Alexis [DOKONČENO]

18.kapitola (nová verze)

Všechno promočené oblečení jsem odhodila na jednu kupu. Možná tam bude velký mokrý flek ,ale to je mi v tuhle chvíli úplně jedno. S drkotajícíma zubama zalézám do peřin a snažím se zahřát.

Začínalo už mi být teplo, dokonce na mě lezla únava, když se dveře rozrazily.

,,Dobrý den, dámy a pánové!" ozvalo se od nich a autorem nebyl nikdo jiný než Brigit - po Colin snad ta nejšílenější osoba tady.

„To bylo skvělý, co? Ani nevíte, jak jsem si to užila!" huláká dál a ve všem tom mokrém oblečení sebou hází do peřin.

„Cass bude zuřit ať zjistí, že má mokrou postel,” podotýkám s úšklebkem.

„Ále," zvedá se zase, „zrovna jí nebude dělat problém si najít jiné místo na přespání," kroutí očima, ale směje se u toho.

„No ale povídej, co orienťák? Jaký myslíš, že máš čas?" vyzvídá při prevlekání.

Orienťák... Mírně červenám a zároveň mi naskakuje husí kůže. Vzpomínám na Thomase a jeho rty...  „Dvakrát jsem se ztratila, takže to moc dobré nebude," krčím rameny, „to víš, já a moje orientace,” dodávám a rozesmívám ji tím.

„Tím líp pro mě. Já mám čas celkem dobrý!" plácá se pyšně po rameni a na tváři má domýšliví výraz. „No fakt! Letos bych mohla být lepší než Emily," krčí obočím, jak nad tím přemýšlí.

„Určitě budeš," ujišťuji ji s úsměvem na rtech a slézám z postele. Teď už neusnu...

....................

"Herní den" pokračoval až do večerních hodin. Za jeho zakončení se považovala sešlost ve společenské místnosti, kde měla být nějaká hudba, jídlo a alkohol. Řekla bych, že tenhle večer asi lze považovat za nejoblíbenější vůbec. Nejdříve jsdm netušila proč, protože alkohol se tu vyskytuje téměř pořád - ačkoliv nám některým stále není osmnáct - ale Jake mi vysvětlil, že jde o jakousi cestu zpět do dětství. Hraje se obyčejná flaška, při které se dávají naprosto dětinské úkoly, pořádají se různé soutěže a dělá se cokoliv, co všichni dělali před pár lety na táborech nebo školních výletech.

Doslova.

Oblečení si holky začaly vybírat snad už v pět hodin odpoledne, i když to mělo začít až v sedm. Jako puberťačky tahaly jednu věc za druhou a nutily mě jejich outfity hodnotit. Na jednu stranu to ale bylo zábavné a úsměv mi ze rtů nemizel ještě hodinu potom, co odešly.

Ano, nešla jsem. Popravdě jsem byla neuvěřitelně unavená a... Nechtěla jsem se setkat s Thomasem. Takže jsem se ve výsledku chovala taky jako malé děcko. Ale cítila jsem se trapně a nevěděla, jak bych se v jeho přítomnosti měla chovat, tudíž jsem se rozhodla naše setkání oddálit. S holkama jsem se rozloučila a po jejich odchodu byla odhodlána si jít opět lehnout. Zachumlala jsem se do peřin jako pár hodinami, než mě vyrušila -

„Alexis, jsi tam?"

To si ze mě svět dělá.... Potěš koště!