Alexis [DOKONČENO]

5.kapitola

Zábava se konečně rozjela. Já s Casee jsme si nenechaly ujít jedinou příležitost si do Thomase rýpnout a jak se zdálo, byl na tom podobně. Došlo to až do bodu, kdy se prostě zvedl, došel ke mně a aniž bych to čekala, vzal mě do náruče, o kousek popošel a hodil se mnou do obří kupy sněhu.

A teď trochu z jiného soudku, přesněji fyziky.... Každá akce vyvolá reakci, že ano?

Všichni okolo to vzali jako výzvu k jakési hře.

Zatímco já se zvedala, Brigit skočila na záda Thomasovi, který se mi smál jak hyena. Oba spadli. Nečekaně. Chytla se toho i Colin. Ta se rozběhla a vší silou strčila do nějákého vysokého kluka, který vypadal naštvaně a otravéně už jen z toho, že tu musí být. Tudíž sníh v obličej ho vytočil a jen tak for fun stáhl na zem i Jaka - toho blonďáka ze společenské místnosti.

Nikdo nezůstal nepromočený.

Něco málo po šesté se někdo rozhodl, že by byl dobrý nápad si něco objednat k večeři. Celkem bez problémů jsme se shodli na pizze, ta nikdy neurazí.

Když pizzy dovezli, donesli jsme si je do společenské místnosti, která je z celé chaty asi nejvíc prostorná. Sice je tu i kuchyň s jídelnou, ale tam bychom se nevešli.

„Miluju tyhle bitvy," pronesla nadšeně holčina před námi. Na tváři jí hrál úsměv a vypadala spokojeně na to, že byla několikrát pohozena do těch bílých chujovin.

„Nápodobně, Emily," odpověděla jí Brigit, zatímco se natahovala pro další kousek pizzy.

„Navíc je letos víc sněhu. Minulý rok to bylo dost slabé," pokračovala ta Emily v rozhovoru. „Oh, ty jsi Alexis, že?" usmála se na mě široce. Otřela si rychle ruku a podala mi ji. „Emily vítej," představila se.

„Ano, Alexis. A díky," oplatila jsem jí úsměv a taky si s ní potřásla. Byla moc pěkná. Vlasy měla podobně blonďaté, akorát o něco kratší než já. A vypadala tak na osmnáct, možná víc.

Nepředpokládám, že to momentálně někdo čte, ale pokud ano, omluvám se, že je kapitola useklá. Příběh je v přepisu.

Ale ono ze začátku na sebe ty kapitoly stejně moc nenavazují, tak to moc nevadí.

-Second_Story