Alexis [DOKONČENO]

47.kapitola

Já jsem tak otravný člověk 😐

Věnováno: rebelka1234 (proč? Info dole)

Alexis

Ze skříňky jsem vytáhla učebnici na nejzábavnější předmět na světě. Dělám si srandu, na matiku.

,,Tak povídej," vyzvídá stále Amber. Amber je něco jako má nejlepší kamarádka.

,,Co chceš slyšet?" Uchechtla jsem se.

,,No, co kluci? Našla jsi si nějakého fešáka? A.. ne! Spala jsi snad s někým?!"

,,Ne," odsekla jsem jí a zabouchla jsem skříňky. Šla jsem do třídy a snažila se vytlačit ty vzpomínky. Ve třídě jsem si sedla k Jull, je moc fajn. Teď jen přetrpět poslední hodinu a hurá pryč.

***

Převlékla jsem se do dresu a šla do tělocvičny.

,,Holky, než začneme, mám pro některé z vás dobrou zprávu!" Zakřičí trenérka a všichni hned nastražili uši. Mluvila o nové sezóně a o tom, jak byly prázdniny skvělé. Přestala jsem ji vnímat a v hlavě si přehrávala, jak moc blbá jsem, že jsem vůbec netrénovala. Všichni začali jásat a já byla trochu mimo.

,,Co se bude dít?" Zeptala jsem se mladší dívky, která stála přede mnou.

,,Za dva týdny se jede na závody!" Vykřikla nadšeně. Super, tahle zpráva mě potěšila.

Rozdělili jsme se do skupin a začali trénovat. Bylo poznaz, že jsem moc necvičila, ale za to se trenérce líbil můj arab. Díky, Emilie! Po tréninku nám ještě řekla, kdo tedy pojede na závody. Místo konání už jsem ale nezaslechla. V šatně jsem se svlékla a osprchovala se. Dnešní trénink byl super! Osuškou jsem otřela kapky vody na mé kůži a oblékla si čisté prádlo. Popadla jsem tašku a běžela na autobusovou zastávku. Autobus jsem stihla jen tak tak. Jel i můj brácha, což mě velice překvapilo. Co mě ale překvapilo více bylo, že seděl na sedačce ještě s někým. Ten někdo byla dívka. Tak mladý a už má dívku. Sedla jsem si dopředu, aby mě neviděl. Nechci mu dělat křena. On i s brunetkiu vystoupili u obchodního centra a já jela ještě o dvě zastávky dál.

***

,,Mami, budou za dva týdny závody!" Zakřičím. Mamka mě obejme a do ruky mi vrazí talíř s toasty. Ještě, než jsem šla jíst, jsem si vysvlékla bundu a vyzula boty.

Sedla jsem si na pohovku a pustila se do toastů. V tu chvíli mi došlo, že nemám dárek. Talíř jsem opět položila a rychle si obula boty. Vyběhla jsem z domu a šla směrem k vietnamcům.

,,Dobrý den," pozdravila jsem a vydala se na průzkum. V poličce, kde mají plyšáky byl jeden obří plyšák s obrovskýma očima, díky kterým působil ještě roztomileji. Vzala jsem ho a přidala k němu pytlík gumových medvídků. Zaplatila jsem a přeběhla zpět domů. Za tu chvílu jsem teda promrzla.

Melanie si hrála s legem a když mě zahlédla, vstala a začala skákat.

,,Všechno nejlepší k narozeninám!" Obejmula jsem ji a dala ji plyšáka s bonbóny.

,,Děkuju!" Plyšáka ihned obejmula a skočila na postel. Je moc roztomilá.

Po dlouhé době kapitola:) příště se můžete těšit na pohled Thomase:) A do týdne by mohl vyjít charakter ASK! A příští kapitoly bych chtěla psát okolo 1000slov, takže snad by už mohly být zajímavější 😀

Jinak jsem zůstala u svého prvního názoru a to - Alexis se odehrává tam ,kde si to vy a já představujeme! Není žádné určené místo:)

A kapitola je věnována rebelka1234 , poněvadž ona jediná si všimla, že jsem v průběhu napsala, že se učí český jazyk a proto si ona myslí,že by se to mělo odehrát v ČR.

Pořád se nemůžu rozhodnout jestli se blížíme ke konci a nebo to ještě nemám zabalit 😄

Děkuji za každý vote a komentář 💕👋