Královna Smrti

4. kapitola

Domů jsem se dostala i na moje poměry, celkem brzy. Jen, co jsem se proplížila do svého pokoje, jsem skočila pod horkou sprchu, všechno ze sebe smyla a převlékla se do pohodlného oblečení, což tvořilo vytahané tričko, které na mě přímo viselo a kraťasy. Odpojila jsem svůj Xbox od televize a přenesla ho do obývacího pokoje, kde byla televize snad třikrát větší. Zapnula si Xbox a došla si do kuchyně pro kakao.
V obývacím pokoji jsem se, uvelebila v křesle a pustila si hru. Ani jsem nevěděla, co jsem naposledy hrála, ale jakmile na mě vykouknul Tekken, tak jsem byla mile překvapená.
Při každém boji, jsem si představovala, že můj protivník je ten idiot z klubu.
„Chcípni! Chcípni!" křičela jsem na protivníka. Ani jsem si nevšimla, že moje rodina přišla domů a všichni se na mě dívali s jistou dávkou opovržením.
„Koukám, že se tu dobře bavíš," řekl otec s posměšným tónem a já se nevinně zazubila. Matka jen protočila očima a moje sestra se na mě dívala s nepochopeným pohledem. To je vážně tak těžké pochopit, že tyhle hry můžou lidi uklidnit? Nebo si aspoň vybít agresi?
„Nějak se zabavit musím," řekla jsem a šla vypojit Xbox od televize. Až později jsem si uvědomila, že moje imaginární zabíjení jistého debila, mi zabralo skoro dvě hodiny.

Poté, co jsem odložila u sebe v pokoji Xbox jsem se vydala za sestrou. Bylo mi jasné, že se těší, až mi všechno povypráví. A já si to radši odbiju teď, než přes den.
„Můžu dovnitř?" zaťukala jsem ji na dveře.
„Jasně, pojď," křikla na mě. Vešla jsem dovnitř a uslyšela, jak přestala téct voda. Sestra vyšla zabalená do ručníku. Šaty, které měla předtím na sobě, byly hozené na židli, stejně jako její kabelka a pár dalších cetek, co měla sebou.
„Tak jaký byl večer?" optala jsem se a sedla jsem si k ní na postel.
„Byla to celkem nuda. Kdyby tam nebyla Ravena, tak bych se unudila k smrti," začala mluvit o tom, co s Ravenou, dcerou bosse klanu upírů, spolu probírali. Bohužel jsem jejich konflikt, o tom, které šaty jsou lepší, nemohla nijak rozhodnout, protože jsem ani nevěděla, o co přesně se jedná.
„Počkej, já myslela, že tvým hlavním cílem jsou dnes Dagoni." Adrielle se převlékla do noční košile a sedla si ke mně na postel.
„Já bych se k tomu dostala," Povzdychla si.
„Je pravda, že se na plese objevil Sargon i se svou manželkou Nimou, ale jejich synové měli zpoždění. Nebo, tak to Sargon řekl. Oba synové nakonec dorazili, bohužel se nezdrželi dlouho, protože jen, co přišli, tak hned odešli. Musím ti říct, oba dva stojí za hřích, starší syn..." Přerušila jsem sestru zdviženou rukou.
„Moment, takže si neměla šanci zazářit?" uchechtla jsem se. Adrielle mi za to uštědřila ránu pěstí do ramena, ale to mi nezabránilo se smát.
„Myslela jsem si, že vypadám perfektně, oba dva kolem mě prošli a věř mi, hodně jsem se snažila, aby si mě všimli. Ale jen kolem mě prošli, jako kdybych tam nebyla. Navíc vypadali vážné hrozivě, byli pokryti špínou a krví," celá se otřásla. Že by si to se svatbou rozmyslela? „Ale i tak byli strašně sexy, přímo k sežrání." Takže nerozmyslela.
„Tak moment, když jsou oni pokrytí špínou a krví, tak jsou sexy a když se tak domu vrátím já, tak se mám od tebe držet minimálně deset metrů? Nezdá se ti to, jako diskriminace, sestřičko?" vyplázla jsem na ni jazyk a ona jen zakoulela očima.
„Kdybys je viděla, tak by ses mi nedivila. Vypadali jako opravdoví démoni," najednou moje sestra přestala mluvit. Přemýšlím, jestli to bylo kvůli mému cynickému výrazu.
„Fajn, nebaví tě to, tak jdi pryč." Nadšeně jsem se na ni podívala.
„Vážně, můžu?" Adrielle se začala mračit a hodila po mě polštář. Obratně jsem ho chytila a hodila jí ho zpátky, s tím, že jsem rychle utekla a zavřela dveře. A hned na to jsem slyšela tupou ránu na dveřích. Přesnost, jedna z mých předností.

