Alexis [DOKONČENO]

*30.kapitola

Když jsem vyšla ze šaten, Thomas už čekal na lavičce. Dělal něco na mobilu a nevypadal, že by měl v plánu si vysušit vlasy. ,,Nastydneš," řekla mu, když jsem se posadila vedle něj, abych si obula boty.

,,Snad se o mě nebojíš," zablýskalo se mu v očích. Vypadal tak roztomile, že mu vlepila rychlou pusu, než jsem ho vytáhla na nohy. Ty vlasy si musí vyfoukat.

--

,,Máme ještě hodinu a půl, co budeme dělat?" zamručela jsem, když jsme vyšli z budovy. Okamžitě mě oslepilo denní světlo a já musela zamrkat. ,,To nevím," přiznal.

Zakručelo mi v břiše. ,,Tak už asi vím," ušklíbl se, neb mu ten zvuk neunikl. ,,Pizza?" ,,Pizza."

Google mapy nás zavedly k nejbližší restauraci. Prodávali pizzu s sebou i na místě. A protože jsme měli času vážně požehnaně a klepala jsem se jak ratlík, vešli jsme dovnitř a usadili se k jednomu ze stolků. Měli na výběr spoustu druhů. Šunka, salám, spoustu druhů sýra, kukuřice... Některé názvy jsem ani nepoznala. Bylo nemožné si vybrat.

,,Dobrý den, máte vybráno?" vyrušila nás z dumání mladá servírka. ,,Já si dám k pití pomerančový džus a pizzu číslo třicet čtyři," objednal si Thomas. Servírka tak přesunula pohled na mě. ,,Já si dám latté. A třicet trojku, děkuju," usmála jsem se na ni a ona mi to oplatila. Pak se rychle vypařila k dalším zákazníkům.

Netrvalo dlouho a už mi mysl omamovala vůně pečeného těsta. Ta samá servírka přede mě položila obří šunkovou pizzu a před Thomase čtyři druhy sýrů. ,,Tak to jsem na tebe teda zvědavá," ušklíbla jsem se na tmavovláska. Sýrová pizza je zlo! Vždy sním tři kousky a jsem plná tak na měsíc. Snad ještě nikdy jsem ji nedojedla. ,,Všímej si svého talíře," odpálkoval mě a strčil si obří kus pizzy do pusy. Musela jsem se smát.

----

Samozřejmě, že jsem měla pravdu. Nesnědl to. Čtvrtku si nechal zabalit s sebou - ostatně jako já.

,,Budete platit zvlášť nebo dohromady?" 

,,Zvlášť," odpověděla jsem rychle a vytáhla si peněženku.

,,Dohromady," zakoulel Thomas očima. Hodila jsem po něm za to vražedným pohledem a otevřela pusu, že to teda fakt ne, že si to zaplatím, ale servírka mě předběhla. ,,Neodporujte, slečno. Náhodou je pěkné, že za vás chce zaplatit. Abych byla upřímná, moc často to zde už nevidím," usmála se. A já zrudla. Za doprovodu Thomasova vítězoslavného pohledu jsem peněženku zase uklidila a nechala za sebe zaplatit. Nemám to ráda. Cítím se vždy hrozně divně. Tak jako na obtíž.   

,,Děkuju," zamručela jsem tiše, když jsme odcházeli. Jen se usmál, propletl naše prsty a vyrazil směrem na místo setkání.

Pár lidí už tam čekalo, ve směs se však všichni teprve začínali vracet. Chtěla jsem se vymanit z Thomasova sevření, ale  on stisk ještě zesílil. Vyplašeně jsem se na něj podíval, ale jeho úsměv vytlačil mé obavy z hlavy. Když jemu nevadí, že to ostatní uvidí...

Dnešek byl vážně perný den! Do desíti jsme s holkama z týmu koukaly na Sherlocka a pak úplně poprvé na Sebevražedný oddíl! Do třech jsme si o tom všem povídaly, pak tři hodiny spaly a... Jedeme dál Sherlocka :D💖 

Já vím jsem opozdilá..... Ale...Je to vážně úžasný! 😊