Královna Smrti

74. kapitola

Před domem se už nedalo jít po zemi, vždycky jsem šlápla minimálně na část mrtvého těla, díky čemuž jsem měla problémy s rovnováhou. Musela jsem zasunout meč zpátky do pochvy, protože i můj osobní prostor se zmenšoval. Vytáhla jsem delší dýky, které byly skvělé na boj zblízka. Šla jsem hlavně po těch, kteří měli stále energii na rozdávání, protože já i moje sestry jsme dokázaly vidět životní energie všech bytostí.

Po minutách, které se nám zdáli jako věčnost se ukázali první spojenci, v první linii stál můj otec s hlavou klanu Selkií, se kterými jsme měli velmi dobré vztahy, a taky mě díky tomu mohl vyučovat Max v boji. Jen jsem na něj pomyslela, objevil se vedle mého otce, který mě hledal očima. Otočila jsem se kolem osy a zabodla svou dýku andělovi do krku a rychle trhla dolů. Po dopadu na zem ještě chvíli vydával chroptavé zvuky, ale po chvíli bylo ticho.
Po pár mrtvolách jsem se dostala k mému otci, který už rozposílal naše vojáky na bojiště, ale s Rhodosem stáli na okraji bojiště.
„Co vám trvalo tak dlouho?!" Otcem nejdříve projela úleva, že jsem na živu, ale hned nasadil svou masku hlavy klanu.
„Zmobilizovat naše bojovníky není otázkou sekund, ostatní sem dorazí, co nejdříve. Jaká je situace?" zeptal se a očima projížděl po bojišti, která vypadalo všelijak, jen ne, jako kdyby někdo vyhrával.
„Napadli nás asi před hodinou, zatím se držíme. Sargon je po smrti, zabila ho hlava klanu vlkodlaků. Vlkodlaci jsou na straně andělů a my jsme totálně ve sračkách a támhle ta nahoře si tu podívanou, jak vidno užívá," ukázala jsem rukou nahoru k andělovi, která vypadala sama překvapeně, že se držíme stále na nohou.
„Sargon je po smrti?" vyhrkl Rhodos s překvapením v hlase. Otec, leč si to nechtěl dát příliš najevo, byl tou zprávou potěšen. Jen pak zjistit, proč přesně.
„Kde je Samael?" zeptal se hned otec. Otec od všech očekával, že budou jako vojáci, stejně jako Samael, jen Samael byl naproti mému otci stále mladý a zbrklý.
„Před pár minutami se začal transformovat do své podstatové podoby. Lilith nám pomáhej, jestli při ní zešílí, jako naposled." Otec hlasitě zaklel a podíval se na nebe, nebyl nadšený z toho, co vidí.
„Sorath..." otec její jméno zašeptal, ale ona nám stejně hned začala věnovat pozornost.
„Kdo?" nakrčila jsem obočí a dívala se na otce, který rukou ukázal na ni, na Sorath.
„Generálka vojsk padlých andělů. Netušil jsem, že ještě žije, ta mrcha proradná nám naposled pěkně vyprášila kožichy," otec se uchechtl, jako kdyby to byla vtipná vzpomínka, co se zažije při posezení s přáteli nad skleničkou dobré whisky, ale otec myslel na válku.
„Jsem ráda, že si užíváš vaše setkání, ale musíme s tím něco udělat. Jak jste se ji zbavili minule?" i když posily dorazili, tak stále měli lehkou převahu.
„My ne, to tvoje matka," otec se smutně usmál, jako kdyby to matku stálo život, ale díky tomu, že jsem se se všemi sourozenci dostala na svět tomu tak nebylo.
„Jak?!"
„Nikdo neví, tvoje matka mi to nikdy neřekla, dokonce to odmítala," otec se zkoušel zamyslet, vzpomínat, jak to probíhalo naposled, ale nebylo tam nic.
„Fajn, vy hlídejte pozemní jednotky, až dorazí ostatní, řekněte jim, že vlkodlaci nás zradili, vy hlavy se o to postarejte, jak umíte a uznáte za vhodné," nečekala jsem na odpověď a rozběhla jsem se zpět na bojiště. Proběhla, nebo spíš se probodala skrz tu největší vřavu těl, aby se mi naskytl pohled, jak Samael zuří z jeho těla, stoupala pára, jako kdyby jeho tělo bylo v jednom ohni. Nemělo cenu ho teď krotit, takhle je pořád užitečnější. Rozběhla jsem se dál, abych se dostala na plac, kde bylo, co nejméně lidí.
