Alexis [DOKONČENO]

4.kapitola

Byl teprve druhý den a já už umírala nudou! Hned po snídani jsem se vrátila do pokoje, abych si ještě dala šlofíka a třeba se probudila do doby, kdy už někdo něco vymyslí. Jenže spánek mi nevydržel ani dvacet minut a od té doby jsem jen byla na mobilu.

Náhle se ozvalo zaklepání a někdo mě konečně vyrušil z mého nicnedělání.

,,Alexis?"

,,Ano?" odpověděla jsem a naklonila se z postele, abych viděla na nově příchozí. Byla to Brigit.

,,Potkala jsem Louise a ten říkal, že všichni jdou na svah, tak jestli nechceš jít taky?" usmála se a zavřela za sebou dveře do našeho pokoje.

Představa toho, jak sebou budu házet do sněhu, se mi dvakrát nelíbila, ale rozhodně to bude záživnější, než tohle povalováni. A taky kvůli tomu tady jsem, že jo. Navíc by opravdu nebylo od věci, kdybych poznala ještě více lidí než Colin, Casee, Brigit, Thomase, Jaka a Brada.

,,Jasně, proč ne," přikývla jsem a odkryla ze sebe peřiny.

Z kufru jsem si vytáhla termoprádlo, šusťáky a svetr. Sníh je sice hezký, ale milovnice zimy nejsem a nikdy nebudu, takže spoustu oblečení je u mě základ.

Brigit se taktéž převlékla a zanedlouho už jsme obě vyrazily k boudě, ve které se nacházejí všechny naše lyže a přeskáče na ně. (Jakože... Ty boty na lyže, rozumíme si? Nevím, kdo tohle slovo používá a kdo ne, tak jen projistotu.)

Ovanul nás chladný vítr, díky němuž se mi z copu uvolnilo pár krátkých vlasů.

A vskutku. Od chaty byl výhled na sjezdovky, kde nebyli jen lidi od nás, ale i naši rodiče a úplně cizí lidé. 

,,Pojď, Alexis! Támhle už čekají holky!" popohnala mě Brigit, která měla vlasy rozdělené do dvou culíků a já ji poslechla.

....

Na svahu jsme strávili snad celou hodinu.

Možná to zní jako chvíle, ale ježdění nahoru a dolů není zrovna žádný vodvaz, takže jsme tam vydrželi poměrně dlouho. Aspoň na mé poměry.

Když už to přestalo bavit i toho posledního člověka, všichni jsme odnesli své lyžařské vybavení a tak nějak zůstali před chatou.
Hromady sněhu a zářící slunce skoro snad i křičelo, abychom nikam nechodili a neschovávali se.

,,Tohle mi chybělo," povzdechla si Colin a unaveně sebou plácla do sněhu.

A to mě rozesmálo. Sice jsem o tomu neměla moc důvodů, ale ta šílená brunetka s rudýma tvářema a rozcuchanýma vlasama zkrátka byla vtipná.

,,To mi povídej!" přitakala starší ze sester, se kterými sdílím pokoj. ,,Letos to už vypadalo, že ani nepojedeme. Táta dostal nějakou pracovní nabídku, naštěstí ho máma přesvědčila, že to s náma zvládne sama," doplnila jí Casee, která to zakempila hned vedle Colin.

,,Já vím, Thomas mi to psal, protože jeho rodiče mluvili s vaším taťkou, nebo co," odpověděla Colin a dívka vedle ní si odfrkla. Jako kdyby se z ní stal kůň. ,,Copak on Thomas neví, že jo," protočila očima následně vykřikla. To jí na obličeji přistál sníh.

,,Svatá pravda, já vím všechno," ozvalo se za námi. To se k nám Thomas nepozorovaně přiblížil a hodil po jedné z nás sníh.

Popravdě mě tím celkem vyděsil. Jakoby.... Jak to, že si ho nikdo nevšiml? Je duch nebo jak ?

,,Tak o tom lze polemizovat," poznamenala jsem kousavě, aniž bych si to předtím nějak rozmyslela.

Ale byla to pravda. Nedokázal si ani odvodit, kolik mi je, přitom je to naprosto logické, takže velice pochybuji, že například ví všechno.

,,Prosím?" uchechtnul se mým směrem a a já mu jeho úšklebek okamžitě vrátila. Na povrch se začala drát moje škádlivá povaha, která ráda vyvolávala zbytečné argumenty.

,,Slyšel jsi" odpověděla jsem mu a nenápadně se usmála na Casee, která mi ukázala vztyčený palec.

,,Na to, že jsi tu sotva den, si nějak vyskuješ, nemyslíš?" usadil pro změnu on mě.

Stál nademnou takovým způsobem, že slunce bylo příloha ním a tak mi svítilo do obličeje. Musela jsem tedy trochu přimhouřit oči. „Možná... Je to problém?" uškrnula jsem se.

Zakroutil hlavou. „Ne," založil si ruce na hrudi. „Zatím ani ne... Lexie," mrknul na mě a v tu chvíli mi srdce snad spadlo do žaludku. Způsob, jakým moje jméno vyslovil... Uh.