Královna Smrti

63. kapitola

V místnosti bylo až děsivé ticho, všichni jsme čekali na verdikt, který nám Caroline řekne. Hodiny na zdi hlasitě tikaly, tak hlasitě, že jsem měla chuť jí je roztřískat.
„Takže?" zeptala jsem se a naklonila se k ní, jako kdyby mi to zařídilo, že se to dozvím dřív než ostatní.
„Nejsi těhotná," oznámila a já radostí vyskočila metr do vzduchu.
„Jo! Tohle se musí zapít!" hlasitě jsem se radovala, ale když jsem se pak rozhlédla kolem, byla jsem asi jediná. Lucien byl upřímně zklamaný a Samael ze sebe opět udělal solný sloup, který šokovaně koukal na Caroline, jako kdyby si tu odpověď měla ještě rozmyslet. Ta se na něj jen něžně usmála.
„Chápu, že v našem světě jsou děti vzácnost, ale sama jsem řekla, že si ty zprávy přeberete podle sebe," oznámila nám a došla k pultu, odkud vzala malou zkumavku.
„Těch zpráv vlastně bylo víc," řekla jsem zamyšleně nahlas a Caroline na mě pokývla hlavou.
„Ty nevolnosti a všechno kolem, bylo vyvolané tímto," ukázala nám všem zkumavku, kde byla čirá tekutina.
„Co je to?" zeptal se, se zájmem Max. Vždycky ho zajímali nové věci, které pak mohl použít pro svůj prospěch.
„Je to jed, metanol, abych byla přesnější. Má jen lehký alkoholový zápach, ale dá se víceméně smíchat se vším, ale až na zvracení se u tebe nic jiného neprojevilo, proč ne?" Caroline mě pozorovala, jako kdyby mě chtěla pitvat zaživa. Otřásla jsem sebou.
„Byla jsem vycvičená, dokonce i na jedy. Od dětství mi dávali malé dávky jedů, abych byla imunní a ve větším množství je moje tělo dokázalo dostat pryč." Caroline to jako odpověď úplně nestačilo, ale spokojila se s tím.
„Tak moment, vždyť jsi u sebe měla jedovou kapsli!" vyhrknul ze sebe Lucien.
„Batrachotoxin," řekla jsem, jako kdyby to vše vysvětlovala, ale jediný kdo uznale pokývl, byla Caroline.
„Čeho?" koukal na mě stále nechápající Lucien.
„Je to jeden z nejstarších a nejprudších jedů na světě. Neexistuje protijed a vybudovat si imunitu na něco takového je víceméně nemožné," řekl Samael a podíval se na mě. To on byl, ten kdo mi zabránil si ten jed vzít.
„Dobře, takže si to shrneme, já nebudu nejlepší strejda na světě a naší Rivu se někdo pokusil otrávit?" všichni jsme začali pokyvovat hlavou.
„Přesně tak, tak a jelikož já mám dost práce, jděte si hrát na detektivy někam jinam, někdo vám pak musí pofoukat bebíčka," Caroline měla jako vždy krásné mývalí kruhy pod očima, které dokreslovaly její každodenní náladu. Nadšeně jsem jí objala, poděkovala za dobrou zprávu a z ordinace jsem se vyhrnula mezi prvníma.
„Ty ještě pár dní odpočívej, než se ti jed dostane z těla pryč!" stihla za mnou ještě křiknout a já jen mávla rukou.

První, kdo mě dohonil, byl Max, který mě zastavil a zamračeně se na mě koukal.
„Tohle se musí dozvědět tvůj otec, nechal tě tu pod podmínkou, že nepřijdeš k újmě!" snažil se šeptat, ale zrovna dobře mu to nešlo, protože jeho hlas se nesl chodbou a přivábil bratry.
„Maxi, tohle si vyřídím sama," sykla jsem na něj zpět.
„Vážně? A co když je to někdo z nich? Co když je to Sargon, nebo Nima?" Byly to bláhové dohady, i když u Nimy jsem si nebyla stoprocentně jistá.
„Jsou to zatím jenom dohady, až najdu viníka, tak se postarám o to, aby se tak dlouho netrápil. Možná," dodala jsem a začala přemýšlet, co všechno budu moc dělat.
„Zjistíme, kdo to udělal," začal mě ujišťovat Lucien a starostlivě si mě prohlížel.
„Odteď máš zákaz jíst v jídelně, budeš jíst jenom jídlo, co ti donesu já nebo Lucien," oznámil mi Samael. Chtěla jsem se hádat, ale neměla jsem na to sílu.
„Fajn a s vámi potřebuju mluvit," ukázala jsem na bratry a Max se zatvářil dotčeně, že ho z něčeho vynechávám.
„Mluv," řekl Samael.
„Někde, kde je soukromí," dodala jsem. Jen si povzdechl a rozešel se k výtahu. S Maxem jsem se rozloučila u hlavních dveří a domluvila jsem se s ním, kdy má přijít na tréninky. Prý mi stačí jen pár dní, ale po delší diskuze, do které se zapojili i Lucien se Samaelem, se pár dní změnilo na týden.

