Královna Smrti

16. kapitola

Ke stolu Dagonů se nakonec dostala i moje rodina. Otec si podal ruku se Sargonem a poté se přátelsky objali. Má matka se objala s Nimou a po přivítání představili Adrielle a mám pocit, že otec řekl něco o věku na vdávání. Adrielle zrudly tváře, ale snažila se tvářit klidně a elegantně. Oba synové, ji políbili hřbet ruky a její tváře zrudly tak moc, že jsem si myslela, že uteče.
„Už se ke mně doslechlo, že do rodiny Reedů přibude další potomek." Začala Nima konverzaci s mou matkou, na které bylo těhotenství už vidět.
„Ano, za pár měsíců se narodí následník této rodiny." To zaujalo pozornost mého otce, který se právě dozvěděl, že jeho další dítě bude vytoužený syn. Třeba si to přestane kompenzovat na mě.
„Přijměte mé velké gratulace. Konečně můžete zaplnit místo po vaší zesnulé dceři." Matka kývla hlavou a poděkovala. Jen Adrielle z toho byla mírně vykolejená. I po těch letech si nedokázala zvyknout, že na veřejnosti je jedináček. Teď už to ovšem bude jen časově omezený status, jelikož se nám brzy narodí bratříček.
Otec a Sargon, to samozřejmě šli hned zapít. A bratři se o něčem spolu bavili. Nima se nakonec rozhodla, že si zatím bude držet mou matku jako společnost a Adrielle, po chvilce samoty, přešla zpět ke svému stolu.
„Rivo." Adrielle řekla moje jméno a já vystoupila ze stínu, přímo za ní.
„Mohu pro vás něco udělat?" Řekla jsem tichým hlasem, načež na mě Adrielle nesouhlasně sykla.
„Nudím se." Jen jsem protočila očima.
„Máš tu spoustu kamarádek. Třeba Ravena, nebo Gaya, Dominica, Gia." Už mi docházely nápady. Většinu těch holek neznám a podle jejich chování ani znát nepotřebuju.
„Kde vidíš Ravenu?" A rybička se chytla návnady.
„Mám pocit, že jsem jí viděla u stolu s krví." Adrielle vyletěla ze židle a prodírala se davem k bufetu pro upíry. Lidé se sice nepodávali, ale aspoň si mohli vybrat krevní skupinu.
Tiše jsem si oddychla a podívala se na Dana, který dnes strážil otce a byl také kapitán stráží u nás v domě.
„Dane?" Špitla jsem a lehce jsem se k němu naklonila.
„Ano?" Odpověděl, aniž by odvrátil pohled od mého otce.
„Je mi to trošku trapné, ale potřebuju si odskočit." Dan nadzvedl obočí a podíval se na mě.
„Já za to nemůžu, cestou sem, jsem měla takovou žízeň, že jsem vypila celou flašku vody." Omluvně jsem se usmála.
„Fajn, jdi." Poplácala jsem ho po rameni, poděkovala a svižným krokem jsem vydala k východu. Za dveřmi díky bohu stála stráž, jelikož jsem si cestou uvědomila, že vážně netuším, kde jsou tady záchody.
„Zdravím." Řekla jsem strážným. „Můžete mi poradit, kde jsou záchody?"
„A ty jsi kdo?" Řekl starší muž. I když jsem na něj chtěla začít mračit, tak jsem zazubila.
„Jsem osobní strážkyně Adrielle Reedové z domu Banshee a Démonů." Příjmení otce na ně zapůsobilo a starší strážce mě začal navádět a jeho mladší kolega mě sjížděl očima.
„Nechcete tam doprovodit?" Ta jeho nabídka z toho přímo čišela. Otočila jsem se k němu se stále nasazeným milým úsměvem.
„Věřte mi, když vás zmlátí holka, tak to snižuje ego." Jeho starší kolega se poddal smíchu a vlepil pohlavek svému kolegovi, který se začal červenat.
Na toaletách jsem nikoho nepotkala. Popravdě jsem se i divila, že tu nebyl hlouček dcerušek, které se chvástaly tím, která se vdá do rodiny Dagonů.
Vyšla jsem ven a díky mé nepozornosti jsem do někoho vrazila. Chtěla jsem začít prskat, že aspoň někdo by si mohl všímat svého okolí. Zvedla jsem hlavu, ale všechny výhružky, které jsem měla připravené, jsem musela polknout. Přede mnou stál Samael Verin. Ihned o krok poodstoupila a lehce jsem se uklonila.
„Omlouvám se za svou nepozornost." Snažila jsem se držet hlavu dolů, náhoda je blbost a pochybuji, že by někdo jako on zapomněl, že mu nějaká holka v klubu svým způsobem řekla, že je debil.
„V pořádku." A s tím odešel na chodbu. Chvíli jsem počkala, až poté jsem se vydala zpět do sálu.

