Královna Smrti

11. kapitola

Úsměv a nezabít každého starého páprdu, který mi sáhnul na zadek. Už jsem tu běhala dvě hodiny a nejmladší syn Dagonů s jeho ochrankou se stále neuráčili ukázat. Co, když nepřijdou? Co když jsem si dnešní večer mohla užívat v teplákách, zmrzlinou a playstationem? Začala jsem se mračit, což se nelíbilo našemu vedoucímu.
„Jinx, kolikrát ti to mám říkat. Musíš se stále usmívat! I kdybys měla nohy rozedřené do krve, nebo tě chtěl někdo zabít, tak se stále musíš usmívat." Tu druhou část věty si musím zapamatovat. I kdyby tě někdo chtěl zabít, musíš se stále usmívat. Díky tomu, jsem chvíli nemusela úsměv ani předstírat.

Došla jsem k baru a objednala u číšníka pití. Zatímco jsem čekala, přišel můj otec a štěkl něco po barmanovi. Jen jsem zakroutila očima.
„Právě dorazili." Řekl mi spěšně, vzal si od barmana skleničku s vodkou a hlasitě se vítal se známým, který dorazil.
Já, posbírala pití a došla ke stolu, kde si objednali snad tucet tequill. Došla jsem ke stolu a všimla si, že u vchodu se udělal obrovský hlouček lidí. Tak pán se uráčil dorazit, jak milé.
„Hej! Jak dlouho budeme čekat na to pití?!" Ozval se hluboký hlas a já sebou trhla. Nico. Rychle jsem vyskládala pití na stůl a snažila se, aby mi paruka zakrývala obličej. Vyšlo by mi to, kdyby mi jeden z jeho kamarádů nezvedl vlasy.
„Ty seš celkem pěkná, nechceš mě pak doprovodit domů?" Jak řekl můj vedoucí, vždy s úsměvem.
„Omlouvám se, ale to není v náplni mé práce." Už jsem se otáčela, ale zastavil mě Nicovo pokřiknutí.
„Přijdeš mi povědomá, neznáme se?" Nico, vypadal zamyšleně a já byla ráda za své maskování. Kdybych se na to vykašlala, tak by celá mise skončila přímo teď.
„No tak Nico, bylo by divný, kdyby ti nebyla povědomá. Ty taky ošukáš, co ti vleze do postele." Nico se začal hlasitě smát s kamarádem a dávat mu za pravdu. Já to využila k tomu, abych se vzdálila.

Lucien Verin se stále vítal se svými přáteli z mafie a samozřejmě mu všichni lezli do prdele, i když to byl mladší syn. Jeho ochranka William Draydon za ním stál jako stín. Jako velice smrtící stín. Na živo vypadal o dost vyšší.
Organizátor oznámil do mikrofonu, že aukce brzy započne. Díky tomu se všichni rozutekli na svá místa a já měla šanci dělat okouzlující obsluhu floutkovi od Dagonů.
„Dobrý večer, mohu vám nabídnout něco k pití?" Zářivě jsem se usmála. Lucien ke mně zvedl oči, ve kterých měl jasně napsáno, že nechce být obtěžován, ale když ke mně vzhlédl, tak se chlípně usmál.
„A nenabízíte i něco jiného, než jen pití?" Nervózně jsem zavrtěla hlavou.
„Bo-bohužel. Mohu vám nabídnout jen pití." Lucien se začal chechtat a já měla sto chutí po něm něco hodit.
„V tom případě dvojitou vodku s ledem." Pokývla jsem hlavou a šla objednat pití na bar.
Přicupitala jsem zpátky ke stolu Luciena, kde seděl teď i můj otec, který mě obezřetně pozorovat. Ano, tati. Taky si hraj na ty staré oplzlé mafiány.
„Vaše pití." Začala jsem ho pokládat, ale jeho ochranka mě zastavila. Jeho bodyguard mi vzal z ruky sklenku s vodkou a přičichl k ní. Vážně? To si myslí, že bych ho zabila tak primitivním způsobem?
„Ah, omlouvám se za svého přítele, ale jestli se stane něco mně, tak jemu se stane to samé." Zářivě se na mě usmál a já začala pokyvovat hlavou. Vzhlédla jsem k bodyguardovi a ten si usrkl vodky. Podle výrazu mu nechutnala.
„Mám vám přinést vodu?" Mile jsem se na něj usmála, ale on se nepřestával mračit. Položil sklenku zpátky před Luciena a o kousek odstoupil.
„No tak Williame, slečna se tě na něco ptala." Odsekl Lucien.
„Ne, díky." Řekl William. A díky tomu, jsem si mohla, škrtnou přepadovku na záchodě. Děkuji za zničení nejjednoduššího plánu.