Došli jsme do Samaelovi pracovny. Lucien mě okamžitě posadil na židli a přinesl mi vodu. Musela jsem se usmát, vodu jsem přijala a podívala se na Samaela, který se na mě přísně díval. 
„Tak o čem chceš mluvit?" zeptal se monotónním hlasem.
„Takže holka ti řekne, že s tebou není těhotná a už je pro tebe zase nicka? Zajímavé," ano, musím se rýpnout, pokud to jde a nejlíp do živého. Na mou poznámku jen zavrčel. 
„Mluv, nebo jdi k sobě," nic víc na to neodpověděl a já si povzdychla. 
„Chci, abys propustil Jonathana a předvolal k výslechu Nica Landsingera," nastala malá odmlka a Samaelovi na obočí naskočily vrásky, jak se začal mračit. 
„A můžeš mi říct nějaký pádný důvod?" optal se a opřel se do křesla. 
„Znám důvod, proč se Jonathan pokusil zabít Giu," usmála jsem se a dala si nohu přes nohu a pohodlně se opřela. 
„Proč?" Lucien to nevydržel a zeptal se jako první. Samael se na něj přísně podíval. K mému zklamání to fungovalo a Lucien sklopil zrak. 
„Bude lepší, když se k tomu přizná sám, než abych to tu nechala kolovat," řekla jsem. 
„Nikdo, krom nás tří se to nedozví," ubezpečil mě Samael a dál se na mě zarytě díval. 
„Jonathan se chtěl pomstít, kvůli své sestře. Jeho sestru znásilnil Nico a jeho parta. Pak jí hodili před bránu jejího domu a Jonathan ji našel," nelíbilo se mi o něčem takovém mluvit, zvlášť kvůli tomu, že to byla cenní informace. 
„A co přesně bys chtěla udělat, kdybych ho předvolal?" díval se mi přímo do očí. On sám už tu odpověď znal.
„Popravit ho," řekla jsem vážně. I přes mojí minulost Nicem, jsem si nikdy nepěstovala k nikomu hluboké city. 
„Zamítá se," řekl prostě Samael a já vyskočila na nohy. 
„Je to vážný přečin spáchaný na potomkovi z hlavních klanů! Tohle nemůžeš zamítnout!" podvědomě jsem začala vrčet, ale moje odpověď ho nijak nerozhodila, stále si ležérně seděl v křesle, jako kdyby se nic nestalo.
„Můžu a taky to udělám, víš, jak by vypadalo, kdybych teď nechal popravit bratra mojí manželky?" Zakroutila jsem hlavou a posadila se zpět na židli. 
„Je to tak Rivo, nemůžeme mu teď nic udělat, ne když se jejich klan spojil s našim. Ukázalo by to slabost, naší slabost, že si nedokážeme sjednat pořádek." V tu chvíli bych Luciena nepoznala, nebyl to ten hravý a lehkomyslný Lucien, ale Verin. 
„Jako kdyby teď všechno fungovalo jak drátkách," usekla jsem a Lucien sebou trhla. 
„My mu trest uložit prozatím nemůžeme, ale jsou i jiné cesty," Lucien se podíval na bratra a ten kývl. Zvedl telefon a vytočil číslo, které zpaměti znal.
„Kierane, rád tě zase slyším," nejdřív mluvil velice formálně, podívala jsem se na Luciena a ten se na mě usmál. Vrátila jsem se pohledem na Samaela, který zvážněl. 
„Mám pro tebe nabídku. Buď si srovnáš Nica do latě, nebo se všechny klany dozvědí, že tvůj syn po nocích znásilňuje dcery tvých přátel a obchodních partnerů," nastalo ticho. Samaelovi začaly rudnout oči a pak se z ničeho nic usmál. Byl to děsivý pohled. 
„Ano, budu to považovat za vyřízené. Přeji hezký zbytek dne," řekl Samael a položil sluchátko od telefonu. 
„Spokojená?" zeptal se mě a jeho oči se vrátily zpět na jeho ocelově šedou barvu. 
„Pravděpodobně. Kieran si s nikým servítky nebere, jednou zabil strážného, který měl někoho chránit, chráněnec byl nalezen mrtvý a strážce si toho nevšiml," pousmála jsem se nad vzpomínkou. 
„Ty jsi zabila..." Lucien ani nedokázal doříct větu, jak byl v šoku. 
„Asi jedna z mých nejlepších prací," pokývla jsem hlavou. 
„S bráchou jsme si lámaly hlavy, jak to někdo dokázal udělat. Prozradíš mi tvé tajemství, ó mocná Rivo?" uchechtla jsem se a podívala se na něj. 
„To je hodně drahá informace," řekla jsem mu a usmála se nad jeho zklamaným výrazem. Bohužel pravda nebyla tak oslňující. Byla to naprostá shoda náhody a štěstí. 
„Takže všechno vyřešeno?" Samael se chystal odejít, ale já ho zastavila. 
„Pusť Jonathana domů, tady ti k ničemu nebude a už jsi z něj dostal dost informací, potrestal jsi ho a ukázal jsi, jaký jsi chlapák. Teď ho pusť," málem jsem si dupla, ale když jsem viděla Samaelův výraz, tak jsem se spíš chtěla schovat za Luciena. 
„Fajn," řekl poraženecky a odešel. 
„Měla bys bráchu přestat dráždit, ještě udělá nějakou blbost, za kterou budeme platit všichni," Lucien mě píchl prstem do boku a já nadskočila. 
„On si začal," řekla jsem zcela vážně.

Fun fact: Tuhle kapitolu už jsem měla skoro dopsanou, když v tom mi naprosto šíblo a já jí celou smazala, abych jí přepsala. :D Doufám, že vás tu není moc zklamaných a ti, co doufali, že Lucien bude nejlepší strejda na světě, tak nebojte, já vám to nějak vynahradím, třeba vraždou. :D :D Fenris