Královna Smrti

30. kapitola

Naskládali jsme se do jednoho auta. Samael řídil, Lucien mu dělal spolujezdce a mě hodili dozadu. Vrazili jsme od domu a já si musela cestou otevřít okénko, jak jsem byla nadšená z toho, že jsem zase venku.
„Hlavně do ničeho nemluv a nedělej žádné zbytečnosti." Lucien do mě celou cestu ryl všechny možné poučky, které jsem stejně přestala poslouchat chvíli potom, co začal.
„Hm? Říkal jsi něco?" zeptala jsem se, když jsme zaparkovali u doků. Lucien se na mě zamračil a vylezl z auta. Já musela počkat až mi Samael otevřel, protože vzadu někdo musel mít zamčené dveře.
Museli jsme jít ještě kus pěšky, ale já byla nadšená, skoro jsem si při chůzi začala poskakovat. Samaelovi zapípal mobil a jen, co pohlédl na displej, tak zavrčel.
„Co je?" otázal se Lucien.
„Prý začali dělat problémy. Vlci byli nejblíž, takže zasáhli a už jsou na místě." V tu chvíli jsem se zasekla. Jen ať to není Nico, jen ať to není Nico. Opakovala jsem si v hlavě jako mantru.
Zahnuli jsme v uličce z kontejnerů a došli jsme k vodě. Kousek od nás už stál shluk lidí a já uviděla mojí dnešní noční můry. Schovala jsem se za Samaela a snažila se být neviditelná. Lucien se na mě překvapeně podíval, ale nic neříkal.
Došli jsme ke skupině a já lehce vykoukla za Samaelem, abych měla přehled. Pět zbitých vlků obklopovalo asi deset upírů, kteří klečeli na zemi.
„Co se tady sakra děje?!" zahřměl Samael. Vlci sebou trochu škubli, ale předstoupil před něj Nico.
„Dostali jsme hlášení, že tu hoří. Ale jak se zdá, spíš tady podpalovi všechno, co by se dalo brát jako důkaz proti nim. Oheň jsme uhasili a všechno nechali na místě." Byla jsem až skoro v šoku, jak vážně dokázal Nico mluvit. Vždycky jsem ho znala jako toho lehkomyslného, arogantního frajírka, třeba se potatil.
„Dobře, kde je Anders?" Jméno toho může Samael zavrčel. Já se pořád schovávala za ním, což už přišlo podivné i Lucienovi, který po mě stále házel nechápající pohledy.
Nico luskl prsty a dva vlci přitáhli zbitého a svázaného upíra.
„Měl jsem tušení, že se..." Větu nedokončil, protože mě ucítil. Samozřejmě, že jsme museli stát po větru.
„Rivo?" řekl překvapeně Nico. Samael ztuhl a já vyšla zpoza něj.
„Ahoj, Lassie. Dlouho jsme se neviděli." Nico na mě překvapeně hleděl a celou si mě prohlížel.
„Co se ti sakra stalo? Nemohl jsem se ti dovolat, nemohl jsem od nikoho nic zjistit, protože o tobě nikdo nic neví, kde jsi byla? Myslel jsem, že si mrtvá!" chrlil ze sebe stížnost za stížností a ještě k tomu na mě hleděli oba bratři.
„No, žiju. To je dobrý začátek, ne?" řekla jsem omluvně a trochu se usmála.
„Tak moment, vy se znáte?" optal se překvapeně Lucien, který teď těkal očima mezi mnou a Nicem.
„Dalo by se to tak říct," usmál se Nico a mě věnoval ten svůj vlčí pohled, který mě dostával do kolen. Samael si odkašlal a stoupnul si trochu přede mě.
„Co se stalo s nákladem?" Nico se ještě chvíli díval na mě, ale po pár vteřinách začal hned věnovat pozornost Samaelovi.
„Celkem dost se jim toho podařilo zničit, ale něco zůstalo. Všechno jsme nechali na lodi, můžeš si to sám zkontrolovat." Samael kývl hlavou.
„Jdeme," zavelel Samael a Lucien se hned vydal za ním. Nico se ke mně pokusil přiblížit, ale Samael mě hned na to znovu pobídnul a já se vydala jeho směrem.
„Kůže ti vždycky slušela," křikl za mnou Nico a já děkovala Lilith, že u sebe nemám žádnou dýku, jinak bych ji po něm určitě hodila.
