Královna Smrti

36. kapitola

Šepot, pořád byl kolem nás šepot a ještě k tomu všechny ty pohledy. Otec odešel od stolu jen, co započala zábava a já zůstala sedět u stolu.
„Co tvé schopnosti?" optala se matka a pomalu pojídala maso se zeleninovým salátem.
„Ještě jsem jim pořádně nepřišla na kloub, ale hned jak se dostanu zpět do formy, tak se naučím ovládat," odpověděla jsem ji a matka si pokývla hlavou.
„Až se narodí, začnu tě trénovat sama. I tvá sestry znala všechny základní triky, díky kterým by se dokázala ochránit," matka dál mluvila o Adrielle a mě se znovu začaly v hlavě objevovat vzpomínky na její obličej, když umíral.
„Omlouvám se, potřebuju se projít," skočila jsem ji do řeči a zvedla se od stolu. Došla jsem ke stolečku s alkoholem a vzala si sklenici bílého vína. Pomalu jsem upíjela a rozhlížela se kolem sebe. Byla jsem středem pozornosti a dle výrazu mého otce se snažil přijít na skvělou historku o tom, proč o mě nikdy nikdo nevěděl. Uslyšela jsem tiché odkašlání a podívala se vedle sebe. Stál tam Lucien, stejně jako bratr měl oblek šitý na míru, ale na rozdíl od Samaela, který měl oble čistě černý, měl Lucien v černém obleku tenké černé proužky.
„Začínáš pít beze mě?" zašklebil se a podal mi další sklenici s vínem.
„Přemýšlela jsem, že začnu dřív, abych s tebou pak mohla držet krok," usmála jsem se a znovu si ucucla vína.
„To máš o mě tak nízké mínění?" udělal uražený výraz a sám se napil ze sklenice.
„Možná ještě nižší, copak ty si nepamatuješ na tu aukci?" zašklebila jsem se na něj a začala pokukovat po jídle.
„Ale ano, zabila jsi mi bodyguarda a také jsem byl tvou maličkostí odmítnut, želel jsem nad tím celé dny a noci, strašná tragédie. Já a odmítnut? To je skandální!" Lucien se začal bavit čím dál tím hlasitěji a upoutával k nám více pozornosti, než bylo nutné.
První, kdo se odhodlal za mnou přijít, byla Ravena.
„Ravena Saragosova," napřáhla ke mně ruku a já ji s úsměvem přijala.
„Nejlepší přítelkyně mojí sestry, vyprávěla mi o tobě," potřásla jsem ji rukou a mírně se na ni usmála.
„Je mi líto, co se stalo tvé sestře. Byla to hrozná tragédie," její žal nebyl hraný, měla Adrielle vážně ráda, ale já se zamračená podívala na Luciena, který rty naznačil, že mi to pak vše vysvětlí.
„Děkuji. Ano, tragédie, i tak by se to dalo nazvat," Adrielle byla stále pro mě citlivé téma a já měla vždy chuť podříznout Sargonovi hrdlo. Chvíli jsme ještě konverzovali, ale její sociální postavení ji nutilo obejít i další dcery klanů a udržovat s nimi dobré vztahy.
„Kdy tyhle oslavy většinou končí?" špitla jsem směrem k Lucienovi, který se mě držel.
„Většinou až za svítání, neboj, užijeme si spolu spoustu legrace," a s tím si vzal další skleničku se skotskou.
„Tohle nepřežiju," postěžovala jsem si a šla si nandat jídlo. Lucien se mě stále držel jak stín a mě to po chvíli už přišlo vážně divné.
„To nemáš na práci nic lepšího, než mi dělat mého vtipného společníka pro dnešní večer? Co kdybys šel lámat srdce zdejším dceruškám?" Lucien se na mě zašklebil.
„Rivo, ty mi vážně ubližuješ. Snažím se být vtipný, milý a pozorný k jediné dcerušce, kterou jsem ještě nikdy nedostal," mrkl na mě a mě po těle přejela husí kůže.
