Královna Smrti

47. kapitola

První, kdo se ke mně odvážil, byl Lucien. Lidé už byli na parketu, zábava proudila celou budovou, jako kdyby se nic nestalo.
„Vážně?" zeptal se. Jednoduché, prosté a výstižné. 
„Copak já můžu za to, že neumí padat?" dělala jsem, že se bráním a při tom si lokla vodky. Lucien zaklel a nechal si taky nalít.
„Nechceš přinést něco na převlečení?" Nebyla to úplně otázka od cesty. Všude na šatech jsem měla krvavé šmouhy a kapky. Cáry látky, které sahaly, až k zemi byly přímo nasáklé krví a když se dotkly podlahy, dělaly šmouhy. Měla jsem krev i na nohách, rukách, a jelikož se mi všichni vyhýbali, tak jsem pevně věřila tomu, že mám i dost krve na obličeji.
„Ani ne, říkal jsi, že je to maškarní ne? Tadá, jsem nájemný vrah, co se vrátil z mise," udělala jsem vítěznou pózu a Lucien se začal dusit vodkou.
„Tak dobře, ale dneska už žádné zabíjení," řekl vážně.
„Ale maminko, on si začal," udělala jsem smutné oči a začala si namotávat pramen vlasů na prst. Bohužel to mělo špatný účinek, protože Lucien vypadal vystrašeně, na zátylku měl vystouplé chmýří a na rukách mu naskákala husí kůže.
„A tohle už taky nedělej. Vypadáš při tom jako naprosto narušená a vyšinutá bytost, co tě v noci straší v nočních můrách!" Musela jsem se začít smát, což tomu jak vidno nepomohlo, ale mě se to líbilo.
„Třeba budu dneska v noci strašit tebe," mrkla jsem na něj a položila skleničku na bar.
„Haha, dovol, aby se z hloubi mé démonské duše zasmál. Možná jsem blázen, ale ne sebevrah. Podívej," Lucien mi položil ruce na ramena a pomalu mě začal otáčet, dokud jsem se nezahleděla do šedých očí Samaela.
„Jak dlouho už takhle na mě kouká?" optala jsem se a naklonila hlavu k Lucienovi.
„Dlouho," řekl a sám dopil vodku. Tak dlouho? Tak z toho uděláme ještě delší chvíli. Lehkým krokem jsem vešla mezi dav lidí, co byli na parketu, a začala tančit. Občas se ke mně snažil někdo přiblížit, ale jako lusknutím prstu se hned stáhl zpátky z mého dosahu. Nakonec jsem to vzdala, protože Samael si to prostě uměl zařídit. Naštvaná jsem si to oddupala k baru, kde už mi barman lil vodku a já se zamračila na Samaela a rty jsem mu naznačila, že je to debil. Což ho jen rozesmálo a v hloučku přátel začal něco vyprávět. 
K mému překvapení se ke mně začal přibližovat Nico. Popravdě jsem ani nepočítala s tím, že je sem pozvaný, nu což, každý den přináší nová překvapení.
„Tak co? Stále mu děláš kurvičku?" optal se a objednal si u barmana whisky. 
„Víš, poslední chlap, co mi řekl, že se kurvím skončil s odříznutou hlavou," zkonstatovala jsem a sama si objednala.
„No, mě aspoň odvedli na ošetřovnu. Musím říct, že ta jejich čarodějka je fakt děsivá," oklepal se a napil se ze sklenice. Najednou jsem měla Zairu hrozně ráda.
„Ty chudinko naše, ale co mám říkat já? Nechal jsi mě tam rozehřátou a pak nic? Víš, těžce jsi mi ublížil." Nico se na mě nevěříce podíval.
„Víš o tom, že jsem dostal nakládačku a nemohl se pomalu ani sám zvednout, protože on si tě hrozně nárokuje, při tom si má brát za chvíli mou sestru! A do toho tě tu teď přede všema líbá! Přijde ti to normální?!" Z Nica začalo sálat horko, jeho oči začaly měnit barvu do zlatova a mě se chtělo pomalu couvat pryč. 
„Je to rozlučka se svobodou, co dělat jiného, než líbat ženské, na které už pak nikdy nesáhneš," řekla jsem klidně a napila se. Jenže pro něj to bylo jako přilévání benzínu do ohně.
„Jasně," začal ke mně natahovat ruku a já rychle ucukla.
„Být tebou bych to nedělala. Mám pocit, že tentokrát bys to na ošetřovnu nestihl," řekla jsem přísně, ale on nevypadal, že by ho to nějak tížilo na srdci. Jen se usmál a znovu natáhl ruku.
„Tady jsi!" ozvalo se za mnou a já se rychle otočila. Stála tam Ravena. Byla o kousek větší než já, ale ona mě teď ještě k tomu podpatky, takže jsem musela trochu vzhlédnout. Byla krásná, černé havraní vlasy se jí vlnily po ramena a její černé šaty, které se jí lepily na tělo, ukazovaly všechny její přednosti.