Samael kráčel jak bůh zkázy a ještě u toho všeho vrčel.
„Hej, vy jste spolu něco měli?" špitl ke mně Lucien. Probodla jsem ho pohledem, ale jeho zvídavý pohled, prolomil moje pobouření, že se na to vůbec ptá.
„Jestli tím něco myslíš sex, pak ano," odpověděla jsem mu jednoduše a Lucien se začal chichotat.
„Překvapuje mě, že sis ve svém plně nabitém programu našla čas i na milostný život." Lucien si do mě začal rýpat a já měla sto chutí ho hodit do té studené vody.
„Byl to jen sex," skoro jsem zaúpěla, protože mě nebavilo probírat zrovna tohle s Lucienem.
„Nechcete si o tom pokecat, až dorazíme domů?" řekl naštvaně Samael a otevřel dveře do kajuty, kde bylo naskládáno několik krabic. Došel k první, co byla nejblíž, vytáhl svou dýku a rozřízl ji. Došla jsem k němu a nakoukla do krabice.
„Zbraně?" Nepamatovala jsem si, že by se rodina Verinů dala na větší překupnictví zbraní.
„Kvůli tomu incidentu s anděli, musíme udělat pár opatření," vysvětlil jednoduše Samael. Pokývla jsem hlavou. Samael se podíval na bratra, který jen kývl hlavou, vytáhl telefon a šel ven volat.
„Jsou ty zbraně nějak speciálně upravený?" nasoukala jsem se vedle něj a prohlédla si pořádně zbraň. Vypadala jako obyčejný automatický samopal.
„Dělal na nich Balthazar s několika přáteli z druhého kontinentu. Takže, dalo by se říci, že ano." Uznale jsem pokývla hlavou.
„Víš, o tom, že samopaly nejsou tak efektivní, jako třeba glocky?" Samael se na mě podíval.
„Ty jsi odborník na zbraně?" zeptal se trochu výsměšně, ale zbraně jsem měla vždycky ráda, takže toho o nich vím dost.
„Samopaly nadělají pěkný randál, ale odstřílíš dávku a jediné, co ti zbyde je bordel a spoustu vystřílených kulek, které stejně minuly cíl. Navíc pochybuji, že by ti je Balthazar chodil domu přebíjet. Jestli jsou speciálně upravené, tak střeliva budeš mít prozatím omezeně a bude to drahé. S glockem aspoň neplýtváš." Samael uznale pokývl hlavou a já si všimla jeho pyšného úsměvu, jako kdybych byla jeho žák, který udělal neuvěřitelný pokrok, aby potěšil svého pána a vládce.
„Už jsou na cestě, jsou tu do dvaceti minut," oznámil Lucien mezi dveřmi.
„Dobře, počkej tady, než dorazí. Já se jdu postarat o Anderse." Lucien se usmál a já vyšla za Samaelem.
„Vážně to chceš vidět?" optal se Lucien, když jsem ho míjela, odpovědí mu byl jen můj úsměv, který mi oplatil.
Sešli jsme z lodi na místo, kde vlci stále hlídali. Nico na mě znovu pohlédl, ale nic neříkal. Samael došel až k Andersonovi, který se nažil dostat z pout.
„Proč?" zeptal se ho jednoduše Samael. Anders na něj vyprsknul a vycenil zuby. Samael mu dal pěstí, až mu roztrhl ret. Upír si jazykem setřel krev a spokojeně zavrněl.
„Dostal jsi celkem slušnou nabídku, nějak mi uniká, proč jsi zničil skoro půlku zboží," Samael sice mluvil klidně, ale já tuhle jeho stránku poznala. Nebyl daleko od toho, aby mu setnul hlavu.
„Lepší nabídka," odvětil mu výsměšně upír. Samael pokývl hlavou a usmál se.
„Jak se zdá, tak se ti nevyplatila." Vytáhl meč z pochvy a jedním rychlým pohybem mu useknul hlavu, která spadla na zem a kousek se odkutálela od těla. Upíři, kteří klečeli běsnit, když uviděli, jak byla jejich vůdci useknuta hlava. Vlci na ně varovně sborově zavrčeli, ale nemělo to žádný efekt. Upíři vyrazili a probíjeli si cestu pryč.
„Zabijte je!" rozkázal Samael a sám se vrhl na skupinku upírů. Nelenila jsem a vyběhla za ním.
