Královna Smrti

51. kapitola

Probudil mě tichý šepot dívčích hlasů, pootevřela jsem oči a v pokoji byla stále tma, byla blbost, že by někdo byl u mě v pokoji ještě před svítáním.
„Já jí budit nebudu, bojím se!" špitl jeden hlas.
„A myslíš, že já jí budu budit?" řekl trochu hlasitěji druhý.
„Paní domu nám to, ale nařídila!" ozval se třetí hlas.
„Tak dost, už jsem stejně vzhůru," zavrčela jsem a zvedla se z postele.
„Madam," řekly všechny tři najednou. Prohlédla jsem si je a poznala fae. Jejich kůže byla až moc dokonalá na to, aby byly něco jiného.
„Dám si sprchu a můžete se do toho pustit," řekla jsem a vykročila do sprchy, ale jedna mě zastavila.
„Sprchu si dáte později, potřebujeme začít s něčím, co se stejně poté bude omývat," vysvětlila rychle a já kývla hlavou a odevzdala se do jejich rukou. Jedna skočila rozsvítit světla, díky čemuž jsem málem vyskočila jak kočka a chtěla se schovat pod postel, ale druhá to vykompenzovala tím, že mi dala velký hrnek s kávou.

Posadily si mě na křeslo ve středu pokoji, každá měla co na práci, jedna se mi starala o nehty, druhá mi rozčesávala vlasy a třetí mi čistila obličej. Už po pěti minutách jsem se nudila, takže si vydupala puštění televize, nebyly nadšené, ale souhlasily. Po rozčesání vlasů mi první začala patlat něco do vlasů.
„Co to je?" optala jsem se, protože jsem se bála, že mi ty vlasy vypadají.
„Je to smývatelná barva na vlasy, vaše matka si to přála." Na to jsem neměla, co říct a nechala je dál dělat svojí práci. Po hodině mě poslaly do sprchy, kde jsem se pořádně vydrhla. Dala jsem si trochu na čas, z čehož fae nebyly nadšené, že jsme prý ve skluzu, pak vytáhly něco, díky čemu jsem začala couvat zpět do koupelny, depilační vosk.
„Dejte to ode mě pryč!" vyjekla jsem zděšeně.
„Viděly jsme vaše jizvy na těle, tohle je jako pohlazení," usmály se ďábelsky a já jim vůbec nevěřila. Neměla jsem jim věřit, bolelo to hůř, než mučení v očistci.
Spokojeně se usmály nad svou prací a posadily mě zpět do křesla. Jedna se dala do foukání vlasů a furt přemýšlela, co my s nimi udělá, druhá se pustila do makeupu, a třetí jsem poslala pro další kafe a něco k jídlu.
Na kafe jsem čekala delší dobu a kdykoli jsem se podívala na fae, co mi dělala makeup, tak se začala z ničeho klepat a já se trochu bála, že budu vypadat jak malba od Picassa.
Třetí se vřítila do pokoje a podala mi rychle kafe, což druhá odvážně zamítla, že z hrnku pít nesmím, takže poslala třetí pro brčko. Jen jsem si povzdechla a uvelebila se v křesle. První dofoukala vlasy a furt si s nimi hrála, aby si sama uvědomila, co bude dělat.
„Trochu to narovnej, nech to rozpuštěné a na levé straně mi zapleť, po straně, copánky," řekla jsem jí, chvíli se na ty vlasy dívala, ale nakonec kývla, že je to dobrý nápad.
Druhá stále vytvářela veledílo na mém obličeji, třetí se přihnala s brčkem a já se rychle napila kafe a poprosila ji, ať sežene nějaké strážce a vezmou krabice, které jsem si sbalila a dali je do auta. Chvíli se na mě dívala, jako kdyby se jí už nechtělo nikam běhat, ale nakonec kývla.
Za pár minut přišel Daniel s dalšími strážci a poslušně brali krabice.
„Ptáček opouští svou zlatou klícku?" dloubl si do mě a já se jen zamračila, na což na mě udělala zlý obličej druhá fae, že se nemůžu mračit.
„Stěhuju se do lepší, když budeš hodný, můžeš se přijít podívat. Jen se rozesmál a odnesl poslední krabici.

Po chvíli bylo hotovo a třetí vytáhla šaty, které byly ušity jen na tuto událost. Byly to šedo bílé vrstvené šaty na ramínkách. Vršek byl upnutý, ale sukně se volně vrstvila až na zem.
V tom přišla do mého pokoje matka. Byla již připravená, vlasy měla pevně sčesané do ohonu vlnitých vlasů, makeup měla perfektní a její šaty byly tmavě šedé šaty, které šly od prsou volně dolů, aby jí netlačily do bříška, které bylo víc než viditelné i tak.
„Výborně, už končí přípravy. Oblékněte ji, za chvíli vyrážíme," matka si mě přísně prohlédla, ale nakonec jen kývla hlavou, že vše schvaluje a odešla.
Fae mě začaly cpát do šatů a nakonec mě nacpaly i do bot na podpatku. To, že jsem malá, neznamená, že si to potřebuji kompenzovat na podpatcích! Povzdychla jsem si, poděkovala faem, které si oddychly a vypadaly, že si půjdou dát půl denní spánek.

