Královna Smrti

13. kapitola

Cestou domů se mi začali ozývat všechny pohmožděny. Sundala jsem si paruku a vytáhla flašku vodky, kterou jsem si sem propašovala, když jsem odjížděla. Pořádně jsem si lokla a trošku se zakřenila. Už byla teplá.
„Jste v pořádku?" Zeptal se řidič.
„Nic, co naše doktorka nedokáže spravit." Naší doktorkou jsem myslela tučně placenou čarodějku, která u nás už dlouho působila jako doktorka. Sice jsem se jako banshee uzdravovala rychleji, ale ne natolik, abych byla do pár hodin v pořádku.
Dojela jsem domů a ochranka od dveří hned spěchala, aby mi pomohli z auta. I když byli u dveří dva, tak mi pomáhal jen jeden, ten druhý byl zaneprázdněný svým mobilem. Nejspíš hlásil otci, že jsem dorazila, nebo psal doktorce. Nebo možná obojí. Usmála jsem se a nechala si pomoc i s chozením do domu. Adrenalin už vyprchal a já se cítila jak ztřískaný pes.
„Doktorka už na vás čeká v pracovně." Kývla jsem a znovu se napila vodky.

„Rivo, dlouho jsme se neviděly." Prohodila sarkasticky. „Položte mi ji sem." Ochranka mi pomohla nalézt na provizorní lehátko, které se skládalo ze stolu a nějaké látky.
„Sahreen, ráda tě zase vidím." Sahreen byla už stará čarodějnice, ale pořád vypadala na třicet let. Měla dlouhé rezavé vlasy, které se jí kroutily po lopatky a hrozně ráda se oblékala do kůže. Zajímalo by mě, kolik už dostala lidí z naší ochranky.
„Tak, co jsi dneska vyváděla?" Začala si mě prohlížet, ale usoudila, že přes oblečení toho moc neuvidí. Ochranka se chtěla zdrhnout, ale Sahreen je zpražila pohledem a museli ji pomáhat dostat mě z popruhů, z šatů a taky mi vyndat všechny sponky z vlasů. Takhle hýčkaná jsem byla naposled po té velké misi s vlkodlakem. Ten starý parchant měl vážně tuhý kořínek.
„Znáš to, práce, práce, práce. Nic nového ani zajímavého." Ani jsem si nevšimla a už jsem tam ležela ve spodním prádle. Sahreen mi nejdřív vyčistila ránu na krku, která se už začala zatahovat, stejně to nebyla nijak hluboká rána. Následovalo prohmatávání žeber, což nebylo to nejhorší, nejhorší bylo, když po mě chtěla, abych se obrátila na břicho.
„Ty po mě vážně chceš, abych se hýbala?" Sahreen mě zpražila pohledem typu, já to přeci vůbec nemusím dělat.
Se sebezapřením, jsem se přetočila a Sahreen si zahvízdala.
„No pěkně ses nám vybarvila." Rozepnula mi podprsenku a projela mi celé záda dezinfekcí. Po těch letech mi už ani nevadilo, že štípe. „Všechno, co sis dneska ulovila, jsou hlavně pohmožděny. Zlomeného nic nemáš a nemáš ani otřes mozku. Vyvázla jsi z toho celkem dobře." Usmála jsem se.
„Mělas vidět toho druhého." Uchechtla jsem a hned na to zasyčela, protože mi Sahreen začala mazat na záda tu její prokletou mastičku. Ta mastička neštípala, jen pálila a po chvilce jste si mysleli, že vám hoří záda. Na druhou stranu vypadáte druhý den jako nový.
Mastičku dala i na žebra a ruce.
„Chceš, aby tě někdo odnesl?" Zeptala se Sahreen a sundala si latexové rukavice.
„Jestli se mě někdo dotkne, tak ho zabiju." Sykla jsem na ní. Sahreen se rozesmála.
„Je to vtipné, většina vašich mužů mi tu pomalu brečí a křičí, když jim dám tu mastičku a ty tu vyhrožuješ smrtí a ani se u toho netřeseš. Hodná holka." Poplácala mě po ramenu. Propalovala jsem ji pohledem, což ji ještě víc rozesmálo. „Tak až se budeš cítit líp, tak můžeš odejít, měj se."
Jen, co zavřela dveře, jsem se opřela čelem o stůl a za chvíli usnula.