V sálu se lidé začali usazovat na svá místa, hudba ustala a Sargon se opět postavil.
„Věřím, že spousta vašich dcer se těšila hlavně na tento okamžik." Sargon i několik hlav rodin se dala do smíchu a jejich dcerušky se začali červenat a upravovat svoje róby.
O téhle části plesu jsem slyšela. Synové Dagonů si vybrali jednu dceru, s kterou sami tančili na parketu. Samozřejmě díky tomu i vznikala nevraživost mezi rodinami. Syny měli jen dva, takže jen dvě dcery ze všech rodin si mohli do svého deníčku zapsat, že tančili s možnou budoucí hlavou rodiny. Díky bohu, že tohle klání se konalo jednou za tři roky, takže se dívky mohly tak nějak vystřídat, ale to stejně většině z nich nestačilo.
Adrielle se na mě nadšeně podívala, a já se snažila nasadit povzbuzující úsměv.
Oba synové, se postavili doprostřed parketu a začali se rozhlížet po sálu. Lucien už chtěl vykročit, ale Samael zvedl ruku, Lucien zastavil a Samael se otočil na svého otce.
„K tanci si můžu vybrat kohokoli, že?" Sargon nadzvedl obočí, pak se ale usmál.
„Samozřejmě. Kohokoli, kdo je zde v sále." To Samelovi jako odpověď stačilo. Pobídl svého bratra, aby pokračoval ve výběru. Lucien došel ke stolu upírů a požádal o tanec Ravenu. Celá rodina byla samozřejmě nadšená.
Lucien dovedl Ravenu na parket, kde avšak museli čekat, jelikož si Samael ještě nevybral partnerku. Stále se rozhlížel po sálu, až nakonec jeho oči spočinuly u našeho stolu. Adrielle si toho také všimla a začala se lehce ošívat.
„Už s ním někdy Adrielle tančila?" Naklonila jsem se k Danovi, který jen zavrtěl hlavou.
„Před třemi lety tančila s Lucienem." Pokývla jsem si hlavou.
Samael došel k našemu stolu, ale dlouho se u něj nezdržel, jelikož prošel mezi židlemi a najednou stál přede mnou. Celý sál začal štěbetat a celá moje rodina na mě koukala a Adrielle vypadala, že se každou chvílí rozbrečí.
„Smím vás požádat o tanec?" Samael ke mně natáhl ruku a já se snažila zachovat klidnou tvář.
„Obávám se, že..." Snažila jsem se ho diplomaticky odmítnout. Bohužel se mi to nepovedlo.
„To nebyla prosba. Jak bylo řečeno, mohu tančit s kýmkoli, kdo je zde v sále. A vy v sále jste. Proto moje volba nijak neodporuje pravidlům." To si tu se mnou chce hrát na Popelku, nebo co?
Šepot utichl a Samael měl ke mně stále nataženou ruku. Podívala jsem se na otce, který začal být nervózní. Nebyl sám. Jen, co mi položí ruku na záda, tak jako správný voják pozná, že jsem ozbrojená. Otec nakonec kývl hlavou a já neochotně položila ruku na jeho a hned na to mě vedl do středu sálu na parket.
Všechny dcery klanů mě právě teď zabíjeli pohledem, jen moje rodina vypadala, že se brzo zhroutí. Až na mou matku, tak měla stále kamennou tvář.
„Umíte tančit?" Zeptal se tichým hlasem Samael.
„Kdybych vám řekla, že ne, rozmyslíte si ještě svou volbu partnerky?" Správně, hlavně mluv diplomaticky a všechno bude v pořádku.
„Ani omylem." Usmál se a přistoupil ke mně. Takže synáček je tak trochu rebel.
Sargon po chvíli dal pokyn hudebníkům, aby začali hrát. Ovšem někdo šikovný najednou vyhodil jističe a všude v sále se rozlehla tma. Kdyby to byla jen tma, byla bych klidná, ale najednou se celá prosklená zeď roztříštila a do sálu vlétli bytosti, které bych nejradši nikdy nepotkala. Padlý andělé.