Královna Smrti

44. kapitola

Šli jsme přes celý dům, dokud jsme nedošli k Samaelovému pokoji. Natáhl se po klice, ale chvíli váhal. Koukal se na dveře, jako kdyby o něčem přemítal, o něčem, co obsahovalo i mou maličkost.
Nenápadně jsem si odkašlala. Samael se trochu oklepal a podíval se na mě.
„Nechal jsem ti připravit pokoj," řekl a otevřel dveře. Nadzvedla jsem obočí a dívala se na něj.
„Copak? Už tě to kopání v noci omrzelo?" zazubila jsem se na něj a vešla do jeho pokoje.
„Musím uznat, že to mi vážně chybět nebude," přiznal a vešel za mnou. Došel ke křeslu, kam těžce dosedl a začal si prsty prohmatávat spánky.
„A taky se budeš ženit a mám pocit, že všude je tak trochu nemorální mít v pokoji další ženskou," usmála jsem se a začala ze sebe sundávat věci, abych si mohla skočit do sprchy.
„Bingo, ale neboj, tvůj pokoj bude vedle mého, takže když se ti zasteskne po kopání, můžeš se stavit," řekl s lehkou nadsázkou.
„Ale, to jsem netušila, že bys šel do trojky. Hádám, že Gia z toho bude nadšená," řekla jsem rychle a zaplula do koupelny. Uslyšela jsem jeho zavrčení a já si jen spokojeně zavrněla a vlezla do sprchy.

Ze sprchy jsem prchla do svého pokoje. Samael pravidelně oddechoval na křesla, ale i já poznala, že opravdu nespal. Jeho černé vlasy už dávno nebyly ve vojenském sestřihu, už teď by se za ně dalo krásně chytit, abych si přidržela jeho hlavu, když bych mu do ní chtěla dát kolenem.
Vyšla jsem ven a vešla do svého pokoje. Byl stejný, jako když mě sem dali poprvé, až na minibar. Ten dali pryč úplně. Zrádci.
Jen, co jsem se převlékla a zapletla si vlasy, se ozvalo ťukání na dveře.
„Dále," řekla jsem a prala se s gumičkou, aby držela na místě. Do dveří vešla Amaris, která si držela svůj netečný výraz a pokývla na mě.
„Dnes tě doprovodím na výcvik," řekla a stoupla si do pohovu jako voják.
„Jasný, už letím," odvětila jsem ji, doprala se s gumičkou, vzala si pití, mikinu a vyrazila ven. Opět jsme došli k našemu výtahu, který nás zavedl na cvičiště.
Max už byl na místě a zavazoval si ruce, aby si chránil klouby a zápěstí. Zamávala jsem na něj a šla si hodit věci do rohu. Shodila jsem ze sebe mikinu a svlékly si tepláky, pod kterými jsem měla jen kraťasy. Zbytečně moc volné látky jen překáží.
Hodil mi fáč a já si začala automaticky obvazovat ruce.
„Jak ti je?" optal se a začal se protahovat.
„Dobře, neměla jsem svalovou horečku ani křeče a řekla bych, že tělo si už začíná vzpomínat," vyprávěla jsem mu to tam jako pohádku, dokud mě nepřerušilo cinknutí výtahu.
„Kdo to je?" byla to spíš řečnická otázka, protože to mohl být kdykoli.
„Otázka není, kdo to je, ale jestli zemře," odvětil Max. Max byl vždycky až moc hrdý a nebyl zrovna nadšený, když někdo porušil podmínky, na kterých se domluvil.
Ve výtahu se objevil Lucien a já málem vyprskla smíchy. Dovázala jsem si ruku a odhodila fáč k Maxovým věcem.
„Tak tenhle už jednou málem mrtvý byl," odpověděla jsem a Lucien byl zmaten mou rozpravou.
„Tvoje práce?" Max nadzvedl obočí.
„Jsem to, ale šikulka, že? Jen jeho bratr mi to zkazil," pokrčila jsem rameny a zkontrolovala gumičku.
„Vážně už zase probíráš, jak jsi mě málem zabila? Navíc! Za tamten incident jsem se ti omluvil a tys mi ještě k tomu zabila bodyguarda!" Lucien se začal čertit, ale bylo na něm vidět, že už to hodil za hlavu.
„Na toho jsem tě taky připravoval já, že ano?" Kývla jsem na Maxe. Ten si jen spokojeně začal pokyvovat hlavou.
„Co tady chceš Luciene? Mám teď trénink," řekla jsem a sama se začala protahovat.
„Nemám, co dělat a koukání na krásnou a smrtící ženu nikdy neodmítnu! To mi dřív pukne srdce!" dramaticky u toho máchal rukama, což završil tím, že si položil hřbet pravé ruky na čelo.
„Máš kocovinu a nechceš trénovat s bratrem?" tohle nebyla už vůbec otázka, bylo mi to hned jasné.
„Jsem hrdý, že dokážeš používat svůj krásný mozeček a teď šup, nenarušuj mou kocovinu a vrhni se na trénink," opět zamáchal rukama a šel se složit na žíněnky. Protočila jsem očima a mávla na Maxe, ať to neřeší.
„Dneska žádné zbraně?" Max jen zavrtěl hlavou.
„Se zbraněmi jsi byla vždycky dobrá a tvoje tělo to nezapomnělo, ale na druhou stranu tvoje tělo postrádá sílu na to, aby to bylo jako předtím. Takže se vrátíme k bojovému výcviku, což pro tebe teď znamená padesát kliků, sto sklapovaček a padesát dřepů. A doporučuju ti si k tomu obléct tu mikinu a tepláky," mrkl na mě a já ho začala probodávat pohledem. I když jsem byla na svém vrcholu, tak jsme tyhle cvičení dělali a já je nesnášela. Člověk se u toho jen zapotí, nemůže dýchat a hlavně ví, že to není konec. S pocitem pohoršení jsem se šla obléknout a začala se cvičením.