Sešla jsem do haly, kde už čekali matka s otcem a ochrankou, která nás bude dnes doprovázet. Musela jsem se pousmát, protože jsem uviděla Daniela a hned jsem věděla, ke komu bude on patřit.
„Já taky potřebuju ochranku?" podívala jsem se na otce, který se jen uchechtl.
„A myslíš, že já potřebuju Maddoxe? Jde o to ukázat, že máš krytá záda a pokud si někdo něco zkusí, tak mu v tom bude patřičně zabráněno," odvětil otec.
„Hlavně nebrat zajatce," hlesla jsem.
„Správně," řekla matka, což mě překvapilo a nastalo ticho. Nakonec ho přerušil otec, který nás vybídl k odchodu.

Všichni jsme nastoupili do jednoho auta a vydali se na cestu. Jedno auto jelo před námi a druhé za námi. Na autech jsme měli malé vlaječky s rodinným erbem a lidé na nás koukali, jako kdyby městem projížděl prezident.
„Něco jsem pro tebe připravila," pronesla z ničeho nic matka a vytáhla z přihrádky malou lahvičku.
„Co to je?" ne, že bych matku podezřívala, že v tom je jed, ale jsem obezřetná.
„Je to kvůli tvému původu. Pochybuji, že se vyhneš dalšímu zabíjení, takže jsem nechala od klanu čarodějů připravit něco, čím by se vynuloval emocionální projev po procítění smrti," vysvětlila jednoduše.
„A vedlejší účinky?" nikdy není nic zadarmo.
„Bude to mít fyzické vedlejší účinky, přeci jen se to musí nějak kompenzovat. Budou ti nadále bělat vlasy, nejhorší vedlejší účinek, který může nastat je slepota, ale ujišťovali mě, že u toho je malá pravděpodobnost," řekla a podala mi lahvičku. Přijala jsem ji a vypila ji. I bez zraku se dá zabíjet.
„Příští měsíc ti pošlu další," dodala matka a já jen kývla hlavou. Dorazili jsme do domu Dagonů, který byl vyzdoben do krvavě rudé, černé a bílé. Jen, co jsme zastavili, tak nám strážci přispěchali otevřít dveře a já se jen pousmála, když jsem několik z nich poznala. U dveří stál Sargon s celou rodinou a srdečně nás všechny přivítal, i když mě věnoval převelice nadšený výraz.
„Morgane, jsem moc rád, že jsi dorazil. Musím s tebou pak něco probrat, tak ne že budeš stát jako první u baru," poplácal ho po rameni. Nima si hned odchytila mou matku a pomáhala ji dovnitř, aby ji usadila a měla pohodlí, jakožto těhotná žena. Démoni si obecně cenili těhotných žen. Nebylo zas tak jednoduché mít dítě a i díky tomu byly cenné dcery, které mohly nosit dítě.
„Páni! Sekne ti to! Co myslíš, brácho?" ozval se Lucien a vrhnul se ke mně. Cestu mu však zastoupil Daniel, který si stoupl, trochu přede mně. Poplácala jsem ho po rameni.
„V pořádku Daniely, tenhle je tu jako výpomoc na mé stěhování." Lucien vytřeštil oči a byl lehce nechápavý. Daniel otevřel kufr, vzala jsem Luciena za ruku a odvedla ho k němu.
„Prosím pane, jsem jen slabá žena a nechci si zničit tyhle krásné šaty," uculila jsem se na něj a Lucien ode mě uskočil.
„Říkal jsem ti, ať už tohle nikdy neděláš!" zvýšil trochu hlas, ale pak se vrátil k autu a vzal jednu krabici. Jen tak tak ji vzal do rukou a zafuněl.
„Co v tom sakra taháš?!" postěžoval si.
„Zbraně, oblečení, hry, knížky, pár věcí na památku," pokračovala jsem s vyjmenováváním a Lucien jen zakroutil hlavou, luskl prsty a přiběhli tři strážci.
„Odneste to, do jejího pokoje," nařídil a oni jen kývli hlavou. Podívala jsem se ke dveřím a Samael nás furt sledoval. Byl v klasickém černobílém obleku, vlasy měl zastřižené na krátko a jeho očima pulzovaly rudé žilky.
„Tak, kdo doprovodí dámu dovnitř?" řekla jsem nadneseně a Lucien mi hned nabídl rámě. Přijala jsem a pomalu jsme vešli dovnitř.

No, na moje poměry tu je kapitola dost brzo. :D 
Doufám, že jste měli krásné Vánoce, užíváte si svátky a nepaktujete se bakalářkou jako já. :D 

Jinak, už jsme na svatbě, takže jak všichni vědí, teď bude celkem sranda. :D 

Fenris