Byli to dobře krmení upíři, protože udržovali tempo s vlkodlaky, jak silou, tak rychlostí. Jenže vlkodlaků bylo míň než upírů a už s nimi jednu potyčku svedli. Samael sekl prvního upíra, ke kterému se dostal, já skočila před upíra, který se snažil dostat na loď. Upír na mě zaprskal, což mě ještě víc povzbudilo a vyběhla jsem proti němu. První kop mi zablokoval a chytl mi nohu zakotník. Odrazila jsem se na levé noze a kopla mu do brady. Zakolísal a pustil mi pravou nohu. Udělala jsem salto vzad a jen, co jsem doskočila na nohy, jsem se proti němu hned vrhla. Boj zblízka mi nevadil, ale v tomhle ohledu jsem se nedokázala hnout z místa.
„Samueli!" křikla jsem na něj, otočil se a pochopil, o co mi jde. Vyndal z pouzder dvě dýky a obě mi je hodil. Musela jsem poodstoupit pár kroků dozadu, protože je hodil blbě, ale naštěstí jsem obě dvě chytla. Upír se ke mně řítil s hladovým výrazem, pevně jsem uchopila dýky a vydala se mu naproti. Ruce, kterou se po mě snažil chňapnout, jsem se vyhnula a dostala se za něj. Na místě jsem se otočila a kopla ho pod koleno. Upír padl na zem, zabořila jsem dýku do krku a rychle s ní trhla, abych přerušila míchu, což mu zabere hodně dlouhou dobu na regeneraci a do té doby se najde někdo s větší výbavou, kdo mu odsekne hlavu.
Rozhlédla jsem se kolem sebe. Samael odsekával další hlavu. Nico byl napůl přeměněný a seděl na upírovi, kterého vzal svými prackami za hlavu a jedním škubnutím mu ji urval. Uznaně jsem pokývla hlavou. Jeden vlk ležel na zemi a silně krvácel. Skláněl se nad ním upír a já k němu vyběhla s jednou dýkou. Upír byl tak zabraný do krve, že si mě ani nevšiml. Vyskočila jsem a levou nohou, v otočce, jsem ho udeřila do obličeje. Upír po pár klopýtavých krocích padl na záda. Rychle jsem na něj skočila a dýkou jsem mu tvrdě přejela po krku a znovu a znovu, dokud jsem dýkou nepřejela po tvrdém asfaltu. Vydechla jsem a vstala jsem z upíra. Boleli mě záda. Asi bych měla začít víc poslouchat rady lékařů. Byla uříznuta poslední hlava a nepokoje ustali. Podívala jsem se na loď a všimla jsem si, že nás Lucien celou dobu pozoruje opřený o zábradlí. Aspoň někdo měl hezkou podívanou.
„Rivo! Jsi v pořádku?" přispěchal ke mně Nico a položil mi obě ruce na ramena a prohlížel si mě.
„Naprosto," odpověděla jsem mu a byla trochu v šoku z jeho starostlivosti. Celou si mě prohlížel, ale nestačil si mě prohlédnout celou, protože jsem uctila, jak mě někdo vzal za ruku a stáhnul si mě k sobě.
„Nedotýkej se jí. Je moje," řekl Samael se stále ledovým klidem a karmínově rudýma očima. Nico zavrčel, ale hned jak pohlédl Samaelovi do očí, se trochu stáhl.
Oba na sebe zírali, jak se přetahovali o svou dominanci. Přerušili je až auta, odkud vyskákali strážce z rodiny Verinů. Samael vydal rozkazy, ale stále nespouštěl oči z Nica, o další potyčku jsem zájem neměla.
„Chci domů," řekla jsem to dost nahlas, aby si oba dva uvědomili, že tam furt stojím. Ale jelikož Samael nereagoval, cukla jsem s rukou, kterou mi pořád držel a zopakovala jsem svoji žádost. Samael se na mě podíval a zavrčel.
„Luciene!" zavolal svého bratra.
„Už běžím," křikl Lucien z lodi a doběhl k nám. Samael počkal, až k nám dojde Lucien, pak se otočil a vydal se směrem k autu a samozřejmě mojí ruku nepustil.

Vážení a milý čtenáři. mám pro vás dobrou zprávu! Už jsme v půlce příběhu a můj příběh má už přes 1K přečtení, za což bych vám všem chtěla poděkovat a hlavně za veškerou podporu, která mě nutí psát. I když si sem tam udělám nějakou tu přestávku. :)

Fenris