Alexis [DOKONČENO]

17.kapitola

Když jsem psala komentář k Jiná DNA tak měl 1000slov ,ale kapitolu ,která má 1000slov ...to už nenapíšu.😂

Během cesty už jsem neměla žádné větší potíže. Ztratila jsem se už snad jed jednou.

Když jsem byla skoro u konce čekala na mě poslední otázka. Prsty jsem měla promrzlé a držet propisku byl velký problém.

Stálo tam: - Dáš mi šanci? -

Tady si ze mě někdo dělá legraci. Co to má znamenat. ,, Přemýšlej." Ozvalo se mi u ucha. Srdce mi tepalo 2000 tepů za minutu. Zrychlený dech se nedal přehlédnou. Tak jako předtím vzal mé promrzlé ruce do těch svých. Natočila jsem hlavu k němu.

Co se to se mnou poslední dobou děje?   Měla jsem takovou. Chuť. Tak velkou. Neodolatelnou! Stejně se mi podařilo udržet na uzdě. Vyběhla jsem rychle pryč. Pryč od něj,jeho očí, rtů a vlasů.

,,Ty jsi taková kráva!" Šeptala jsem si. Slzy mi stékaly po tvářích. Slaboch! Ubohý slaboch, ano to jsi!

Viděla jsem cíl. Slzy jsem si setřela do rukávů a zrychlila do cíle. Čas stopoval Bred. Ach jo, zrovna na něj teď rozhodně nemám náladu.

,,Ahoj Provázku!" Pozdravil mě. ,,Ahoj" Pokusila jsem se o chabý úsměv. ,,Co se děje?"

,,Ale, jen jsem se dvakrát ztratila. Znáš to holky a orientace." Zalhala jsem mu. ,,No máš pravdu trvalo ti to dlouho!" ,,Tak já jdu, čau!"

Odbila jsem ho a šla na pokoj.

Hehehehehehhehehehehhehe

Dneska jsem se na to trochu vyprdla :D Nechce se mi psát , takže jen kolem 250 slov 😂

I❤YOU Karin