdra vojenský nůž. Koukám, pán je na klasiku.
„Prosím! Moc vás prosím!" Snažila jsem se vžít do role, ale už mě to začínalo unavovat. William došel až ke mně. Vzal mě pod krkem a vytáhl mě na horu.
„Prosit teprve budeš, ale neboj, nebude to moc dlouhé." Tak přeci má smysl pro humor. Usmála jsem se.
„Aspoň v něčem máš pravdu." Mám ráda překvapení, ale hlavně ty překvapené. Mají zpomalenější reakce. Vzala jsem jeden nožík a zabodla mu ho do pravého oka. Okamžitě mě pustil a odpotácel se kousek ode mě.
„Ty děvko!" Už mi říkali i hůř. Dalším nožem jsem mířila na krk, ale William sebou rychle kmitl, takže se mu nůž zapíchl do ramene. Zaklel a nůž si rychle vytáhl. Buď zná dobře anatomii těla, nebo je to jen debil, který se nebojí si poškodit vazy v okolí. Vyběhl na mě a mířil na mě pěstí, rychle jsem se vyhnula a vykopla nohou nahoru. Nohu mi odrazil předloktím, přešla jsem se do otočky a hřbetem ruky jsem mu mířila na zátylek, opět mě odrazil a dal mi levačkou pěstí do žeber. Lehce jsem zakolísala. Snížila jsem se ještě víc, tím pádem se on přiblížil víc ke mně a já mu dala podpatkem do kolena. Rychle jsem se zvedla a nohou ho kopla do hlavy. Padl na zem a já nabrala dech. Sundala jsem si sako a vyndala svůj vojenský nůž.
„Myslela jsem si, že s tebou bude větší sranda." Řekla jsem udýchaně. A blížila se k němu.
„Nějaká udýchaná, ne?" Uchechtl se zase on. „To se dá ještě vylepšit." Natáhl ke mně ruku a já začala ztrácet kyslík. Chtělo se mi lapat po dechu, ale nemohla jsem začít panikařit. Nebo aby to aspoň nebylo vidět. Hodila jsem po něm nůž, kterému se vyhnul. Hned na to ke mně opět začal proudit vzduch. Takže se musí soustředit, když chtějí používat své schopnosti. Dobré vědět. Vyběhla jsem proti němu, vykopla jsem mu rychle nůž z ruky a udělala falešný úder pěstí. Vypadalo to, že ho chci praštit jednou rukou, ale doopravdy jsem ho praštila tou druhou. Naletěl mi na to a teď měl roztržený ret.
Vytáhla jsem rychle další nožík a vrazila mu ho mezi žebra. Zalapal po dechu.
„Nevím, jestli to mám brát jako kompliment." Mrknula jsem na něj a dala mu další pěstí.
„I když mě zabiješ, k našemu pánovi se nedostaneš." Povytáhla jsem obočí a pak jsem se začala smát. To byla chyba, protože ten hajzl neuměl jen ovládat přívod vzduchu, ale uměl i manipulovat se vzduchem jako takovým. Neviditelná síla mě odrazila až ke zdi, kde mě držela.
William pomalu vstal a vytáhl si nůž, odkud okamžitě začala srčet krev.
„Kdo jsi?" Ano, nejdřív toho někoho zmlátit a až potom se ptát. Bohužel jsem, přes tu jeho vzdušnou bariéru nemohla mluvit a někdo v téhle místnosti měl delší vedení. Mávl rukou, vzduch zmizel a já se sesunula k zemi. Rychle mě postavil na nohy, přirazil mě ke zdi a dal mi krku nůž.
„Tak mluv." Zavrčel na mě. Jen jsem se na něj usmála. A za můj krásný úsměv jsem dostala pěstí do břicha. Hekla jsem a předklonila se dopředu. Díky tomu, mě tím nožem lehce pořezal na krku. Naštvaně se na mě díval a mě začala pálit půlka obličeje. Budu tam mít pěknou modřinu.
„Byla jsem sem poslána." Řekla jsem mu stroze. A díky tomu, že věnoval pozornost hlavně mému obličeji, tak jsem rukou začala štrachat pro poslední nůž ve stehenním pouzdru.
„Kým? A kdo je tvůj cíl?" Pořádně jsem uchopila nůž a chvíli na něj dívala. Začínal být nedočkavý. Ztrácel přehled. „Tak mluv!" Křikl na mě.
„Objednavatel byl anonymní. A můj cíl je William Draydon." Okamžitě mu vyjeli oční bulvy překvapením. Jak jsem říkala, miluju překvapené lidi. Zvedla jsem ruku s nožem a zamířila na krční tepnu, jen co se nůž zabořil, jsem se nožem trhnula a William se skácel k zemi.
Mrtvola, se sesunula k zemi. A začala z ní téct tmavě rudá krev. Sesbírala jsem si všechny věci a prohlédla celý sklad. Nikde nebyly kamery, za dveřmi nikdo nestál. Odemknula jsem zámek a vyšla ven na personální oddělní, kde na mě pár lidí zíralo. Se smutným úsměvem jsem všem říkala, že jeden z hostů měl trochu upito a že se velice omlouvám. K mému překvapení to všem jako vysvětlení stačilo. Našla jsem svojí taštičku a vyhrabala telefon.
„Zásilka byla odeslána." Napsala jsem zprávu otci a hned jí poslala. Došla jsem na záchody a dala se trochu do pořádku. Upravila jsem paruku a make-up. Došla jsem do haly, kde byl bar, a objednala jsem si vodku. Jelikož barman viděl moje oblečení a jmenovku, tak mi ji hned nalil. Hned jsem jí vypila a usmála se na něj. Ten jen zakroutil hlavou. Rozhlédla jsem se a viděla, jak se otec baví s Lucienem. Vážně? Bratříčkovat se s mrtvolou? Není to trochu zbytečné?
Jen jsem se uchechtla, otočila se a kráčela ven. Venku postával Nico. Vypadal, že už má něco upito. V puse měl cigaretu a něco ťukal do telefonu. Chvilku na to mi zazvonil telefon. Což přilákalo jeho pozornost.
Rychle jsem se podívala na displej telefonu a bylo na něm Nicovo jméno, hned pod jeho jménem byla zpráva, zda se s ním nechci sejít.
Nico, se narovnal a došel ke mně. Chvíli si mě prohlížel a pak se začal i mračit.
„Ty seš ta pěkná servírka." Řekl a trochu se mu motal jazyk, takže huhňal.
„To budu já." Kývla jsem hlavou a hodlala jsem odejít, jenže on mě zastavil.
„Vážně mi někoho připomínáš." Lehce se mu zamotaly nohy a já ho automaticky přidržela.
„To je možné, jsem celkem tuctová holka." Pokrčila jsem rameny.
„Ale, tuctovky si nepamatuju. Ty si mi fakt nějaká povědomá. Nespala si se mnou?" Zakroutila jsem očima.
„Pardon, tuctovky si taky nepamatuju." Vytrhla jsem mu ruku a rázným krokem odešla.
„Hej! To teda ne! Ještě jsem nedomluvil!" Chytil mě za sako a stáhnul k sobě. Dala jsem mu pěstí do brady a chlapec padl na zem.
Nehodlala jsem to nijak protahovat. Prostě jsem odešla a bylo mi jedno, že si k sobě svolává ochranku, stejně by mu to bylo k ničemu.
Došla jsem na konec ulice, kde čekalo auto. Nastoupila jsem a řidič nastartoval a jeli jsme domů.