Nakonec jsem i já zalezla do postele a šla spát. Spánek bohužel netrval moc dlouho, jelikož se domem začalo ozývat kvílení banshee. Rychle jsem vyskočila z postele a doběhla do pokoje Adrielle, která seděla na posteli se zakloněnou hlavou do zadu a křičela, brečela a celé její tělo se třáslo. Někdo umřel. Někdo od nás.
„Adrielle! To bude dobré..." Konejšila jsem svou sestru, ale bylo to k ničemu. K nářku mé sestry a matky se přidalo rozbití skla z dolního patra. Proto jsem se rozběhla ke schodům a všimla si skupinky lidí, ve které byl i můj otec. Zastavila jsem se na schodech a přikrčila se, protože mezi našimi hosty bylo i pár upírů.
„Už jsme ho tak našli, Morgane," promluvil jeden z upírů. Mému otci pulzovaly rudé oči, chtěl pomstu. Lidé kousek odstoupili a já si všimla těla. Aaron. Zalapala jsem po dechu, ale hned jsem si přiložila ruce na ústa.
Aaron se mnou rád trénoval, i když byl démon, tak se hojil překvapivě rychle a tak mu nevadilo, když jsem mu sem tam zlomila nějakou tu kost, do dalšího dne se mu to prostě zahojilo. Občas mi propašovával pár věcí domů, a když měl hlídku, tak mě i pouštěl ven. Z očí mi začali téct slzy.
„Děkuji Alexeji, teď pokud mě omluvíš, mám pár věcí na zařizování." Alexej, takže nejstarší syn upírů. Proč ho přinesli zrovna oni? Alexej jen kývl hlavou, podíval se na své lidi a ty kývli hlavou a vydali se za ním ven.

„Pojď sem, Rivo," pokynul otec a já sešla dolů po schodech. Všude v domě bylo hrobové ticho, jediné, co se ozývalo domem, byl nářek.
Podívala jsem se na Aarona a pořád jsem čekala, že se začne hojit a otevře oči, ale nic. Jediné, co se u něj projevovalo, byla posmrtná ztuhlost.
„Vím, že jsi s Aaronem vycházela velmi dobře. Proto tě nechám se o to postarat. Posbírám všechny informace a dám ti, co nejdříve vědět, o tvém novém cíli. Ty se zatím připravuj." Kývla jsem hlavou a podívala se na otce.
„Rozumím," nadechla jsem se a otec zavolal na lidi, co byli venku, aby pohřbili Aaronovo tělo. Když byl pryč a otec se už chystal odejít, tak jsem ho ještě na chvíli zastavila.
„Hádám, že víš, proč ho zabili," řekla jsem to celkem potichu, ale věděla jsem, že on mě slyší.
„Ten blbec se zapletl do drog. Kradl je od majitele a pak je sám prodával," otec zavrtěl hlavou. Byl sám na sebe naštvaný. Kdyby to zjistil první, mohl to nějak zakrýt a uštědřit mu lekci, ale Aaron by nezemřel. Zahojil by se a byl by tu s námi. Teď bude navždy hnít v zemi.