Alexis [DOKONČENO]

×60.kapitola×

Příběh prosím zatím neodstraňujte z knihoven, jinak se nedozvíte, zda bude pokračování a informace o něm :)

Dnes je to přesně rok od doby, kdy jsem protestovala kvůli odjezdu na hory. Nohu už mám zcela v pořádku a rehabilitace mám z krku. Opět sedím v autě a čekám, až si přisedne mamka. Když přistoupí, tak táta vyrazí na cestu.

Rodiče si povídají o různých blbostech, kam půjdeme na výlet, ale já si radši vezmu sluchátka a zaposlouchám se do písniček od Shawna Mendese.

Pomalu opouštíme město. Krajina se mění na hezčí. Z hnusného "sněhu", který je rozpuštěný pomocí soli, na krásný bílí sníh na loukách. Začínám mít pocit, jako by jsme jeli čím dál víc pomaleji. Začíná se mi vše rozmazávat a najednou se ocitám na chatě.

Jsem v pokoji a najednou se tam objeví holky. Zdravíme se a zničehonic se objevuji ve společenské místnosti, do které vstupuje Thomas s mobilem v ruce. Když promluví, ocitám se na zemi, poněvadž už nejsem vevnitř, nýbrž na sjezdovce, kde mě srazil Zayn. Ve chvíli, kdy mě někdo odnáší se i s Thomasem ocitám v obří kupě sněhu, do které mě shodil a posléze i spadl. Vzápětí utíkám. Před chatou je válka kluci proti klukům a tak se přidávám. V tu chvíli se mi zablýskne před očima a jsem v lese,kde mi Thomas dává pusu a já utíkám pryč.

Už asi po sté se objevuji zase někde jinde a tentokrát je mi špatně, je mi zima, motá se mi hlava a do nohou se mi zařezávají střepy. Odnáší mě Jake a opět vidím jen tmu.

S šokem se objevuji na kladině, ze které stejně padám, když vidím Thomase.

Thomas je snad všude.

Při nakládání mého těla do sanitky se objevuji u mě v pokoji. Sedíme tam s Thomasem na posteli a domluváme se na přátelství. Když mě Thomas obejme, tak zase tma a tentokrát se ocitám v parku.

Sedíme tam s Jakem na zemi, je pozdě večer a na hřišti už žádné děti nejsou. On něco říká a já jsem celkem mimo. V tu chvíli udělám tu největší blbost v mém živo-

,,Alexis prober se! Jsme tady!"

Cukla jsem sebou až mě z toho bolela hlava.

,,Jo- jo jasně." Malátně vystoupím a z kufru si beru svou tašku. Nejistě se podívám na rodiče a ti mě obejmou na rozloučenou.

Nervózně se vydám na chatu. Zrovna tenhle sen se mi zdát nemusel!

Pomalu vycházím schody a už jdu po chodbě kolem Thomasova pokoje, odkud stačí jen zahnout a jsem u nás.

Nějak jsem nestihla postřehnout mě neznámou osobu a vrazila do ní.

,,Promiň."

Nezajímala jsem se kdo to je a šla dál. Ale voněl sakra hezky.

,,Ok- okey..."

A hlas měl taky hezkej, ale to už jsem se objevila u našeho pokoje a nějaký kluk mě nezajímal.

Rozhlédla jsem se po pokoji a vše tu bylo stejné. Holky už tu mají své věci. U okna stojí křeslo a je tu šílený bordel.

S velkou námahou jsem vytáhla svou tašku až na horní postel a když jsem si chtěla začít vybalovat, tak někdo přišel do pokoje.

,,Alexis? Oh jsi tady! Ráda tě vidím. Všichni už jsou ve společenské místnosti a seznamují se, tak tam prosím doběhni, aby jsme věděli, že jste všichni a ještě vám něco povíme."

Pozdravila jsem Sofie a snažila se pochytit vše co mi řekla.