Popadala jsem dech, jako po běhání s Ceridi. Ležela jsem na zemi a snažila se uklidnit aspoň svou tepovou frekvenci.
„Vždycky jsi měla hroznou kondičku, ale tohle je příšernost. Deset minut pauza a pak si spolu zaboxujeme," mrkl na mě a já se snažila přimět vodu, aby se ke mně sama přiblížila. Kupodivu to nefungovalo a já se musela zvednout.
„To na tebe byl vždycky takový?" ozval se za mnou Lucien. Zavrtěla jsem hlavou a popadala dech.
„Dřív jsem toho dělala dvakrát tolik. Tohle je pro začátečníky." Lucien vyvalil oči a podal mi vodu.
„Ty jsi fakt bestie," poplácal mě po zádech a šel na svoje místo, kde už neležel, ale pohodlně seděl, aby mohl pozorovat.
Svlékla jsem si tepláky, ale mikinu jsem si nechala. Nebyla zas tak volná a já nechtěla, aby se tělo tak rychle zchladilo.
Došla jsem do provizorního ringu a začala si připomínat základní postoje a údery v boxu.

Nemůžu říct, že bych si vedla úplně nejhůř, párkrát jsem dostala Maxe na lopatky a já odešla s natrženým rtem a obočím, modřiny se nijak nepočítají. Tohle beru jako vítězství.
„Zítra máš volno," oznámil mi Max a otíral se ručníkem a já viděla jeho krásně natržený ret.
„Proč mám volno? Neříkej, že sis sehnal ženskou," zašklebila jsem se na něj.
„Dneska mi dvě zahřívali ráno postel," vyplázl na mě jazyk a já si jen vzpomněla na to, že začínám sexuální deprivaci.
„Takže?"
„Prý tu máte pozítří nějakou slavnost, tak aby ses prý dala trochu do pucu. Asi, aby neudělala zase nějakou ostudu," šel si balit svoje věci a já jen stála na místě a začala dumat, co se děje. Oslavy Lilith budou až na podzim, teď by se nic díl nemělo.
„Luciene? Ty máš narozeniny?" pohlédla jsem jeho směrem a on se jen šibalsky usmíval.
„O moje narozeniny jsi přišla, ale bráška se nám bude ženit. Tatík přeci slíbil rychlou svatbu," pokrčil rameny.
„Vždyť se to oznámilo teprve před dvěma týdny!" Lucien vyprskl smíchy nad mojí reakcí, došel ke mně a vzal mě kolem ramen.
„Náš tatík si s ničím nebere moc servítky, což mi připomíná, musím bráchovi uspořádat rozlučku, nechceš mi pomoct? Věřím, že budeš mít skvělé nápady." Setřásla jsem jeho ruku a šla si pro věci.
„Věřím, že na tohle jsi tady expert ty," poslala jsem mu vzdušný polibek, došla se rozloučit s Maxem a vyrazila k výtahu.
„Moment, ty nechceš na ošetřovnu?" doběhl mě Lucien s Amaris hned za zády, která si mě prohlížela.
„S tímhle? Neblázni. Jen si hodím sprchu a půjdu si na chvíli lehnout." Oba dva se nasáčkovali ke mně do výtahu.
Amaris mě opustila hned nahoře, zato Luciena jsem měla pořád v patách, jak se mě snažil naverbovat do svého rozlučkového výboru. Před pokojem mě už z něj třeštila hlava.
„Tak fajn! Fajn! Pomůžu ti, ale teď na mě několik hodin vůbec nemluv nebo ti useknu tu tvou hezkou hlavu z tvého krčku!" Lucien se lišácky usmál a rychle zmizel. Opřela jsem si čelo o dveře a pomalu vydechla.
„Takže rozlučka, jo?" ozval se vedle mě Samael. Pomalu jsem zvedla hlavu a obrátila se na něj. Lehce sebou cuknul, když uviděl můj obličej, ale nic k tomu neřekl.
„Samozřejmě a neboj, nezapomeneš na ní. Občas se i stává, že ženicha při rozlučce trefí mrtvice, jak je natěšený na svatbu," už jsem trochu střílela od boku, ale vážně jsem si chtěla dát sprchu.
„Mám pocit, že tohle se kolem mě jen mihne," zkonstatoval.
„Neboj, dá se to zařídit i jinak," uvědomila jsem ho.
„V tom případě doufám, že se o to postaráš osobně."
„Bude mi potěšením," mrkla jsem na něj a zalezla do pokoje, kde jsem začala řešit dilema, jestli můžu hned vlézt do postele, nebo si nejdřív skočím do sprchy. Nakonec vyhrála moje čistotná stránka a já si skočila do sprchy.