Alexis [DOKONČENO]

52.kapitola

Za celý den mě navštívila spousta lidí. Rodiče, rodiče Thomase, kteří samozřejmě o ničem nevěděli, můj tým, sama trenérka a kamarádky ze školy. Byla jsme vždy milé překvapena, když někdo přišel.

Koukala jsem kolem sebe a přemýšlela, co udělám s tolika květinami, plyšáky a jídlem.
Malý stoleček byl plný věcí a na větším stolku u okna bylo spoustu plyšáků. Sestřičky už se jen smáli, když viděli další novou kytku. Všichni tu byli hodní. Během dne se mi také chtělo hodně spát. Byla jsem unavená snad že všeho. A všichni to chápali.

Mamka mi donesla potřebné věci. Oblečení, hygienické potřeby a hlavně mobil a nabíječku! Takže jsem si ve volných chvílích chatovala s kamarády. Vlastně tu byl ještě jednou Thomas. Ten kluk je fakt divný. Říkal něco o nějaké holce. Asi jeho nová přítelkyně nebo tak. Je celkem milý, ale opravdu není kluk pro mě. Jsem ráda, že mi to došlo. Sice dost pozdě a já si tím zajistila tři týdny v nemocnici, ale došlo mi to. Myslím, že možná i on to pochopil. Povídali jsme si jako staří kamarádi. Což jsme nebyli, ale co nám zbývalo? Vlastně on je pořád stejně přitažlivý jako dřív. Ale jeho oči, jeho oči mě trápí. Změnili se, už nejsou takové... Takové veselé, teď jsou spíš tajemné a občas smutné. ,,Musím toho kluka dostat z hlavy!" Pokárala jsem se šeptem. Deja vu?

V momentě, kdy jsem si chtěla vzít mobil, dveře se otevřely dokořán. Rychle jsem se otočila a moje oči byly rázem plné slzy. Panebože....
Bruneta ve dveřích začala také brečet. ,,Colin!" Začali jsme opět brečet. Hrozně mě bolelo žebro, když mě obejmula, ale to jsem neřešila. Museli jsme takhle být dlouho.

Nikdy jsem se pořádně Colin neomluvila. Za to, že jsem se k ní chova zle, když byla s Thomasem na té párty nebo za to, že se s Thomasem pořád scházeli. Nikdy jsem nezjistila proč.

,,Jak to?" Kde se tu vzala? Vždyť její otec má práci v cizině. Tohle.... Bože!
,,To táta, tvoje máma mu volala, řekl mi to. A já mu ztropila scénu uprostřed obřího nákupního střediska, takže mě radši pustil, lidé na nás dost divně koukali." Colin to vyprávěla jako úplně normální věc. O vteřinu později jsme se obě smáli jako psychopati. ,, Promiň, omlouvám se."
Obě jsme věděli o jde. Colin se odtáhla a sedla si na vedlejší postel. Konečně jsem si ji mohla prohlédnou. Měla na sobě šedou mikinu s logem nějaké značky oblečení a černé džíny. Slušelo jí to. ,,Není za co, měla jsi na to právo." Usmála se Colin, které se už stihla rozmazat kolem levého oka.

Celou dobu jsme si povídali co se dělo u ní, když skončili zimní prázdniny. Přestěhovali se ještě do jiné země, ale už by nikam jinam jezdit neměli. A taky bude mít malého bráchu! ,,No to je skvělé!" Řekla jsem rychle, když mi to řekla. Široce se usmála a kývla. ,,Ale bojím se, bojím se, že nebudu dobrá sestra, copak já to umím s dětma? Neumím se postarat ani o sebe." Povzbudivě jsem se na ni usmála a ujistila ji o jejích výchovných schopnostech.

Colin odešla v šest večer. Poté jsem se hned zachumlala do peřiny a mohla jít spát.