Aukce, která se konala, byla absurdní. Tihle lidé nabízeli částky, které sahaly přes milióny, jen aby si mohli domu odnést starožitnost, kde si ji doma zavřou do trezoru, nebo ji postavit do prosklené skříňky, kde na ni bude sedat jen prach.
Aukce byla ukončena, až když všichni kupci vypsali tučné šeky a odevzdali je bankéři. Poté začala volná zábava. Všichni odložili saka, začali popíjet, osahávat servírky, které nemohly nic namítat.
Došla jsem ke stolu Luciena a mého otce. Všichni už byli v náladě a hlasitě se smáli vtipným historkám. Lucien si mě všiml a vzal mě za ruku, kterou jsem sbírala prázdné skleničky.
„Slečno, byla byste tak laskavá a ukázala mi, kde jsou toalety." Opět se na mě usmál a já jen kývl.
„Následujte mě, prosím." Otec se lehce zamračil a dával mi tichý rozkaz, ať nedělám žádné zbytečnosti. Lehce jsem pokývla hlavou a začala jsem procházet davem. Kupodivu všichni se klidili z cesty, když viděli, že jde za mnou syn Dagonů.
Došla jsem s ním až před dveře pánských záchodů.
„Prosím." Ukázala jsem rukou na dveře k toaletám a on se jízlivě usmál.
„Už jste si rozmyslela, zda nezšíříte svou nabídku sortimentu?" Lehce jsem nadzvedla obočí.
„S politováním vám musím oznámit, že sortiment nabídek zůstává i nadále stejný. Pokud budete chtít něco k občerstvení nebo k pití, jsem vám plně k dispozici. V jiných nabídkách vám nijak posloužit nemůžu." Sklopila jsem lehce zrak a začala dělat nervózní gesta.
„Jaká škoda, že to nepůjde po dobrém." Chytil mě za ruku a pak mě tělem přirazil ke stěně. Hlasitě jsem vydechla.
„Co to děláte?!" Řekla jsem lehce nabroušeným tónem.
„Rozšiřuju ti sortiment." Pak jsem nedostala možnost mu něco odseknout, jelikož mě políbil. Zakníkla jsem a očima rychle přejela chodbu. Jeho bodyguard stál na konci chodby a staral se, aby nikdo nerušil mladého pána, při zábavě. Volnou rukou jsem se ho snažila odstrčit, ale měl celkem sílu. Proto nastoupila na scénu moje bota. Podpatkem jsem mu dupla na nárt a on sám okamžitě odskočil a mě strhnul na stranu, až jsem padla na kolena.
„Co si kurva myslíš, že děláš?!" Křikl na mě a jeho bodyguard se k nám přiblížil. Snažila jsem se na ně dívat, co nejvíc vyděšeně. Lucien si rukou promnul nárt a stále syčel bolestí.
„Okamžitě se jí zbav! Už jí tady nechci vidět!" Křikl na Williama, který mě hned vzal za ruku, postavil mě zpátky na nohy a vlekl mě do zadní části domu.