„Ahoj, Raveno," začala jsem očima kmitat mezi ní a Nicem. Ravena se trochu zamračila a stoupla si mezi mě a Nica.
„Doufám, drahoušku, že ti nebude vadit, když si tady naší hvězdu večera na chvíli půjčím," sladce se na něj usmála a ukázala mu tesáky. Byla to malá výzva, ale Nico kapituloval se slovy, že na tohle dneska už nemá nervy. Oddechla jsem si a Ravena si toho všimla. 
„Děkuju," řekla jsem potichu, ale věděla jsem, že mě slyší.
„V pořádku, pro tvou sestru bych to také udělala. Navíc tvé vystoupení bylo naprosto dokonalé a ten závěr, ještě lepší. Až se situace trochu uklidní, určitě tě navrhnu jako možnou manželku pro mého bratra..." Ravena mluvila a mluvila a já ji po chvilce přestala stíhat a měla jsem touhu jí už pak vše jen odkývat, ale to jsem si hned zakázala. Přesně kvůli tomuhle jsou upíři tak vysoko na hierarchickém žebříčku, umí to s lidmi, umí použít svoje charisma a tím člověka dostat do jistého transu, kde jim vše od kývou.
„Víš, to mi strašně lichotí, ale popravdě na vdávání se ještě necítím, i když musím uznat, tvůj bratr rozhodně není k zahození," pozvedla jsem skleničku a cinkla s ní o její. Ravena se jen usmála. 
„Jsi lepší, ještě než se říká. Už mám všechny potřebné informace, co potřebuju. Zjistila jsem už, i koho všeho jsi od nás zabila. Musím uznat, že tvá práce je působivá. Škoda, že nepatříš k našemu klanu. Tak lehce bychom se tě nevzdali." Ravena jednou bude skvělá, klidně bych si tipla, že by se mohla stát hlavou klanu. 
„Děkuji, ale jak víš, mě se nikdo moc nevzdával, podělala jsem to a chytili mě, pak mučili a nakonec jim přeskočilo, že si mě nechají jako domácího mazlíčka." Ravena se začala chichotat. Byla i moje sestra taková, když byla mezi lidmi? 
S Ravenou jsme se nakonec dostali k police mezi klany, dokud nás nevyrušil Lucien a nevytáhl nás na parket, za což jsem mu byla vděčná. Ravena byla i výborná tanečnice a opět jsme strhli pozornost jen na nás. Celý parket patřil nám a po chvilkách se začalo ozývat pískání, což nás jen nabudilo a taneček jsme víc okořenili. Skončila píseň a já se ji musela omluvit, že si potřebuji odskočit.
Na záchodech, nikdo nebyl a já si konečně v klidu vydechla. Podívala jsem se na sebe do zrcadla a na jednu stranu jsem se nedivila, když se lidi drželi dál ode mě. Jen jsem si povzdechla a začala si smývat krev z obličeje a rukou. O zbytek se budu muset postarat až doma. 
Vyšla jsem ze záchodů, a koho jsem to nepotkala. Samael si to vykračoval ze záchodů a ještě si při tom zapínal poklopec.
„Copak? Slečna nevěděla, jak se to zapíná?" nemohla jsem si odpustit aspoň nějakou poznámku. Otočil se na mě a přiopile se usmál.
„Slečna z toho nakonec omdlela, takže jsem se o to musel postarat sám," zakřenil se a stáhl si košili.
„Ach tak," odvětila jsem s nezájmem, ale stejně jsem se tam chtěla podívat.
"Tak... nemohla jsi přijít na lepší možnost, jak mě poslat do háje?" zeptal se podnapile Samael a opřel si ruku o zeď.
"Poslat do háje? Moment ta pusa měla něco znamenat? Ach, moje chyba, kdybych to věděla dřív, tak bych tě hned zatáhla do salonku, kde bych tě znásilnila a ty bys při tom křičel moje jméno," sladce jsem se usmála a chystala se ho obejít. Což se nepovedlo. Zastoupil mi cestu a byl blízko. Až moc blízko. 
"Na to ještě není pozdě," zašeptal mi do ucha. 
"Promiň, sex až po svatbě," vyšlo to ze mě jako střela a stejně tak to působilo. Samael celý ztuhl a já nehodlala čekat, co udělá. Svižným krokem jsem ho obešla a mířila hned k baru. Po tomhle si tu flašku zasloužím.

Tak a já si dávám pár dní pauzu. Slibuji, že z toho nebudou dva měsíce jako naposled. :D Doufám, že se vám líbí, kam se příběh ubírá a třeba to se mnou vydržíte až do hořkého konce, který stále není v dosahu. :D Jéééj. :D