Alexis [DOKONČENO]

53.kapitola

Promiňte, že to takhle přeskakuji, ale co mám psát o ležení v nemocnici?

*O dva týdny později*

,,Za týden přijďte na kontrolu. Nashle!" Konečně. Doktor se s námi rozloučil a já odsud mohla zmizet. Už se tak moc těším na moji postýlku. Sice mi dali berle a já neměla čas se ani pořádně nalíčit, ale aspoň už tu nemusím trčet. Dobelhala jsem se k autu a taťka ní otevřel přední dveře. ,, Děkuji." Vděčně jsem se na něj usmála a pokusila se nasednout. Bylo to trošku složitější, ale jsem snad chytrá ne? Auto se rozjelo vstříc městu. Cesta domů bude dlouhá, poněvadž jsem byla v nemocnici mimo naše město. Cesta utíkala pomalu. Nudila jsem se a písničky v rádiu stáli za nic. Když už jsem vážně myslela, že usnu, někdo mi napsal.

Ten nejvíc BfFF- Nazdárek Královno, když už se konečně vracíš domů co kdyby jsi zvedla svůj zadek a šla se mnou ven? 😏

,,Čemu se tak směješ?" Ozvalo se vedle mě. ,, Já, ničemu se nesměju." A to mě donutilo se znovu smát. ,,Tak čemu?" Chtěl pořád vědět táta. ,,Ale nic, jen mi napsal Jake. Víš který?" Táta kývl na souhlas a to znamenalo, že chtěl vědět co. ,,Ptal se, jestli by jsem s ním nešla ven." Táta chvíli přemýšlel. ,,Za mě klidně ano, ale nevím jestli ti to dovolí máma. ,,Mám tě moc ráda tatínku." A bylo to vyřešené. Nebylo o čem mluvit. Jdu ven.

{Já}- Nazdárek demente, kvůli tobě možná i jo.😝

Ten nejvíc BfFF- Budu u tebe ve čtyři 🚾

{Já}- proč záchod?

Ten nejvíc BfFF- kdo ví 🍄

{Já}- jasný....🌽

Mobil jsem vypla a dál koukala jako idiot z okna. Velice mě potěšilo, když jsem uviděla náš dům. Štěrk pod koly trochu křupal a my byli doma. ,, Konečně!" Vydechla jsem radostně. Taťka mi vzal tašku a zamkl auto. Já se vydala ke dřevěné bráně, kterou jsem se pokusila otevřít a BINGO! ,,Nazdar Chlape!" Podrbala jsem Ronieho, který byl celý pobláznění, že mě vidí. ,,Ty jsi mi tak chyběl." Sedla jsem si na chodník a pořádně ho podrbala. ,,No jo ty trdlo." Při příchodu domů jsem zjistila, že za hodinu mám jít s Jakem ven. ,,Ahoj zlatíčko!" Obejmula mě mamka. ,,Ahoj mami." Celým domem byla cítit vůně bábovky. ,,Hele mami, vím že to nerada uslyšíš, ale za hodinu jdu ven s Jakem, víš kdo. Takže bych si měla jít nahoru vybalit a převléct se." Musela jsem to popsat jako fakt, jianm bych se z domu nemusela hnout. ,,Ale já upekla bábovku." ,,Já vím, já vím, pak si dám. Zatím!" A teď mě čeká asi tisíc schodů do mého pokoje. Jo... není to tak těžký.... *BUM!* Žuchla jsem na zem a pěkně obličejem napřed. ,,Ty jsi kráva Alexis!" Zanadávala jsem si a na druhý pokus se mi podařilo ty šílené schody zdolat. Při vchodu do mého pokoje mě přivítala nádherná vůně růží a ještě krásnější pohled na moji postel. Na tu jsem se svalila a usoudila, že Jake počká. Když už bylo padesát, tak jsem se konečně zvedla a pomocí berlí došla ke skříni. Co bych se namáhala vybírat oblečení... Vytáhla jsem černé legíny s nějakými šedivými kdoví čím a šedivou slabou mikinu. Musím vám říct, že obléct se do toho bylo trochu komplikované, ale já jsem hrozně šikovná a zvládla to.

*Crrrrrrrr*

To už je tady? Vlasy jsem si projela hřeben a svázala do culíku. Popadla berle a zamířila dolů. ,,No doprdele." Při pohled na schody se mi chtělo zvracet. Tohle jestli přežiju, tak chci medaili. Pomalu,pomalu,pomalu... Vzdala jsem to na třetím schodě a sedla si na. Sice mě z tohohle způsobu slézání schodů bolel zadek, ale aspoň jsem nespadla. Na chodbě už stál Jake. ,,Hele! Jak to, že on dostal bábovku a já ne!?" Zakřičela jsem na mámu v kuchyni. ,, Řekla jsi, že si dáš až přijdeš." Ozvalo se nazpět. Díky mami.... ,,Na," Před obličejem se mi zjevila bábovka. ,,Nekoukej na to jak na mimozemšťana a kousni si." Sjela jsem Jaka pohledem, poněvadž jsem ho podezírala, že tu bábovku napustil jedem, ale nakonec jsem si kousla. ,,Tak mi jdeme!"

Tak a další kapitola je za námi. Musím říct, že jsem se do ní hodně nutila a jsem ráda, že aspoň těch 700 slovíček jsem vymyslela .

Co plánujete na prázdniny? :)

Asi to bude ostuda, ale včera jsem poprvé viděla Titanic a tomu Leovi to v mládí mega moc slušelo😂 Jinak ostatní u toho asi brečí a já jediná nadávám.... Njn😏😂

Kolikrát jste viděli Titanic? A brečeli jste?

Jako na konci jsem taky ukápla slzu, poněvadž prostě on se celou dobu tak snažil, aby zachránil ji a celkově to bylo mega hezký. Všichni mi říkali, že on zemře a ona přežije a já myslela, že třeba on se utopí a ona odjede na člunu, ale oni spolu byli vlastně až do jeho smrti.... Dobře už končím😂  Protože i y touhle Story o tom, jak jsem poprvé viděla Titanic, to má přes 820 slov😂

Love u Second_Story💓