Královna Smrti

9. kapitola

Ráno jsem se opět probudila brzy. Díky tomu, že jsem teď delší dobu neměla žádnou práci, se mi spací režim vrátil zpět do normy.
Slunce, pomalu vycházelo a já se automaticky převlékla do tepláků, trička, mikiny a vlasy si svázala do pevného ohonu. Nazula jsem si botasky, které budu moct za chvíli vyhodit, jelikož jsou od bláta a tak se pomalu, ale jistě rozpadají.
Vyšla jsem ven a začala půlhodinovým během. Max se ke mně ke konci připojil. Po dokončení běhu mě Max vzal dovnitř, aby mě naučil základy z bojového umění zvaného tantojutsu. Jde o japonské bojové umění s noži. I když nože a dýky spadají do kategorie mích oblíbených zbraní, tak jsem se s nimi učila hlavně jen v armádním stylu.
Základy mi šly dobře, ale jakmile jsme se dostali k formám, tak jsem se cítila jako naprostý ignorant, jelikož hlavním atributem tohoto bojového umění je tanec. Když jsem už po sté řekla Maxovi, že tohle se já v životě nenaučím, se rozhodl mi ukázat kousek z toho, co umí on. Max se mnou trénoval snad vše. Box, taekwondo, thaibox, střelbu, vrhání nožů. Ale to, co mi teď ukazoval, bylo spíš umění než boj. Bylo na něm vidět, že svoje tělo plně kontroluje a jeho mysl má vládu nad tělem. Až po chvíli jsem pochopila, proč je tohle bojové umění tak dobré. Nepřítele zmatou taneční kroky, které nebude očekávat a hlavně, když je někdo v tomhle umění mistr, dokáže tím protivníka až zhypnotizovat.
Díky tomu jsem vstala a byla odhodlaná se pilně učit.

Moje úsilí o naučení tantojutsu jsem litovala už ke konci tréninku. Musela jsem mít pořád napnuté svaly, dávat pozor na plynulost pohybů a samozřejmě na estetiku všech pohybů.
Moje kroky vedli rovnou do kuchyně, kde jsem vyštrachala něco poživatelného z ledničky a začala si cpát břicho. Po vyžrání půlky ledničky jsem si udělala kávu a šla si dát sprchu. Bylo už dopoledne a dny se začali čím dál tím víc oteplovat.
Po sprše jsem se převlékla do kraťasů a volného tílka. Na kávu jsem samozřejmě zapomněla, takže už byla studená a já si jí nesla do kuchyně ohřát. Cestu mi ovšem zastoupil Eddie.
„Slečno Rivo, váš otec vás shání." Nadzvedla jsem obočí, protože jsem byla překvapná. Ale nakonec jsem vzdala ohřívání kafe a následovala Eddieho do otcovy pracovny.
Eddie zaklepal na dveře a až poté, co otec řekl „Vstupte" dveře otevřel a my vešli dovnitř.
„Ah, výborně už jste tady." Řekl otec, když nás uviděl. Eddie si stoupl na své obvyklé místo. Za mého otce a tvářil se jako pravá ruka boží.
„Něco se děje?" Zeptala jsem se zvědavým hlasem. Otec přede mě hodil papírovou složku s černým štítkem. Cíl. Složku jsem zachytila, než málem sklouzla ze stolu a rychle ji otevřela.
Byl tam papír s připevněnou fotografií muže, kterému by mohlo být něco málem přes třicet. Blond vlasy, šlachovitá postava.
Zvedla jsem fotografii, abych si mohla přečíst papír.
„Démon?" Podívala jsem, na otce a ten jen kývl. Rychle jsem si pročetla základní informace. Třicet dva let, sto osmdesát sedm centimetrů vysoký, démon, elementární schopnost vzduch, jméno William Draydon, pozice osobní strážce Luciena Dagona. Když jsem to dočetla do konce, pohlédla jsem na otce, který se usmíval.
„To jim chce poslat vzkaz, pozor někdo chce zabít vašeho syna?" Uchechtla jsem se. Otec chvíli dělal, že nad tím přemýšlel, ale pak se jeho úsměv rozšířil.
„Svým způsobem, hlavně si otestuješ, jejich osobní strážce. Když nepřemůžeš jejich nejlepšího, pochybuji, že budeš schopná odstranit oba dva syny." Složku jsem zavřela a položila ji zpět na stůl.
„Vybral jsi mi démona se vzdušnou magií. Tím pádem mě chceš otestovat, jestli dokážu zabít démona s tímto elementem. Takže se chceš zbavit hlavně staršího syna. Ten mladší je jen malý bonus, že?" Otec se začal hlasitě smát, až z toho začal kašlat. Já mu pořád říkám, aby se na ty cigarety a doutníky vykašlal.
„Je vidět, že jsi má dcera." Otec otevřel zásuvku a hodil přede mě obálku. Vzala jsem ji do ruky a vytáhla z ní leták o společenské párty, která se má konat za pár dní a jejím hlavním účelem je dražba umění a různých zbytečně drahých cetek, co si pracháči kupují jen z nudy.
„Není na tyhle akce spíš dělaná Adrielle?" Ušklíbla jsem.
„Na té akci bude tvůj cíl. Chci, aby ses tam infiltrovala, našla cíl, zneškodnila ho a samozřejmě se nepozorovaně dostat pryč." Pokývla jsem hlavou.
„Takže tam budou i synové Sargona?" Odložila jsem obálku zpět na stůl a Eddie ji hned sebral.
„Jen Lucien, ale toho necháš na pokoji. Zneškodníš jen jeho strážce." Lehce jsem se zamračila. „Ber to jako nácvik." Dodal poté otec.
„Nácvik?" Ano, musím do všeho šťourat.
„Ano, už dáváme dohromady plán na zabití Samaela a Luciena. Za dva týdny se koná klání všech rodů, které spadají pod Dagony. Bude to skvělá příležitost. Samozřejmě plány a detaily probereme až po téhle akci. Eddie." Eddie přede mě natáhl ruku a v ní byl flash disk. „Jsou tam plány budovy, seznam lidí, co tam bude, plány okolí, seznam ochranky, mezi kterými bude samozřejmě i pár našich lidí. Takže kdyby se něco podělalo, tak tě odtamtud dostatnou." Jen jsem protočila očima. Ano, to bude hrozně nenápadné. „A tady je tvůj převlek." Eddie mi podal tašku a já ji rozepnula. První, co mě zarazilo, byla platinově blond paruka.
„To jako vážně?" Nakrčila jsem nos a s lehkou netečností jsem se na ni dívala.
„Snad nechceš, aby tě tam někdo poznal." Poznamenal otec vážným hlasem.
„To by bylo vskutku nepříjemné." V tašce jsem dál našla jednoduché černé šaty, s rozparkem na stehně, černé krátko sáčko, hnědé kontaktní čočky, stehenní pouzdro na nůž a nové popruhy na záda na zbraně.
„Já jsem zaspala Vánoce?" Uculila jsem se na otce, a prsty začala přejíždět po měkké černé kůži.
Na dně tašky, jsem vytáhla jmenovku na, které bylo napsáno Jinx, a také jsem tam našla průkazku o mojí totožnosti a chvíli si jí prohlížela. „To je hodně kvalitní práce." Otec se jen uchechtl.
„Pro tebe jen to nejlepší." Pokývla jsem hlavou a začala vše balit do tašky. Zapnula jsem zip a položila si tašku k nohám.
„Ještě něco?" Otec zakroutil hlavou, já sesbírala všechny věci a vydala se k sobě do pokoje.