Královna Smrti

37. kapitola

Samael mě vedl do středu sálu, všechny oči v sále najednou hleděli na nás. Dokonce i Sargon na nás s údivem koukal, ale jen zahlédl můj pohled tak se zamračil. Dobrá, nemá mě rád, už v tom máme jasno.
„Tohle je nějaká odplata?" optala jsem se, při čemž se Samael postavil do postoje, pravou ruku mi položil na lopatku a druhou si upravil tak, abych na vrchu měla ruku já.
„Za co bych se tak já mohl chtít mstít?" řekl vážně a mě málem spadla brada dolů. Jen, co se mi v hlavě vynořil seznam všech věcí, za které by se mi mohl mstít, jsem zjistila, že na to je jeden večer krátký. Jen jsem zatřásla hlavou, narovnala se a levou paži jsem mu položila na rameno.
Začala hrát živá hudba, bylo to waltz. Z tančení jsem měla vždy husí kůži. Základní kroky jsem uměla, ale nikdy jsem je neuplatnila, protože na žádné společenské akce v podobné duchu jsem nechodila. Samael vykročil, ale já zpanikařila a šla dozadu špatnou nohou, potichu jsem zaklela a Samaelovi z úst vyšlo tiché uchechtnutí.
„Jen se nech vést a bude to v pořádku," pošeptal mi a já se zhluboka nadechla. Po druhé už jsem se trefila a my jsme mohli tančit. Zanedlouho se mi vybavily všechny kroky a tanec byl jednodušší, ale stále bolestný díky podpatkům.
„Proč sis mě vybral?" optala jsem se, když jsem si byla jistá kroky. V tu dobu už s námi na parketu tančilo více párů, za což jsem byla ráda.
„Hm?" odpověděl nezúčastněně.
„Tenkrát na tom klání, měl jsi možnost si vybrat kohokoli, tak proč já?" zeptala jsem se detailněji. Po pár dnech mi to totiž začalo hlodat v hlavě. Všechny dcery v klanech jsou krásné, nebo své nedostatky umí dobře zamaskovat. Já tam stála se strážci a schovávala se ve stínech.
„Jednou mi jedna drzá holka řekla, že se bude k výše postaveným chovat lépe, když se tak začnu chovat. Dovedeš si představit mou nesmírnou radost, když jsem ji uviděl na klání jako strážkyni? Nemohl jsem přeci odolat." Tentokrát mi vážně brada spadla.
„Ty sis mě pamatoval!" nařkla jsem ho a on jen nakrčil posměšně nos.
„Musím tě zklamat, ale ty se těžko zapomínáš," opáčil.
„Stejně jako můj pěkný zadek, že?" Samael nadzvedl obočí.
„O pár týdnů později si na Nica narazil ve stejném baru s novou kurvou a hezkým zadkem. Dokonce jsi chtěl být představen," osvěžila jsem mu paměť a on dělal, že se mi kouká na zadek.
„A no jo, tos byla taky ty," opět se zakřenil a protočil nás od jednoho páru pryč.
„Budu to brát jako kompliment," povzdychla jsem si a začala se modlit, aby píseň brzy skončila.
„To bys měla," zazubil se na mě.
„Mám na tebe prosbu," řekla jsem trochu bez rozmýšlení, ale najednou mi to proběhlo v hlavě.
„To už jsme se dostali tak daleko, že můžeš mít prosby?" optal se a já se na něj zašklebil a on se pak jen usmál a vybídl mě v mluvení.
„Chci, aby sem mohl chodit Max, můj učitel. Učil mě už malička a, jak si sám řekl, potřebuju se dostat zpátky do formy a jestli tě to utěší, budu brát Ceridi sebou," vychrlila jsem to ze sebe, až jsem se divila, že jsem to řekla souvisle a neplácala jsem páté před deváté.
„Ale ty už nejsi nájemný vrah," namítl Samael a trochu se zamračil.
„Byla jsem a stále jsem, tohohle cejchu se nezbavím a popravdě ani nechci. To tvoje trénování s tvými žáky, to není pro mě." Byla to pravda. Celé to byla pravda a on to věděl.
„Popřemýšlím o tom," řekl po chvíli a jinou odpověď mi už nedal, protože píseň skončila a Samael mě odvedl zpátky ke stolu naší rodiny, kde mi pomohl se usadit a pozdravil mou matku.
„Neměla by ses s ním tolik sbližovat. Něco u něj není v pořádku," matka na Samaela koukala se zamyšleným pohledem.
„Myslíš, že tyhle hry umí jen otec?" namítla jsem a napila se vody, co byla na stole. Při pití jsem zahlédla matčin nepatrný úsměv.
„Bude z tebe dobrá následnice," řekla matka, ale já chtěla brát nohy na ramena. U matky nebylo „dobré" bráno jako průměrné, ale jako něco, co se blíží k dokonalosti.
„To se časem dozvíme," odpověděla jsem diplomaticky a protahovala si pod stolem nenápadně nohy. Ani jsem si nestačila pořádně odpočinout a už u mě byl Lucien s napřaženou rukou k tanci. Propalovala jsem ho pohledem, ale pohledy dcerušek mě propalovaly více. Myslím, že kdybych odmítla, tak se na mě sesypou jak supy na mršinu.
„Zabiju tě," naznačila jsem mu rty a přijala jeho ruku. On se jen usmál a odvedl mě na parket.
„To mě vážně tak nesnášíte?" postěžovala jsem si Lucienovi při pomalém tanci.
„Co tím myslíš?" podíval se na mě nechápavě.
„Nejdříve tanec s tvým bratrem, teď s tebou, všechny bytosti se ženským pohlavím mě teď nenávidí a jen, co se vzdálím od vás dvou, tak při nejmenším očekávám malý atentát." Lucien se začal dusit, div nepadl na koleno přímo na parketě.
„Ty mi jednou přivodíš smrt," řekl se slzami v očích.
„To už jsem zkoušela," řekla jsem s úsměvem, aby pochopil, že už si z toho dělám trochu srandu.

Hudba skončila a Lucien se mi uklonil a nabídl mi rámě, s úsměvem jsem přijala a šli jsme pryč.Hned na to se postavil Sargon a párkrát cinkl nožem o skleničku.
„Drazí přátelé, jsem velice rád, že je dnešní večer provázán veselým a proto bych vám rád tento večer ještě více zpříjemnil a dal další důvod k radosti!" Sargon to dořekl a my všichni jsme se na něj dychtivě dívali, aby nám řekl, oč se vlastně jedná. V davu jsem zahlédla Samaela, který si skoro rozrážel cestu ke svému otci a já nechápavě pohlédla na Luciena.
„Do hajzlu," řekl jen a také se zamračil.