„Rivo!" Lucien mě chytil za ruku a strhl mě k sobě. Jen tak tak a kolem ramena mi proletěla andělská čepel. Lucien se otočil a andělovi uštědřil půlku zásobníku do obličeje.
„Jak jsi na tom?" prohlédla jsem si od hlavy až k patě, abych se ujistila, že neumírá.
„Pořád žiju, to prozatím stačí," usmál se, ale jeho obličej byl posetý krví, byl unavený a sám se držel od toho, aby se začal měnit.
„Za chvíli musí dorazit Balthazar a ostatní, jsou tu už můj otec a Rhodos, jdi je najít!" nakázala jsem mu a znovu se dala do běhu. Když jsem byla dostatečně daleko, vytáhla jsem svůj glock a zkontrolovala zásobník. Čtyři rány. Na zavolání to bude muset stačit. Natáhla jsem závěr a vystřelila do vzduchu, přímo na Sorath. První rány si nevšimla, ta jí škrábla o stehno, ale dalším třem se už vyhnula.
„Smím prosit o tanec?" zakřičela jsem a zahodila zbraň. Sorath chvíli vypadala, že váhá, jako kdyby slétla dolů, tak končí loutkové představení, které na dálku ovládá.
Slétla na zem a s grácií přistála.
„Upoutala jsi mě, někoho mi připomínáš," usmála se, čímž mi ukázala své až nepřirozeně bílé zuby.
„Jo, mám pocit, že se o tobě moje matka zmínila, prý ti solidně nakopala prdel," usmála jsem se na ní zpět, ale to už ji úsměv přešel a začala šátrat v paměti, koho bych tím mohla myslet.
„Ty jsi potomek Chlíodhny!" řekla to jako naprostou urážku, ale já v tu chvíli nebyla nikdy pyšnější na to, kdo jsem.
„Osobně," udělala jsem malé pukrle.
„Tvojí matku musí vážně jeden obdivovat, dokázala mě zastavit a pak ještě přivést na svět dítě s takovým potencionálem a náruživostí. Sledovala jsem tě a je škoda, že tě musím zabít. V jiném světě bychom mohli být velice dobré přítelkyně, získat pro sebe celý svět a přestavit si ho podle našich představ za pomoci našeho pána," Sorath začala svůj osvícený proslov. Jaká škoda, že já nebyla nikdy dobrý posluchač.
„Promiň, co jsi říkala? Nějak jsem přestala poslouchat, když jsi začala mluvit," zasunula jsem své dýky do popruhů a vytáhla svůj meč. Sorath se jen uchechtla nad mým počínáním.
„Hádám, že svou matku jsi taky neposlouchala, protože takhle zemřeš. Doufám, že ses rozloučila se svými milovanými," už se ani nesnažila se svým milým tónem. Hlas se jí prohloubil a i ona vytasila svůj meč.
„Připravená zemřít?" optala se mě a upravila svůj postoj na výpadek.
„Zrovna jsem se chtěla zeptat na to samé," sesbírala jsem všechnu energii, co mi zbyla a snažila se ji nasměrovat jen na Sorath. Všechno kolem ostatní zvládnou, ona je teď ta hlavní. Jí musím uříznou hlavu od těle, aby tenhle masakr skončil.

Ahoj lidi! 

Hlásím novinky z mého světa. Mám za sebou první týden výuky, jelikož jsem se rozhodla pokračovat ve studiu a toho Magora (Mgr.) prostě chci.  Škola se mi líbí, jen je to celkem náročné, protože mi teď nandali mraky seminárek, esejí a prezentací, které musím zpracovat a nebudu vám lhát, nejsem z toho nadšená, protože ty témata jsou příšerný, a když už nemám dané téma, tak si ho musím vymyslet a vy mě znáte, jaká jsem ve vymýšlení blbostí. :D 
Každopádně, jelikož už se blížíme ke konci (já vím, že to furt omílám pořád dokola, ale jsme vážně jen pár kapitol od konce), tak to samozřejmě chci dopsat, co nejrychleji, jelikož se pak můžu vrhnout na korekturu, přepis a lehké předělání příběhu. A taky se budu moci pustit do plánování druhého dílu, nebo se taky konečně vrátit ke psaní jedné mé originální tvorby, kterou jsem tady ještě ani nijak nezveřejnila. 

Inu, nebudu vás tu nudit mojí slohovkou, doufám, že jste si čtení užili a uvidíme se u dalšího dílu! 

Vaše, Fenris