„Rivo," řekl známý hlas a já se otočila. Nico byl sice také v obleku, ale nikdy neměl rád upnuté košile u krku a tak měl pár knoflíčku rozepnutých. Než jsem stačila něco odpověď, stál mezi námi Lucien.
„Omlouvám se, rozkazy," řekl prostě.
„To jako vážně?" zeptala jsem se přísně a Lucien jen pokývl hlavou směrem, kde stál jeho bratr.
„Zdravím Nico, jak si užíváš dnešní atmosféru oslavy," nahodila jsem falešný úsměv a hned na to si dala do pusy kousek masa. Nico se uchechtl.
„Ach ano, dnešek byl velice překvapivý, zvlášť když jsem zjistil, že má milenka je dcera klanu banshee a do toho všeho teď patří i do domu Dagonů. Bravo, Rivo, tohle se ještě vážně nikomu nepovedlo," sarkasticky zatleskal a vzal si sklenici, ve které byla nalité whiskey.
„Jak jsem jednou řekla, jsem plná překvapení," pousmála jsem se a dala si další sousto masa do úst.
„To jsi mi vážně nemohla nic říct? Ani mě ne?" řekl ublíženým tónem.
„Oficiálně jsem nikdy neexistovala. Neměla jsem ti, co říkat. Byla to jen zábava Nico. Neříkej mi, že jsem byla jediná, kdo ti zahříval postel," ty jeho smutné psí oči na mě nezaberou.
„O to přeci nejde!" zvýšil trochu hlas a pár hlav se po nás otočilo.
„Nejde o to vůbec!" řekla jsem přísně a odešla pryč. Slyšela jsem jeho poraženecké povzdechnutí.
„Tys s ním nechodila na cvičák?" optal se škodolibě Lucien. Jen jsem se uchechtla, protože tahle situace nemohla být víc absurdní.
„Možná jsme vynechali pár lekcí," připustila jsem a kráčela po sále. Na chvíli jsem se zbavila Luciena, protože si ho zabavila partička synů různých klanů. Skončila jsem u svého otce, který zrovna mluvil s hlavou rodu fae, Khatorem.
„Pane Darkwoode, vadilo by vám, kdybych si na chvíli ukradla svého otce?" oslnivě jsem se na něj usmála a párkrát zamrkala očima, abych podpořila myšlenku hodné dcery, milující svého otce.
„Ale jistě, drahoušku. Máš krásnou dceru," pochválil mě před otcem, poplácal ho po ramenou a vzdálil se. Upustila jsem od oslnivého úsměvu a nasadila jen společensky uznatelný.
„Copak bys ráda?" optal se otec a kývl hlavou na Danteho, budoucí hlavou klanu selkií.
„Chci znát tu smlouvu," řekla jsem a upila si vína.
„Smlouvu?"
„Tu smlouvu, co jsi uzavřel s Dagony ohledně mě. Prodal jsi mě?" v té otázce otec cítil hořkost, která ze mě právě i sálala.
„Neblázni, tvoje cena je nevyčíslitelná," řekl spěšně otec.
„Ale mé služby ano, že?" Otec si něco zamrmlal pro sebe a otočil se na mě.
„Pořád patříš do našeho klanu a pořád jsi následnice své matky. S Dagony zůstaneš do té doby, dokud nebudeš v našem domě nutně potřebná pro chod našeho klanu," otec to odvyprávěl jako naučenou básničku a já tomu nemohla skoro uvěřit.
„To nemyslíš vážně!" lehce jsem zvýšila hlas, chtěla jsem pokračovat, ale přerušil nás Samael.
„Smím požádat vaši dceru o tanec?" Samael se díval na mého otce, který mu s potěšením úsměvem dal své svolení, pak se otočil ke mně a hned mu naskočil ten jeho liščí úsměv.
„Prosím," nabídl mi svou ruku a mnou projela vlna studena a mě v hlavě proběhla naše konverzace po našem včerejším tréninku. Možná, když poprosíš.