Zase jsem slezla z postele a vydala se do společné místnosti, kam mě poslala Sofie.

Když jsem tam přišla, tak už tam skutečně byli všichni a spoustu nových tváří, které mi nic neříkají.

Teď přijde problém dne. Za kým jít jako první?!?!

Vyřazovací technika.... Brigit a Casee se baví s nějakou holkou, takže za těmi ne. Colin se baví s Bradem, takže ta taky ne. Emily tu ani nevím a zbývá jen Thomas a Jake.

Jake se baví s nějakým klukem, který je mi hrozně povědomí a Thomas sedí na zemi a s někým si píše.

,,Ahoj Thome!" Vykřiknu, když dojdu až k němu. Když si mě všimne, tak se postaví a obejme mě. Společně si opět sedneme a začneme si povídat.

,,Jinak to je Matt. Už nám o tobě vyprávěl, že tě potkal, ale ty jsi hned rychle odešla." Začal se smát Thomas, když si všiml, že se na mě ten Matt otáčí a společně s ním i Jake. Podívám se jejich směrem přímo na Jaka, ale ten hned uhne pohledem.

,,Slyšel jsem to. Měla by jsi za ním jít. Já si tě pak zase někde najdu a pokecáme víc." Mrkne na mě a já se nejistě zvednu.

Jake je me stojí zády a ani Matt si mě nevšiml.

Když k němu přistoupím, tak mu sáhnu na rameno a řeknu ahoj.

Otočí se, chvíli se na mě dívá a já nevím co čekat. Nejvíc ale zabolelo, když se otočil a odešel.

,,Ty jsi Alexis? Slyšel jsem o tobě. Předtím o tobě dost mluvil. Myslím že jste spolu chodili i ven, ne?" Kouknula jsem se na Matta a až teď si všimla, že si jsou s Jakem velmi podobní. Blond vlasy a křiví úsměv.

Dobře, tak podobní si zase nejsou...

,,Ale teď za ním radši nechoď." Poplácal mě po zádech a odešel.

Já jsem taky odešla, ale rovnou do svého pokoje. Momentálně tu nechci být už ani vteřinu. Přijdu si jako před rokem. Jen chci domů.

Na pokoji za sebou bouchnu dveří a svalím se křesla.

Už bych malém usnula od toho, jak jsem na sebe naštvaná, když někdo zaťuká a posléze otevře dveře.

Podívám se na tu osobu s okamžitě se k ní rozeběhnu a skočím ji do náruče.

Osoba, díky které jsem to tu tak milovala s těšila se sem.

Wow... Dnes je to přesně rok od doby co píšu tento příběh! Nemohu tomu uvěřit. Za ten rok jsme nasbírali 280k přečtení, což je pro mě obří číslo.

Postavy mi budou moc chybět. Díky nim jsem ze sebe mohla dostat všechny pocity.

I vy jste mi kolikrát pomohli a jen díky vám tu stále jsem❤😭

Všechny informace o pokračování vám napíšu do "speciální části, kterou možná vydám ještě dnes :) ale až večer.

Nevím co říct... Až do poslední chvíle jsem měnila děj. I při psaní této kapitoly jsem ho změnila...

Je to prostě šílené 😭❤

Dnešek je skvělý den, poněvadž konečně jsem dopsala tento příběh a zároveň je to rok co ho píšu, ale bohužel se dnes prodává i "můj" kůň, takže mám velmi špatnou náladu.
Proto se tu také nerozepisuji, tak jak jsem si to představovala....

Nicméně moc vám všem děkuji❤ úplně za vše😭❤✌

Doufám, že se uvidíme třeba u pokračování nebo u jiných příběhů :)❤❤❤

Love U all So much💓💕💕

A pokud mi chcete napsat názor na celý příběh, tak se bránit nebudu a budu ráda, pokud tam i někam napíšete, zda chcete vědět, jak jsem si po celý příběh představovala hlavní postavy :)