Otevřela jsem oči a byla jsem ve svém pokoji. Což pro mě bylo trošku šokující, v noci jsem se sama nikam nepřesouvala. Posadila jsem se na posteli. Žebra mě pořád trochu bolely, ale zítra už budou úplně v pořádku.
Podívala jsem se vedle sebe a uviděla Adrielle stočenou do klubíčka, jak poklidně oddychuje. Jen jsem se usmála.
Vstala jsem z postele a šla rovnou do koupelny, protože sprchu jsem si vážně zasloužila. Sundala jsem ze sebe vytahané tričko, které na mě nejspíš natáhnula Adrielle, následovala spodní prádlo.
Vlezla jsem pod horkou sprchu a hned mi bylo lépe. Pořádně jsem se vydrhla od hlavy až k patě a ještě chvíli na sebe nechala téct horkou vodu, moje užívání horké vody ovšem přerušila rána z mého pokoje, okamžitě jsem zastavila vodu, zabalila se do ručníku a vběhla do pokoje.
Naskytl se mi pohled na Adrielle, která se začala roztahovat v posteli, a díky tomu ji spadl telefon. Jen jsem zakroutila hlavou a vrátila se do koupelny, kde jsem se usušila, zapletla jsem si vlasy do copu, oblékla se do pyžama a vrátila se zpět do postele.
Sice už pomalu svítalo, ale já mám po misi vždy volno, takže si ho hrozně ráda užiju v posteli a pak pošlu Adrielle pro vydatnou snídani, i kdyby to mělo být odpoledne, tak si ty vejce se slaninou stejně dám.
Přivinula jsem se k Adrielle a zakryla nás obě dekou
„Bála jsem se, že se nevrátíš." Zahuhňala sestra z polospánku.
„Vždyť jsem ti to slíbila. Schovalas mi nějaký dezert?" Adrielle se jen uchechtla a otevřela oči.
„Promiň, ale byla jsem tak nervózní, že jsem snědla i tvou část." Protočila jsem očima.
„Nebo jsi byla jen tak nenažraná." Adrielle se zahihňala.
„Jo, to je taky možné." Aspoň se přiznala.
„To není možné, to je realita. Dokonce si myslím, že jsi přibrala." Adrielle na mě zasyčela.
„Jen závidíš, já mám aspoň ženské křivky, ty jsi plochá jak žehlící prkno." Uchechtla jsem se.
„Aspoň si pořád nestěžuju, že mě bolí záda." Adrielle si jen povzdychla.
„Ty vážně musíš mít na vše odpověď." Adrielle zavřela oči a uvelebila se. Na to jsem už neodpověděla, ale na rozdíl od ní jsem nedokázala jen tak usnout.
V hlavě jsem si promítala celý můj boj s Williamem. Udělala jsem spoustu chyb. Na druhou stranu nemá cenu mi to vyčítat. Na démona s elementárními schopnostmi mě otec nikdy neposlal. Na ty si dává hlavní rodina Dagonů pozor. Ne, že by jich bylo málo, ale nerodili se tak často jako ostatní démoni.
Moje myšlenky se však rozplynuly, když se začaly otvírat dveře a zpoza nich vykoukl otec.
Posadila jsem se, aby viděl, že jsem vzhůru.
„Vedla sis dobře. Nikdo se o tobě nezmínil a Lucien soptil, když našli jeho nejlepšího bodyguarda mrtvého." Otec se uchechtl.
„Díky." Otec pokývl hlavou.
„Za týden se bude konat klání. Od zítra se na to budeš připravovat."
„Rozkaz." Otec pokývl hlavou, zavřel dveře a já se přidala k sestře, která roztomile chrápala a slintala mi na polštář.